PragueNight

Rozhodně chápu čeho chtěli autoři dosáhnout. Nemyslím si ale, že by to byl výrazný pražský problém, jelikož ve všech metropolích můžeme pozorovat početnou menšinu bezdomovců, prostitutek, feťáků a podobných. Hlavně si také myslím, že většina evropských metropolí je na tom ještě o něco hůře. Problém tu je, samozřejmě, ale tento dokument nepřináší nic nového nebo zajímavého. Zpracování je poměrně povedené, ale vedení jednotlivých rozhovorů mi nepřijde úplně šťastné. Navíc si nejsem jistý, zda jsou zpovídané osoby natolik atraktivní, aby zaujali. (05.09.2016)

Dokument o pražských bezdomovcích a o tom, jak to mezi nima funguje. Co se týče kamery a zvuku, tak to šlo natočit určitě lépe. Jestliže to ale dělal někdo, kdo držel kameru poprvé v ruce, tak je to asi dostačující. To o čem tam ty lidi mluví je na jednu stranu hrozně zvláštní, ale na druhou stranu i docela zajímavé. Stále se ale do nich nedokážu vcítit. (04.06.2018)

Ono je to všade vo veľkomestách - prostitútky, prostitúti, narkomani, bezdomovci. Zopár z nich tuná vypovedá o svojom osude. Najzaujímavejší je samozrejme ten s prsteňmi a nalakovanými čiernymi nechtami. Ale zase, reportážne médiá a časopisy mu za uplynulé dva roky venovali toľko priestoru, že nič nové sa divák nedozvie. Od obstarožných šľapiek tiež nie. Keď boli mladé, užívali si slávy, peňazí a záujmu všakovakých pánov, teraz trú biedu s núdzou, pričom neutešený stav si vylepšujú pervitínom, metadonom a heroínom. Zobrazenie polosveta vyčnieva dvomi skutočnosťami - režisér otravuje s natrčeným nahrávacím mobilom a väčšinou sa tvári strašne kokotsky nezúčastnene (akoby bol v štúdiu za sklom), čo nejakú veľkú hodnotu filmu neprináša. Druhým faktom je rozpor názvu s jeho obsahom - minimálne tretina filmu sa totiž odohráva za dňa. K zvýšeniu hodnotenia to veľmi neprispieva, skôr naopak. (25.02.2016)

Pozitívami tohto poloprofesionálneho dokumentu sú nahliadnutie na odvrátenú stranu Prahy a prevencia, upozorňujúca na krivé životné chodníčky, na ktorých môže človek pri troche neopatrnosti skončiť. Je však škoda, že zaujímavý námet oveľa viac prekrývajú negatíva, často spôsobené filmárskym amaterizmom a skoro až začiatočníckymi chybami. Prvým problémom je Jiří Pluskal, predstavujúci akýsi most medzi ulicou a divákom, ktorý však veľmi rýchlo pokazí dokumentárny zážitok svojimi niekedy až hlúpymi, infantilnými otázkami, pôsobiacimi, že si ich pripravil päť minút pred natáčaním na kolene. Ďalším problémom sú príliš dlhé rozhovory s jednotlivými protagonistami, často vôbec nedoplnené potrebným strihom, plné miestami zbytočnej a prázdnej "slamy". Po technickej stránke to tiež nie je žiaden zázrak. Ak sa už v dokumente vyskytne toľko potrebný strih, často zábery jedného rozhovoru dopĺňajú nesúvisiace snímky, prípadne zábery z rozhovoru s niekým iným. Obrazová, zvuková a rozprávačská logika v tomto prípade nula bodov. Samotná kamera tiež neexceluje, pričom vrcholným záberom je naháňanie holubov kdesi za Hlavním nádražím. PragueNight nemožno uprieť myšlienku a potenciál. Bohužiaľ, dokument zabíja jeho realizácia, ktorá z neho činí divácky neatraktívny kúsok. (22.08.2021)

Režisér tohoto amatérského dokumentu obchází zkrachovalé existence nejznámějších temných zákoutí Prahy a zpovídá je. Nechybí hudba, která do příběhu velmi dobře sedí a záběry prostředí, které odráží všudypřítomnou bídu a špínu. Dokument mě velmi bavil, plyne rychle a byla jsem zvědavá, co přijde dál. Samozřejmě nic nepřišlo, protože autor se baví s lidmi, kteří stojí na okraji společnosti, řada z nich má bohaté zkušenosti nejen s pervitinem nebo heroinem, ale také s čistidlem na okna, benzínem, lepidlem či výpary z výfuku od auta. Každý by chtěl slyšet ty silné příběhy plné nejednoduchých a krutých začátků, které vyústily k bezútěšné přítomnosti. Příběhy plné uvědomění hodnoty a smyslu života a plné sebereflexe a vzpomínek na časy, které byly dobré a oni si jich tolik nevážili. Místo toho se nám dostává velké sebelítosti, sebestřednosti a přemýšlení o tom, jak by se dala situace využít v jejich prospěch. Dostává se nám jen povrchnost a abstinenční příznaky. Je to i důvod toho, proč byla Katka tak nebývale populární dokument a proč je ona, jako jedna "z nich" populární do dnes. Ve svém pohnutém osudu byla schopná najít řadu otázek i odpovědí ve velmi mladém věku, byla emočně inteligentní a uměla říct to, co chtěl divák slyšet, aby ji mohl fandit. Nicméně, drogy ničí emoce, spalují je na kostru stejně, jako kyselina. Od dokumentu tedy nečekejte salvu emocí, poznání nebo dobré konce a šťastné osudy. Většina z těch, kteří byli zpovídaní zemřou někde ve stoce, stanu, staré boudě, pod plachtou v lese umrzlí, předávkovaní (rozhodně čímkoli, jen ne něčím čistým), ubití nebo upití k smrti. Jejich časový horizont se opírá o následujících pár hodin a to je odkaz touhy po svobodě, bez zodpovědnosti a emocí. (01.10.2023)