Po strništi bos

Návrat zpět. Nejen před Obecnou školu, ale ještě dál, k archetypálním pohádkovým příběhům o překonávání strachu z vlka, který ohrožuje babičku. Po strništi bos nahlíží život za protektorátu jako nezodpovědné dobrodružství kluka, který si na jednu stranu neuvědomuje, jaké nebezpečí mu hrozí, na druhou stranu je díky své neposkvrněnosti k lecčemu a leckomu vnímavější než druzí. Nevážný tón, který se ovšem vzhledem k dějinnému kontextu může snadno zvrtnout, udávají dvě úvodní scény. V první dva kluci vystaví své životy ohrožení močením na německé vojáky projíždějící pod nimi ve vlaku. V té druhé Eda vyprovokuje střelbu Němců do okna bytu, když mává českou vlajku. Na téhle hraně mezi komickým a tragickým s větším či menším úspěchem balancuje celý film, který není až tak líbivý a neškodný, jak se navenek může jevit. ___ Svěrák dokázal najít funkční způsob, jak zachovat epizodický ráz předlohy a přitom neustále podněcovat naši zvědavost, co přijde dál. Po celý film společně s hlavním hrdinou skrze sérii tragikomických nebo napínavých příhod, v nichž významná role náleží zvířatům (přes celkovou uhlazenost a líbivost jde o dost „živočišný" film s detaily „pokaděného“ dvorku, močícího koně nebo stahování králíka z kůže), objevujeme nový (venkovský) svět. Film nás nevtahuje ani tak příběhem, který by někam směřoval (tenhle rámec poskytují zejména paralelně běžící velké dějiny druhé světové války), ale možností poznávat společně s Edou stále něco nového. Současně s tím dochází k postupnému začlenění Edy do klukovské party, ve které je zprvu za „blbého Pražáka“, ale postupně se naučí chodit naboso, pást husy i opětovat rány. Od začátku pak naši i Edovu zvědavost podněcuje Kaiserova postava zlověstného „Vlka", který se sice stejně jako ostatní hrdinové filmu (lišící se hlavně tím, jaké emoce vzbuzují u protagonisty, v návaznosti na což jsou snímání – děda z podhledu, „Vlk“ v detailech, matka v záběrech s hřejivým zlatavým nádechem) nijak nevyvíjí, ale postupně o něm zjišťujeme nové informace (ne cíleně, aby šlo o detektivku, ale mimoděk) a upravujeme si zavádějící počáteční názor. Závěrečné odhalení ohledně „Vlka" se potom napojuje na ústřední motiv relativity odvážných skutků (jiné je hrdinství Edy, šťastného, že se neposral během nočního přecházení přes hřbitov, jiné hrdinství jeho matky, která se párkrát vzepře názoru mužů). ___ Film zkrátka díky kombinaci epizodického vyprávění se zastřešujícími tématy a navracejícími se motivy vcelku dobře drží pohromadě. Také jeho styl je konzistentní v tom, jak se drží hlediska Edy (díky čemuž si Svěrák může dovolit občasné úlety jako je hororově pohádkový flashback nebo groteskní sen). Vyprávění má alespoň zpočátku, kdy teprve pronikáme do nového světa a je toho před námi ještě hodně k objevování, slušný spád. Ke konci se ovšem projevuje jistá tvůrčí bezradnost v tom, jak propojit malá dramata s velkými dějinami (o jejichž vývoji jsme průběžně jakoby mimochodem zpravováni z útržků dialogů nebo rozhlasového vysílání) a vyprávění smyslupně završit. Objevují se nové motivy a nové postavy, ne vždy příliš ústrojně napojené na hlavní příběh, z nichž některé nasvědčují tomu, že film byl původně výrazně delší („Vlkova" manželka). Vzniká dojem, že by vyprávění podobným navěšováním nových epizod mohlo pokračovat další hodinu a finále je tak paradoxně zároveň roztahané (čekání na konec mi přišlo nekonečné) i uspěchané a nepřináší výraznější katarzi. Ve zkratce: jde o film nedotažený, ale ne nezvládnutý. 65% (17.08.2017) (méně) (více)

