Po strništi bos

Hrozně jsem chtěl, aby se mi to líbilo. Byl jsem připravený užít si i ono očekávané hřejivé drama a svěrákovskou laskavost, ale dostal jsem bohužel film, kde tohle úplně není. Ono tam vlastně není skoro nic. Hezky to vypadá a co se týče výpravy a kostýmů, tak se Po strništi bos nedá vytknout vůbec nic, ve všech ostatních ohledech je to však mizérie. A bordel. Film plyne odnikud nikam a ačkoliv je rámovaný nějakou dobou a nakousne se v něm i pár zajímavých konfliktů, osmdesát procent stopáže je nakonec úplně k ničemu. Snaha narvat tam co nejvíc „vzpomínek“ má za následek to, že na nic není čas a kvůli tomu nefunguje humor, nefunguje drama a nefunguje ani dojímání. Většinu času jsem měl pocit, jako kdyby mi někdo pustil dvě minuty ze scény, která má mít minut patnáct a moc netuším, proč bych se měl koukat na to, že kluci řeší spolužačku, že Eda může dostat přes držku, že je táta rozhádaný s bráchou a že se ztratil holub. Nikdy není čas na to věnovat se čemukoliv pořádně a výsledek je tak hezky vypadající film, kde se děje strašně moc věcí, ale u většiny se budete nejspíš sami sebe ptát, proč vás žádná z nich vlastně vůbec nezajímá. Velká škoda. (21.08.2017)

Pro začátek je nutné si uvědomit, že až na pár scén to není vůbec komedie a až na pár okamžiků (škola, vrátka na hřbitov) to připomíná spíš Kachyňu než Svěráka (možná kvůli tomu, že Svěrák senior je pouze autorem předlohy, nikoli scénáře). Kamera Vladimíra Smutného je nádherná, řada scén je úžasných (za všechny ta, kdy se Eda s maminkou schovají před kroupami do stohu) a herecké obsazení stojí rovněž za pozornost. Tereza Voříšková se mamince v podání Libuše Šafránkové přinejmenším vyrovná a takhle opravdově zahraný venkovský drsňák jako Vlk Oldřicha Kaisera se snad v českém filmu neobjevil od dob Sekala. Snad jen Ondřejovi Vetchému chybělo v roli tatínka ono Svěrákovo roztomilé podivínství, ale po chvilce mi nevadilo ani to. Druhá Obecná škola se sice nekoná, ale přesto jsem neobjevil jediný důvod, proč film ztrhat. 80%. (10.05.2020)

Jakožto posluchač audioknihy se mohu hrdě zařadit mezi nepočetnou skupinku diváků, kterým nezůstaly skryty zprávy mezi řádky a dovedou tento snímek patřičně docenit. Před zhlédnutím je takřka nezbytné si uvědomit, že se jedná jen o krátkou životní ze Zdeňkova dětství. Krátkou, leč velmi intenzivní a na celý život zarytou v paměti. Část filmu je políbena skutečností, část je umělecky vylepšena. Výtky nesoucí se v rytmu, že tento snímek nemá plnohodnotnou dějovou linku, jsou tak trošku mimo mísu. Předpokládám, že autorům šlo o to, přenést na diváky alespoň část pocitů a emocí, které zažil malý Zdenda. Tohle se podařilo na výbornou! Na necelé dvě hodiny jsem se vrátil do dětství a cítil jsem se jako malý chlapec. Na toto období jistě vzpomíná drtivá většina lidí s hřejivým pocitem u srdce. Snad s výjimkou těch, kteří byli v dětství ministranty. Snímek má neskutečně kouzelnou a pohodovou atmosféru, ačkoli se na pozadí odehrávají věci, které úplně pohodové nebyly. Bránici občas polechtá příjemný odlehčený humor. Z herců a hereček se mi velmi líbili pánové Vetchý a Kaiser. Naopak mi do své role úplně neseděla Tereza Voříšková. Velmi příjemná návštěva kina, do kterého jsme s frajerkou zabloudili mezi několik párů padesátníků a starších. Zvláštní pocit. (07.09.2017)

„To jste mi moc pomohla. To se penězma nedá zaplatit.“ - „Ale dá…40 korun to dělá.“ Podle mnohých zdejších komentářů jsem čekal Svěrákovo totální selhání, ale to se naštěstí nekonalo. Obecná škola to ale pochopitelně není. Už jen proto, že film nemá Igora Hnízda. Tříska tu sice (v jiné roli) nechybí, ale spolu s Kaiserem, největší hvězdou snímku, má zoufale málo prostoru (na rozdíl od těch, na kterých film staví, ačkoliv spíš selhávají). Potěší ale přítomnost herců DJC v pidiroličkách. Co ovšem nezvládají dospěláci, naštěstí slušně zachraňují dětští herci, snad jen postava Edy nemusela být až tak moc bojácná. Poetika dětství na válečném venkově tu spíš jen problikává (v těch momentech je film opravdu příjemný), humorem se též víc šetří, ale sem tam se člověk opravdu od srdce zasměje. Pro mě osobně asi nejslabší Svěrákův film ze všech mnou zatím viděných, přesto pořád ještě lehký nadprůměr. „Kam jde s tím batohem?“ - „Co? Nestarej se, stačí, že viděl, jak tady krademe…teda prosvětlujeme!“ (20.01.2018)

Má to několik magických momentů, které dokazují, že mladej Svěrák je fakt dobrý režisér, oceňuji pohled na válku dětskýma očima, ale ten příběh je příliš rozháraný. Chtělo to nějakou jednotící linku, příběh strejdy Vlka, který to celé vyprávění měl tmelit, není tak nosný, aby utáhl celý film. Je to škoda, fakt jsem ten film chtěl milovat. (01.01.2019)