Dívka ve vlaku

Ještě nevím, ale asi bojler, tak bacha! Zkvašená pícnina pro blahoslavené čtenářky Padesáti odstínů zhrzené hysterie, lesby a militantní exmanželky. Emilka neEmilka, tuhle tendenční, neinventivní a nudnou slepičí krávovinu, s důrazem na -pičí, a natráveným tofu poblité Okno do dvora tentokrát nevythla ani ona! Já chtěl vidět tajuplný napínač, a ne otravné estrogenové monology tří zpruzených tupých vagín – notářky, jebky prosté a jebky s motorovým pekáčem – psychicky tolik sužovaných fuj fuj odporným šovinistickým obšoustem. Ale vše se nakonec naštěstí v dobré obrátilo, kunda, byť iracionální a hloupá, zvítězila nad testosteronovým zlem a tisíce afektovaných čtenářek po celém světě se zase nemusí pár let holit. Jinak bestselerovost tohoto plesnivějícího kuřince fuckt nechápu. (20.11.2016)

Dívku ve vlaku jsem vyhlížel pěkně dlouhou dobu, neboť Emily Blunt se postupem času zařadila mezi moje oblíbené herečky. I samotné žánrové zařazení a námět mě lákal. S potěšením mohu po zhlédnutí konstatovat, že film naplnil má očekávání, zaujal mě ve všech ohledech a s klidným srdcem ho mohu hodnotit plným počtem hvězdiček. (13.01.2017)

Kniha lepší, šla víc do hloubky. Zmizelá lepší, byla víc šokující. Škoda, že se tolik spěchalo v tom, abychom se dostali k zápletce. Kdybych postavy neznala z knihy, úvod by mi prostě nestačil. Krátké flashbacky nejsou dostačujícím zdrojem pro získání informací o minulosti postav. Líbilo se mi zjištění Rachel, a to i přesto, že zde byla oproti knize zvolena jednodušší cesta, jak k němu došlo. Tenhle moment vnímám z celého filmu jako nejemotivnější. Herecky to bylo zvládnuté moc dobře. Jen mě štve, že vlak ve filmu mířil místo do Londýna, do New Yorku. Mezi Británií a Státy je sakra rozdíl. (19.10.2016)

Jedna nemohla otěhotnět, druhé se to povedlo a třetí ani pořádně netuší, kdo je otcem. Jedna má velký problém s alkoholem, druhá se začíná obávat o dosud spokojené manželství, třetí se pohřešuje. Tyhle dámy se tak nějak znají, zjišťujeme, kdo měl co s kým, a než dojdeme do finále, bude to poměrně příjemné luštění. Není to sice tak osobité a šokující, jak by mohlo být, ale tři vypravěčky, které matou diváka a poměrně komplikovaně strukturovanému ději dávají sympaticky mrazivý opar, se mi tak nějak trefily do nálady. Už románová předloha Pauly Hawkins zaručila, aby se po rolích zaprášilo, nejvíc z trojice tak trochu labilních žen ukrojila zubožená a nemilosrdně snímaná Emily Blunt, která znovu zaručuje, že když si vybere kvalitní roli, dokáže přikovat k sedačce. Zoufalá alkoholička a stalkerka s výpadky paměti by si tak možná nějakou hereckou nominaci zasloužila. Velmi solidní je i promiskuitní mrška Haley Bennett, i další role jsou obsazené velmi slušně. Ano, místy neobratný Tate Taylor se očividně nechal perfekcionistou Fincherem, jeho Zmizelou a nespolehlivým vypravěčem dost inspirovat, ale tohle vodění za nos má i kus z jeho režijních kvalit. Ač byla samozřejmě opora v podobě tvůrce Sedmi nebo Klubu rváčů někde jinde. I když jsem se zorientoval poměrně rychle, tenhle důstojně odvyprávěný thriller jsem si nadmíru užil. (26.10.2016)

Pekná formálna stránka úspešne mlží skryté tajomstvo príbehu, a na hercov sa dobre pozerá. Ale odkrytím onoho tajomstva sa z toho stane iba prvoplánový, tuctový thriller bez náznaku vynaliezavosti, na ktorý sa v húfoch chodí do kina iba vďaka popularizovanej knižnej predlohe. A vďaka Fincherovi. (13.10.2016)