The Deuce: Špína Manhattanu

"The Deuce" nepřináší dramatické vyprávění, nemá zastřešující oblouk, ani hlavní postavu. Naopak seriálovou strukturu využívá k rozprostření kroniky jednoho místa, zmapování určitého tématu. Oním místem je titulní část Manhattanu v období boomu pornografie, přesněji řečeno od jejího vzedmutí coby průmyslu začátkem 70. let přes vrchol coby tvůrčího média a odnože šoubyznysu na konci dekády až po rozmělnění v kvantitě v 80. letech s rozmachem videa. Tvůrci důmyslně tyto tři období dělí do separátně sevřených, ale vzájemně navazujících sérií. Jednotlivé figury, oživující reálné lidi či představující sloučeniny několika předobrazů, toto prostředí zabydlují nejen životem, ale právě i osobními vrcholy, propady a vším mezi tím. Vznikla tak uhrančivě plastická evokace nejen doby, ale především systému kolem sexuální práce (ať už před či za kamerou, nebo na ulici i v podnicích různého rázu) i komodifikace těla a rozkoše, která ale tato témata zbavuje jednostranných argumentů a naopak ukazuje mnohoznačnost celého tohoto světa, který je současně špinavý, blyštivý, odpudivý, vzrušující, povrchní, ambiciózní, kořistnický, kariérní, krutý i fascinující svou propleteností a komplexností. Ačkoli lze žasnout nad perfektní evokací doby, není The Deuce retro seriálem, ale právě spíše provokativní kronikou, která vyzývá k úvahám nad různými ohledy pornografie, sexuální práce a současně také genderových norem, misogynie, emancipace i obecně rolí, které lidi přejímají za své, potažmo které jim pomáhají akceptovat status quo jejich okolí. Současně ale díky pestré galerce postav nespadá vyprávění do suše didaktické teze, ale zpřítomňuje, že s každým podobně zdánlivě odosobněným a obecným společenským tématem, se váží konkrétní osudy, tváře a emoce lidí, z nichž většina už "vešla do náruče času". (10.11.2019)

V 70. letech se na estetiku a vkus asi ještě tolik nehledělo. A tak průměrný Nový Jorčan bez zvracení a pocitu odporu lačně nasoukal ego do hygienicky obskurního venerologického kultivátoru a popelnice na žluklé sperma s Artem Garfunkelem v rozkroku, o které by normálně neopřel hajzlovou štětku ani diagnostikovaný erotoman po dvouletém půstu a v nichž si v uplynulých třech hodinách před ním s gustem zajezdilo pět úchylů, čtyři narkáči, tři nikdy nemytí bezďáci, několik negerských pasáků a pár liliputů. A ještě za to rád zaplatil. Inu, proti gustu … A teď je z toho rozkokošný, voňavý a uhlazený seroš, který sledujete s bulvárně perverzním nadšením uklízeče v masturbačních kabinkách, fanouška měkkých vředů a obdivovatele hnisavých výtoků. Seroš, do něhož hladce zapadla i hlavní ženská hrdinka, odporný babochlap Magi Glyhlenhrálová, z níž by se poblil i slepec, jen co by nahmatal ty její ohavné povislé dvojky, která se zde z titulu producentky bez zardění prohlásila za krasavici přelíbeznou, past na ptáky a královnu porna. Pro dokreslení autenticity prostředí a umocnění prožitku vřele doporučuji otevřít si k projekci konzervu se zkaženými sardinkami a umístit ji někam v dočichu. (08.10.2019)

Komplexní a (miminálně zdánlivě) velmi realistický příběh o prostitutkách, pasácích, počátcích porna a tak dále v 70. letech. Je to skvěle napsané, perfektně zahrané a celkově je to prostě mimořádně kvalitní a zábavná seriálová lahůdka, která má nakročeno stát se podobnou legendou jako The Wire. (9/10) (04.01.2018)

Použít natolik atraktivní téma jako je sex a přetvořit jej v něco divácky zajímavého není až tak náročné, taktéž vykreslit špinavé jádro New Yorku nemusí být s dnešními možnostmi ta úplně nejtěžší věc na světě, nicméně být zároveň nesmírně zajímavý, "filmový" a přitom až na kost věrný realitě, to je umění, za které dávám plné hodnocení. 9/10 (25.05.2020)

Takto sa rozprávajú komplexné veľké príbehy. V tomto je meno Paula Simona v titulkách proste záruka, že dostanete bohatý, premyslený a spletitý epos, ktorý si pozvoľna buduje autentickú atmosféru danej doby, miesta a rozvíja živé postavy do takej hĺbky, ako iné seriály len môžu snívať. V umení vystihnúť charaktery postáv tak, že máte pocit, že im vidíte do duše a do hlavy, v tom je aj The Deuce znova bezkonkurenčné... A v momente, keď začne úplne magických a dokonalých posledných cca 10 minút, tak si s citeľnou dávkou katarzie povzdychnete, že toto bol seriál, ktorý človek nesledoval, ale žil. Že ste tie postavy poznali a prežili tú dobu v tých zafajčených pajzloch so všetkými tými šlápotami, pornohviezdami, barmanmi, štamgastami, pasákmi a gangstermi.f (06.02.2023)