Götter der Pest

Fassbinder úsečný. Postavy odriekajú krátke vety. Dialógy plné odmĺk. Pri telefonovaní počuť len jednu stranu. Polícia rieši. Divák presne nevie. O čo ide? Domýšľa. Trochu iná gangsterka. Žánrové posuny, pár absurdne groteskných scén i atmosféra ju posúvajú k hóch umeniu. Lokácie sú oproti tomu dole. Dymom nasiaknuté pajzle, pokútne herne, nádražia či usmolené izby. Vládne ľahostajnosť, promiskuita, únava životom. Detektív spáva s gangstrovou bývalou. Zločinec sa volá Franz. V úvode opúšťa basu (predtucha neskoršej filmovej série s názvom Berlín - Alexanderplatz). Jeho ex tancuje a spieva v kabarete. On si cestou k nej narazí blonďatú barmanku. Franzov brat sa živí výrobou pornofotiek, ktoré predáva po baroch v košíku Rumunka s výzorom smutnej Červenej karkulky. Noci sa trávia v pajzloch, dni u mileniek a v presunoch z miesta na miesto. No peniaze sa míňajú. Pracovať sa nechce. Snívať o tom, čo robiť, keď prachy budú, to hej. To snívanie je ale tiež plné ležérnej apatie. Slová piesne z kufríkového gramofónu zas plné hravého nezmyslu. Vstupenkou do sveta sladkého ničnerobenia je plán vylúpenia supermarketu. No niečo sa poserie. Ktosi zradí. Pykajú všetci. (31.01.2015)

Film Bohové moru je esteticky stylizovanou baladou o pádu lehkomyslného volnomyšlenkáře. Fascinace světem zločinu je vyzněním mezního vzdoru proti establishmentu. Filmové estetice vyjádření narušených vnitřních světů je podřízeno vše, od kompozičního rozmístění výjevů a nálady, přes staccatové dávkování mluvy a pohybu, až po melancholii a skutek úspěšné odplaty zhrzené žárlivosti. Provokuje se otevřenou víceznačností znásilňované intimity vnitřních světů a tvarem její tělesné smyslnosti. Rainer Werner Fassbinder prokazuje své plné zaujetí pro estetické výrazy filmu, hledači filmových odkazů si tu přijdou na své. Rád si také hraje, mění tempo, zlehčuje náladu, skládá ucelené sloky filmové básně a osud dostává rozměr antické neodvratnosti životního běhu. Hrdinou esteticky stylizované filmové balady je Franz Walsch (velmi zajímavý Harry Baer), z věznice propuštěný mladík s narušeným vnitřním světem. Život změnil sice esence vůní, ale zachoval si naučené způsoby a vzdorovité umanutí. Hlavní ženskou postavou je Margarethe (zajímavá Margarethe von Trotta), Franzův nový oheň života. Láska se vyznává z masochistického přizpůsobení se osudu, přesto se nedokáže smířit s možností zvrtnutí se trestného činu. Důležitou postavou balady je Joanna Reiher (pozoruhodná Hanna Schygulla), Franzova bývalá přítelkyně a noční zpěvačka. Majetnictví lásky se nechce smířit se svou mužnou ztrátou. Významnou postavou je Günther alias Gorilla (příjemný Günther Kaufmann), Franzův dlouholetý kamarád a důvěrný kumpán. Znovu navázané přátelství se dychtivě těší a běží vstříc výzvě osudu. K výraznějším postavám patří také nositelka informací Carla Aulaulu (zajímavá Carla Egerer), a do věci osobně položený, snaživý policejní inspektor (Jan George). Z dalších rolí: přítelkyně Franzova bratra se vstřícnou intimní disciplínou Magdalena Fuller (Ingrid Caven), Franzův osud lehkomyslně pokoušející bratr Marian Walsch (Marian Seidowsky), Franzova životem mírně zmatená matka (režisérova mamá Lilo Pempeit), dávný Franzův kamarád Joe (Micha Cochina), na viditelné výsledky práce náročný policejní komisař (Yaak Karsunke), či vedoucí supermarketu Martin (Hannes Gromball). Film Bohové moru jsou Fassbinderovým zaujetím estetickým výrazem filmu. Všechny složky skládá s poetickým rytmem narušených vnitřních světů, a přitom je nechá toužit po velikosti života na odlišný způsob. Esteticky a poeticky to je jedinečné filmové dílo! (19.12.2019)

Úžasné vystižení atmosféry nastupujících sedmdesátých let. (05.03.2005)

Moje druhé stretnutie s Fassbinderom opäť nedopadlo dobre, jeho štýl mi proste nesedí. Nemastný-neslaný príbeh voľnomyšlienkára a flákača prepusteného z väzenia sa snaží nasadiť osliu hlavu konzumnej spoločnosti, spôsoby sú však iritujúce, ktoré vypuknú hlavne pri dialógoch. Kamera je síce zaujímavá, ale to je asi tak všetko. (07.06.2020)

Jedná se o další gangsterku s motivem zrady, tentokrát víc po americku a celkový dojem je víc pospolitější. Akorát spousta motivů je přepracována z minulých jeho děl a to mi trochu vadí, tak proto nakonec ty tři. Jinak Bohové moru nezklamou, Raben tu má doposud nejlepší hudbu, Lohmann filmuje z vrtulníku a scéna, kdy Joe ve rvačce u stodoly ukazuje, že ještě na to má, je úžasná. 3,5* (05.04.2012)