The Disaster Artist: Úžasný propadák

Mám jednu zásadní připomínku, James Franco nevypadá jako obstarožní zfetovaný Tarzan, čímž mi kazí dojem z dokonalého splynutí s Wiseauem. Úžasný propadák je poměrně zábavným filmem o natočení něčeho neuvěřitelného. Když člověk zná konotace, je vlastně s podivem, že Pokoj není ještě horší, i když vážně netuším, zda by to bylo vůbec možné. (31.03.2023)

I DID NOT HIT HER! IT´S NOT TRUE! IT´S BULLSHIT! I DID NOT HIT HER! I DID NAAWT! ... OH HI MARK. The Diseaster Artist pojednává o vzniku asi neslavnějšího filmu, jenž se dá zařadit do kategorie: "Tak příšerný, až je skvělý." Velký palec nahoru Francovi, který excelentně ztělesnil Tommyho Wiseaua, naprostýho mimoně, který má hromadu peněz kdo ví odkud, není známo, kolik mu je let, plus nikdo neví, odkud vlastně pochází. Ten člověk je fakt mimozemšťan. Adaptace Sesterovo knihy však nenabízí pouze synopsi humorných a neuvěřitelných scén z šíleného natáčení a Tommyho bizáru, ale taktéž celkem milou ukázku přátelství mezi dvěma pardály, co prostě chtějí být slavní. Pokud jste původní film neviděli, napravte to. To prostě musí vidět úplně každý alespoň jednou v životě. Super! I když myslím, že film víc ocení lidi, kteří původní "The Room" znají a viděli ho. Průměrné 4* (29.01.2018)

Film skvělý jak po informační stránce (dává mnohým podivnostem v The Room kontext), tak po herecké a filmařské. Franco to vzal hezky komplexně, je to fakt vtipné a i přes to se film Wiseauovi nevysmívá. Naopak je to spíše pocta. Protože to, co Tommy Wiseau dokázal je svým způsobem výjimečné. Natočil pro mnohé diváky kultovní film, film, který se stále tu a tam stále promítá v kinech a film, u kterého se dodnes baví kvanta lidí, byť třeba ke smůle režiséra poněkud nechtěně. Wiseau je podivín se specifickým zevnějškem, mluvou i gestikulací, ale James Franco si ho dával úplně s přehledem. Porovnání pravděpodobně nejoblíbenějších scén filmu v závěru naprosto super (kdo si před zhlédnutím The Disaster Artist pustil i původní film, rozhodně neprohloupil) . (20.02.2018)

Navzdory všemu, co o svém projektu Franco říká a co po něm papouškují publicisté a moderátoři talkshow, není "The Disaster Artist" dobrý film. V prvé řadě postrádá opravdové drama a srdce, ale také pořádný vhled do nitra postav. Na rozdíl od často vzpomínaného Burtonova "Eda Wooda" nepřináší "The Disaster Artist" žádný nový ani jakkoli intenzivní či procítěný pohled na Tommyho Wiseaua a jeho egocentrický tvůrčí potrat "The Room". Jen opakuje již mnohokráte řečené a doslovně do filmových sekvencí překlápí postřehy, které napadnou při koukání na "The Room" úplně každého. Na nesrovnalosti a mnohoznačnosti v mýtu, který se kolem filmu a jeho autora utvořil, jenom poukazuje, ale nejde po nich. Ve výsledku tak zůstává jen sled freakshow vinět, kde se Franco pitvoří a vydává to za velký herecký výkon, jenže jak paradoxně ukazuje závěrečné porovnání původních pasáží z "The Room" a jejich rekonstrukcí bratry Francovými a spol., Franco jen dělá, že je Wiseau asi stejně jako to před ním i po něm dělala řada fanoušků "The Room", když s kamarády o filmu mluvili a "přehrávali" nejbizarnější sekvence. Hlavní úskalí "The Disaster Artist" spočívá právě v samotném Francovi. Ten je totiž workoholik s patologickým strachem před tím na chvíli ustrnout. Proto také jeho filmografie na jedné straně vyvolává úžas nad počtem projektů, které každoročně stíhá realizovat coby producent, režisér a herec. Jenže smutnou pravdou zůstává, že Franco není žádný multitaskingový génius, ale prostě člověk s omezenou kapacitou jako prostě většina z nás. V herectví se to ještě dá maskovat chvilkovým vypětím a prací maskérů a kostymérů, ale právě Francovy režijní projekty jsou ukázkovým příkladem nedotaženého potenciálu. Franco se nedokáže soustředěně věnovat jedné věci několik měsíců, ba dokonce let jako pořádní režiséři, ani nemá vlastní osobitý rukopis, který by jeho projekty ozvláštňoval (jako např. u sériových řemeslníků Takašiho Miikeho či Seidžuna Suzukiho). Pro Franca je každý film jen jednou z tisíce položek na neustále bobtnajícím "to do" listu, které mu skýtají chvilkové povyražení. Jenže zatímco u stylových ptákovinek jako "Future World" to není nic proti ničemu, téma "The Disaster Artist" by si zasloužilo uchopení někým jiným než fantastou s ADHD, který z toho, že během natáčení se všemi komunikuje parodováním Wisseaua ze sebe zkouší dělat velkého auteura nořícího se do nitra role. Naději v tomto směru skýtá dokumentární projekt "A Room Full of Spoons" s jehož tvůrci se Wisseau soudil, protože si dovolili právě to, co Franco ne, že si za cíl vzali odhalení oněch velkých otázek obklopujících "The Room" – odkud Tommy pochází, kolik mu je let a kde na film sehnal peníze. (12.07.2018)

Tak to pardón vážení, ale aby bolo jasné - tlieska sa tu nule. Nule, ktorej jej neobmedzené (neznáme) finančné zdroje umožnili natočiť "film", ktorý sa akýmsi zvráteným riadením osudu stal kultovým. Tak čo sa tu kto snaží vlastne oslavovať? To predsa nemalo byť o tej nule, chcelo to byť o onom zvrátene riadenom osude a o všetkom tom dookola, čo s tým súvisí. Vtedy by som zatlieskal aj ja. Ale neiritovalo - čo vzhľadom na vážnosť výčitky - predsa nech len slúži tvorcom ku cti. Koniec koncov, každému, čo jeho je. (14.06.2018)