Láska a smrt

Po zhliadnutí takmer dvadsiatky Allenových filmov som zmierený s tým, že už nemám šancu nájsť film, ktorý by som mohol ohodnotiť ako mimoriadny. Jeho filmová nadprodukcia polarizuje divákov vytvárajúc z nich dve nezmieriteľné skupiny. Nepatrím a nebudem patriť do skupiny fanúšikov a tak som aj túto "komédiu" nezaujate sledoval a tam, kde sa fanúšikovia váľajú od smiechu po zemi som sa iba pousmial oceňujúc, že to nebolo najhoršie. (14.07.2016)

Scénář: Woody Allen .. Co bude po tom, až umřeme? --- Budou tam holky? Rozpustilé, sarkastické, empirické, geniální. Hlubokomyslné filozofování o lásce, sexu, náboženství a smrti. Allenův scénář je prostě protkán božskými narážkami a neuvěřitelnou otevřeností v těch tzv. nejzásadnějších otázkách lidského žití. Podáno je to pak místy ve výbušně humorném tempu, kdy režijně nápadité scény, oduševnělé monology a otevřené dialogy jedou jeden za druhým. Woodyho závěrečný tanec se Smrtí i to co k němu vede je mnohonásobně působivější než v případě Sedmé pečeti. No, takhle nějak by měl vypadat každý pokus o remake nudných evropských artů. (05.10.2007)

Ač velmi oslavovaný, film Love and Death mě až tolik nevzal. Přišel mi jako série parodických skečů a vtipných replik, které jsou do filmu vsazeny na úkor celistvosti příběhu. Ten sice nějaký vývoj má, ale trochu se ztrácí, tím, že na prvním místě zde, je vždy vytěžit maximum humorného potenciálu dané scény. A mě osobně více sednou civilnější Allenovo filmy. Na druhou stranu, pořád je to hodně zábavný snímek, to je bez debat, který navíc obashuje kvantum chytrého humoru. (13.04.2011)

Výborný film s spoustou trefných gagů, skvěle napsaných dialogů a monologů, odkazů na literaturu, film či ruské prostředí, to vše doplněné závažnými filosofickými otázkami (ať už jde o to, zdali je subjektivita objektivní nebo o to, kolik si asi Ježíš účtoval za skříně). Já se bavila od začátku do konce, z filmů, které jsem zatím od Allena viděla, se tenhle rozhodně řadí mezi ty nejlepší. (12.11.2006)

Na Woodyho Allena jako režiséra a scenáristu jsem měl naladěno okamžitě od první scény. S Woodym Allenem jako hercem jsem to zase měl o něco těžší a chvíli mi trvalo, než jsem si na jeho zběsilé pitvoření v uniformě s brýlemi zvykl, ale během scén z divadla se přihodilo, že mě sám mistr před kamerou začal najednou rozesmívat přibližně stejným dílem, jako mnoho jeho autorských dialogů ve společnosti okouzlující a komediálně excelující Diane Keaton... a najednou jsem ho už plně bral, i když pár trapným momentům se v mých očích občas nevyhl (např. v groteskní scéně bez zvuku s opakovaným mlácením dámy tvrdou láhví do hlavy). Láska a smrt možná lehce trpí tím, čím i mnohé další Allenovy filmy cca do začátku 80. let a sice, že nedrží tolik pohromadě a místy připomínají spíše tematicky poslepený sled scén. Naštěstí to zachraňuje nejen důstojné a stejně vtipné završení, ale i bohatá náplň filmu mnoha zdařilými scénami a nápady ve svérázném pojetí motivů z notoricky známých ruských literárních klasik a národních dějin, ale také osobností, teorií a myšlenek z dějin filozofie. Pojmout ony filozofické střípky s takovou lehkostí i nadsázkou a vložit je do vtipných situací, vztahových zápletek nebo reálných událostí jiné epochy (Napolen v Rusku) si vyžadovalo spoustu kreativity, jaká mě na Woodyho starších filmech velice baví. Výsledkem je opět velice zábavná filmová skládanka, v jejíž pestré palety humoru si většina diváků najde něco svého. [80%] (17.11.2023)