Mlčící hvězda

Ideologický sci-fi paskvil s naprosto nezajímavými postavami a katastrofálním režijním i technickým zpracováním. Vlastně zde nejde o nic jiného, než poskytnout vizi toho, co by zůstalo ze Země, kdyby tehdy někdo zmáčkl obávaný knoflík a připomenul nejen šikmooké japonské lékařce, že Hirošima byla teprve mírné předznamenání. Jenže aby z výsledného obrazu totální zkázy mrazilo, jeho přemístění na jinou planetu s řadou opravdu podivných jevů působí jako hodně ujetý trip. Teprve po zhlédnutí tohoto filmu je vidět, jak vkusným až vytříbeným dílem Ikarie xb-1 ve své době byla - její tísnivá a sugestivní atmosféra i zdravá uměřenost ve ztvárnění budoucí vesmírné cesty a jí doprovázejících konfliktů a nebezpečí je skutečným balzámem na újmy, které může způsobit tato narychlo zpíchnutá společenská zakázka. (02.09.2013)

Pořád jsem se ještě nerozhodl, zda si tento film zaslouží dvě hvězdy, nebo dokonce tři. Viděl jsem totiž originální a nesestříhanou verzi, která se zdá být horší než sestřih, co tak čtu. K hlavním výtkám patří ideologické poselství, které mě hodně iritovalo, onen důraz na internacionalismus (do vrcholného nevkusu předvedeno v závěrečné scéně, kde se všichni berou za ruce) je přehnaný a hloupý. A dále je snímek zbytečně dlouhý: začíná to velmi zajímavě, když se řeší tunguský meteorit, pak let na Venuši... zdlouhavě, plno zbytečných agitačních rozhovorů, nikde se nic moc neděje. Jo, je třeba ocenit výtvarnou a technickou stránku filmu; kdyby toho nebylo, tak už by nezbylo vůbec nic. (02.04.2015)

Interiér lodi, pěkný. Ale ten coloring, díky němuž ten černoch vypadá tak děsivě, že právě přišel ze samotného pekla, je ech. To měli raději udělat čb. Ocituji přeložený komentář z jutub, který je prostě...parádní: A po přistání na Venuši, celá posádka a loď jsou rozdrceni a spáleni díky nesmírnému tlaku a žáru...konec filmu. ;-) (18.06.2020)

Koprodukční projekty studia DEFA s jinými státy východního bloku (jmenovitě Polsko a Československo) se do 60. let daly spočítat úspěšně na prstech jedné ruky. Charakteristickým znakem pro vlnu koprodukčních projektů od 60. let se staly filmy orientované na divácký úspěch, filmy žánrové a spektakulární. Jedním z nich byl fantastickovědecký film Mlčící hvězda a z oné vlny byl filmem nejzajímavějším, a to jak výrobou, tak výslednou podobou. Klíčovým znakem pro proces výroby filmu se stalo neustálé přepisování scénáře kvůli neshodám jednotlivých stran (šlo o spor týkající se věrnosti předlohy – podle polské strany předkládala německá strana verzi scénáře, která se od předlohy příliš odkláněla, respektive si stěžovali na absenci filozofického vyznění a filmu jako pouhé technické atrakce; dalším problémem byl koncept, který obě strany upřednostňovaly – německá strana byla více orientovaná na reprezentaci socialistického režimu, kdežto ta polská byla silně umělecky laděná), které se nakonec podařilo vyřešit až po rozhodnutí SED, které dokončení snímku považovalo za velmi významné (ideologicky). S tím také souvisí výsledná podoba díla: východoněmecká verze je prošpikovaná ideologickou propagandou, která je místy až nesnesitelná. Já naštěstí viděl americkou sestříhanou verzi, kde se očividné ódě na socialistický režim podařilo snesitelně vyhnout. Co se týče samotného snímku, tak je vidět, že utrpěl neustálým přepisováním scénáře, dialogy jsou místy dost špatné, zápletka jednoduchá a nízký rozpočet (i když paradoxně šlo o doposud nejnákladnější film studia DEFA) je maskován tím, že se skoro nerámuje ve velkých celcích, a proto povětšinou vidíme jen detaily a polodetaily. Vizuálně opojné jsou sekvence na Venuši, vyvolávající až surrealistický dojem a kompenzující výslednou strukturu filmu, takže výsledný dojem je průměrný (šachová scéna mě naštvala a chtěl jsem poslat film do dvouhvězdičkových vod).___Uvidíme po srovnání s Eolomea. [KINEMATOGRAFIE VÝCHODNÍHO NĚMECKA] (12.02.2017)

Tento film má řadu problémů... nebo já s ním. Jednak, vychází z docela slabého románu začínajícího S. Lema z roku 1951 (vím, o čem mluvím, mám první vydání). Zaměřoval se na tehdy hrozící akutní jadernou konfrontaci a Venuše byla jen taková symbolická paralela. Řeč románu, dialogy, formální stavba je tak špatná a amatérská, že se nedivím, že se takový mistr jako Lem za román později styděl a nehlásil se k němu. Byl vzat v době vrcholícího nadšení ze socialistického dobývání vesmíru r. 1960, kdy už byl poněkud zastaralý, a použit jako látka pro vysoce agitační reklamu na komunismus a zejména internacionalismus. To bych u filmu z východního bloku z roku 1960 pochopitelně čekal, ale po 40 minutách téhož se mi už otevírala v kapse kudla. Např. výzkum je pojat tak, že za stolem sedí indický komunistický vědec a kolem něj jsou rozestoupeni "v rojnici" směrem ke kameře bádající, vhodně vybraní zástupci jednotlivých ras a národností. Problémy se řeší formou plenární schůze, funkce jsou rozdávány na základě původu podle stranických rozmístěnek. Pochopitelně je shovívavě přizván i prokomunistický američan (hraje ho Lukeš). Hlavní inženýr je Polák, furt dokola se to zdůrazňuje. Japonka melodramaticky používá slovo Hirošima v každém souvětí (jako jediná žena je tam pochopitelně za účelem servírování potravin, jak jinak). Tak trochu rozvláčně jsem popsal, proč je film extra schematický, povrchní, alibistický. Dějem se sotva vyrovná americkým brakům z téže doby. Bohužel jen tak. Hezká je výtvarná stránka. Nerad to píšu, ale asi si budu muset sehnat americkou přestříhanou verzi, zdá se podle zdejších komentářů, že je lepší než originál. (19.02.2012)