Jak jsem se těšil, tak jsem zklamán. Poetika a humor Obecné školy se tentokráte nekonaly a pokud tak jen v prťavoučkých náznacích. Přemýšlím čím to je, že se mi poslední dobou humor Zdeňka Svěráka tak nějak vzdaluje. Buďto jsem já už někde jinde na jiné vlnové frekvenci, nebo on už tak nějak vyhořel a teď už jen poblikává jak doutnavka, jen jako chabý odraz zářícího slunce... zkrátka a dobře ať už jde o divadlo, tak o jeho filmové počiny, nějak to už není ono. Už to není jako tenkrát. Filmu samotnému co se týče řemeslnému zpracování nelze nic moc vytknout. Je doslova napěchován známými herci, ty dětští hrají celkem solidně, je plný krásných záběrů a příjemné hudby. Nahlíží vzpomínkovým kukátkem dnes již starého muže Zdeňka Svěráka do jeho dětství, kdy i přes válku se mu do duše hezky vepsala nejedna vzpomínka, nejeden zážitek. A protože to zlé člověk zapomíná, zůstává z toho takové to lehce dojaté vzpomínání na tenkrát. Problém je v tom, že to jak to vidí Svěrák nemusí stejně vnímat divák. Je to jako když někoho přivedete na pro vás důležité místo a vypravujete mu tam o tom proč je to místo důležité. Dotyčný se vás může snažit chápat, může být třeba i místem okouzlen, ale nikdy to na něj nezapůsobí jako místo působí na vás. Tu snahu vyprávět vzpomínky mladším chápu, každý to nutkání zná a čím je člověk starší, tím je ta potřeba alespoň u někoho a obzvláště literárně činného je stále palčivější. A tak tu máme možnost vidět kousky Svěrákova dětství, zručně natočené jeho synem Janem. Jako by nám ukazoval rodinné album a my se dozvídali kdo je na té a té staré fotce. Kdo jsou ty dávné tváře, že ten a ten je strýc, to je babička, tohohle rodina zavrhla, ten a ten zemřel tak a tak... Posloucháme se zájmem s úctou, usmíváme se když víme, že ten malý nezbeda na fotkách je malý Zdeněk, ale je to Svěrákovo album. Nějak hlouběji mně to vyprávění zkrátka nezasáhlo a ani jsem se u filmu moc nenasmál snad kromě Štědrého dne .-) . Perfektní byl Kaiser s Třískou jejich sedláci byli prostě jedineční! Skvělé role pro skvělé herce. Horší mi přišel pár Vetchý - Voříšková, kde ten věkový rozdíl prostě byl vidět. Ondra Vetchý šel párkrát s komičností až na hranici trapnosti a to u Svěráků věru nevidím rád. Ono celkově tam došlo k jakési recyklaci sebe sama a sám Svěrák svými průpovídkami nijak humorně nepůsobil, a to už nemluvím o ,,rorýsovi'' a napodobování jeho pískání... Třeba takového kantora i Svěrák měl, tady se ale moc tlačí na pilu i když se jeho třídní snaží přehlušit projev o Hitlerovi ve školním rozhlase. Tereza ale byla opravdu krásná, v outfitu let čtyřicátých s tím účesem jí to moc seklo i v domácím úboru na dvorku mezi slepičincema byla božská. Válčit někde nad Evropou hned bych si jí nakreslil pod kabinu svého fortressu :-) .V souhrnu jsem tedy zklamán. To, že to bude dobře natočené jsem věděl, od Honzy Svěráka to čekám, ale od scénáře Zdeňka Svěráka jsem očekával víc..resp. jsem zvyklý na víc. Škoda. Takže za mně je to jen za 3 galony leteckého benzínu z přídavné nádrže nějaké stíhačky z eskorty ,,velkých bratrů'' co tenkráte jako stříbrné tečky hučely tam nahoře v modři a psaly na oblohu nad protentokrátem. * * * (24.01.2018) (méně) (více)