Láska a smrt

Láska a smrt je v podstatě neuvěřitelně zábavně natočená blbinka, která sice v kontextu Allenovy pozdější tvorby otvírá jeho oblíbená témata, ale sama o sobě je nekomunikuje natolik, aby mohly být výrazněji sdělné a nosné. Zůstává spíše jen řada gagů a především zpravidla velmi vypečeného slovního humoru. V tomhle punktu si ovšem daleko výše cením předchozího Allenova filmu Spáč... Celkový dojem: 75% (20.01.2012)

Láska a smrt pochází z plodného Allenova období, let sedmdesátých (což je samozřejmě chyták, protože všechna Allenova obdoví jsou plodná), kdy vznikly takové skvosty jako Annie Hall nebo Zahraj to znovu, Same, ale i filmy slabší - třeba Spáč. Láska a smrt je někde mezi. Avšak i relativně průměrný Allenův film je v rámci ostatní produkce silně nadprůměrný. Krom toho neznám jinou, tak trefnou parodii (nejen) na ruské romány, se všemi těmi šílenými strýci, bratry, rohatými ruskými Židy (v Evropě jsou pruhovaní), neopětovanou láskou, mystickými vizemi, a hlavně - žitem. Všude jenom žito! Ale nenechte se mýlit, není to jen film veselý. Klade i některé hlubší filozofické otázky jako: Pokud byl Ježíš truhlář, kolik si asi účtoval za skříně? (20.03.2005)

Jeden z nejlepších Allenových kousků. Neskutečné dialogy, místy naprosto absurdní humor plný odkazů nebo různě pokroucených citací z klasické ruské literatury (ale i na různé seriózní filmaře - hlavně Bergmana). Pekelné je, že proud fórů se nezastaví prakticky po celou dobu, takže těžko najít nejlepší kousky.Já osobně mám hodně rád scénu s výcvikovým seržantem carské armády, která je černoch, scény z hrdinova dětství (otec coby vlastník "kousku půdy", tajemný sen s tančícími číšníky) a pak v podstatě všechny scény, kde Allen v důstojnické uniformě balí petrohradské krasavice. "Zabil bych vás, kdybyste byl opravdový muž" "Já jsem opravdový muž" "Myslel jsem o něco menší opravdový muž." (07.08.2007)

"Odpust, Woody, tvé neurózy mě sice baví a tahle tvá parodie na nejen ruské velikány patří možná k Tvým nejvtipnějším snímkům, ale už se nesměji, jako jsem se smával. Přijde mi, že Tvůj humor nemá střed, že v něm není nic, žádná hodnota, která by kolotoč výsměšných gagů poháněla. Na můj vkus to bylo přiliš nihilistické, bylo v tom mnoho cynismu a málo... asi moudrosti. V sedmnácti jsem se ale chechtal na celé kolo. Těšilo mě totiž, žes na mě jako na mladistvého intelektuála pomrkával a že jsem v tvých žertech poznával bytosti vysmívané - od Dostojevského po Leibnize." (15.02.2006)

„Jak jsem tak visel, zatoužil jsem po životě. Po Soně, po její náručí a orálním sexu“ Právě o životě, smrti a lásce (nebo alespoň o tom sexu) vypráví další z raných děl Woodyho Allena. A zase se jedná o o řád kvalitnější zábavu. Už samotné situování děje do carského Ruska za napoleonských válek zaslouží aplaus. Parodie ruského stylu žití nepřekvapí, ale pobaví. A to pořádně. Avšak nejen z našich východoslovanských bratrů si tento neurotický žid utahuje. Tentokrát je jeho záběr širší o snahu objasnit na filmovém plátně zásadní otázky lidstva. Z čehož plynou roztomile citace známých filosofů i bergmanových filmů. Samozřejmě ani v tomto „Allenovi“ nechybí opravdu famózní Keatonová či několik poct bratrům Marxům (IMHO dokáže Allen jejich vtipy vypointovat s ještě větší hravostí než bratři samotní). Miluji Woodyho věcný přístup ke smrti: - Jsem mrtvý – Jaké to je? – Jedlas kuře u Treského? – Jo – Je to horší. 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Eodeon, pabelito (29.09.2005)