Jáson a Argonauti

Pečení je radost, Hera je pečení, pojďme se tedy podívat, co velká Bohyně másla upekla v Thesálii potažmo v Kolchidě. "Kéž neprolétla, plujíc v dálnou Kolchidu, loď Argó nikdy jícnem temných Symplégad. Kéž neskácel se nikdy v lesích pélijských smrk pod sekyrou, aniž vesly ozbrojil kdy ruce reků, kteří rouna zlatého šli dobýt Peliovi!" Jak se hezky civilně k tématu vyjadřovalo obyvatelstvo obou zúčastněných zemí ještě dlouho poté, co už se po Kolchidě z Argonautů nemotal jediný (nezaměňovat Argonauty s agronomy, i když i setí a sklizně se tu dočkáme). Bájná Kolchida evidentně po ztrátě rouna přestala být tou zemí míru a štěstí, kterou bývala, když se jim tam ještě ostatky zlatého berana povalovaly. Loď Argó byla skutečně přehlídkou šampionů své doby, testosteron z toho přímo kapal. A ač mám, pochopitelně, která žena by neměla?, poměrně hodně výhrad k Iásonovi, který se nakonec projevil jako bezcharakterní hajzl (film končí akorát včas), musím uznat, že fešák to byl, stejně tak se ale rodičům povedl Pelias a Hylas a vlastně nakonec i poněkud vyšeptalý Héráklés měl něco do sebe. Médea byla jedním slovem sošná. Drak byl působivý, i když z dílny stejného tvůrce se mi víc líbil jednohlavý drak v Sedmé Sindibádově cestě. Kostlivci byli báječní, i když moje šťouravá dušička si nemůže odpustit poznatek, že mandibula na kostře jen tak silou myšlenky držet nebude a taky mi není jasné, jak může oživlou kostru poškodit meč vražený mezi žebra, že po takovém zákroku zemře podruhé (potažmo jako nemrtvý poprvé). A pak, ale to už je vyšší dívčí z logiky - kostlivci podle toho, co pronesl král Aiétés, byli to ti, kdo přišli ukrást rouno, neuspěli, protože drak je zahubil, jak by někdo takový mohl být povolán k pomstě na úspěšném zloději? Ještě tak bych brala, pokud by to bylo odčinění viny. Možná, že se tady něco ztratilo v překladu. Jenže přes to malicherné vrtání do detailů, ty triky jsou úžasné, kolos kolosální, kostlivci kostnatí, bohové božští a hrdinové hrdinní. Pohled na Olymp je stejný, jako v mém velmi oblíbeném o generaci mladším Souboji Titánů, i když Zeus zde není zdaleka tak impozantní a působí trochu jako dobrosrdečný strýček od vedle. Jedno je však jednoznačně dané. Aby byl Olymp Olympem, musí tam být aspoň jedna Bond girl. (11.01.2014)

Největší hvězdou je Pan Harryhausen. Děj snímku není sice nijak nadprůměrný, ale atmosféra je výborná a stopáž tak akorát. Naprosto mě dostaly scény s Talosem - úchvatné. Nechápu jak to ten Ray dokázal - i dnes je to nádherné. Scéna s dětmi dračích zubů byla naprosto neuvěřitelně náročná - za den byl schopen natočit Harryhausen 3 vteřiny !!!!!! boje. Scéna má 3 minuty !!!. R.I.P. mistře (02.06.2013)

Prostý příběh, kde nic nevystupuje nad rámec jednoduché báchorky. Film nad běžné dobrodružné béčko povyšují triky Raye Harryhausena, které jsou i v dnešní době velice působivé. Na jeho rozpohybované kostlivce se dívá daleko lépe, než na digitální kostlivce od ILM z Pirátů z Karibiku. Má to svůj půvab, své kouzlo, místy i dnes některé okamžiky dokáží vypadat strašidelně. A navíc - i v mém hodnocení se odráží jistá dávka nostalgie. (02.06.2003)

Na triky bohatí film avšak neviem.. nechcem mudrovať ale pri niektorých scénach som mal pocit že tam bolo "naplácané" príliš veľa a pri iných som mal zase pocit že to mohli bez problému rozvinúť. Súboj Titanov sa mi z tohoto hľadiska zdá byť lepší ale je zase o 20 rokov mladší čo takisto robí veľa. Dalo sa na to pozrieť v pohode a nenudil som sa pri takýchto filmov by som čakal oveľa dlhšiu stopáž 100 minút to je v pohode. Vrchol filmu je záverečný súboj kostlivcov to bolo teda poriadne premakané. (09.05.2013)

Efekty jsou krásné, z dnešního pohledu vážně kouzelné, ale ony - a bohužel celý film - příšerně zestárly. Příběh je zdlouhavý, všechny postavy vypadají prakticky stejně a mýtus o Jásonovi a Argonautech je kvůli stopáži seškrtán na pár zastávek: Talos, harpyje, skály, hydra, kostlivci. Bez jakýchkoliv bližších vysvětlení, hloubky nebo nedej bože (tady spíše bohové) nějakou psychologii/motivaci postav. (28.07.2014)