Evropa, Evropa

Nebyť faktu, že ide o sfilmovaný skutočný životný príbeh nemecko-poľského Žida Sallyho, divák by neveril, že niekto mohol takýmto spôsobom za vojny prežívať. Chvíľami som mal dojem, že ide o európskeho inteligentnejšieho a mladšieho Forresta Gumpa, ktorý bol raz tam a inokedy inde a stretával rôzne osobnosti, pričom neustále musel hrať veľmi nebezpečnú hru o vlastný život. Hollandovej film akoby redefinoval pojem hrdina, pričom sám divák si pri sledovaní Sallyho rozhodnutí v tých najťažších chvíľach uvedomuje, že zrejme by sa zachoval presne tak isto. Je vôbec možné, ak je vám život drahý, uvažovať inak? Existuje snáď nejaká vyššia morálna moc, ktorá by takéto správanie dokázala odsúdiť? Ak by sa o to snažili nejakí politici či sudcovia z tepla vlastných kancelárií, pôsobilo by to groteskne. (16.09.2019)

Tento film rehabilitoval Hollandovú v mojich očiach. Po Jánošíkovi a Úplnom zatmení už som nemal žiadne očakávania. Po zhliadnutí filmu musím povedať, že sa režisérka stáva predmetom môjho záujmu. Evropa Evropa je pre mňa v pozitívnom slova zmysle skutočne ukážkový životopisný a historický film. Ten film je tragikomický, ale nie v našom otravnom česko-slovenskom podaní. Je to ostrá tragikomika, kde sa ide na dno ako v humorných, tak aj vo vážnych momentoch. Scenáristicky to je navyše veľmi dobre vymotivované a vyrozprávané, takže nemáte problém uveriť všetkým divokým zvratom. Je to trocha taký stredoeurópsky Forest Gump v zajatí boľševizmu a fašizmu. Tento veľmi zábavný film dokáže príťažlivým spôsobom prezentovať zložitú a obohratú tému druhej svetovej vojny a nijako neobrusuje hrany krutých momentov. (24.05.2012)

Vzpomínky Sallyho Perela pod názvem "Salomon: Přežil jsem v Hitlerjugend" vyšly před časem i v češtině. Kdyby to nebyla skutečnost, považoval bych tohle vyprávění za přitažené za vlasy. "Výtečný námět," říkal jsem si, když jsem knihu četl, "a přitom je to všechno tak neobratně napsané." Film Agnieszky Hollandové naštěstí využívá dramatický potenciál příběhu naplno, mnohem lépe než knižní předloha. Přítomnost židovského chlapce, jenž je nucen skrývat svou identitu v baště mládežnického nacismu je neustálým zdrojem napětí. A absurdita celé té situace dává všemu potřebný přesah. Jen jsem se pořád nemohl smířit se Sallyho bezskrupulózním pragmatismem, s nímž pohotově měnil role a zapíral víru svých otců, jen aby si zachoval krk. A ono se mu to ne a ne vymstít. Člověk z toho nakonec může nabýt dojmu, že holé přežití je ta nejdůležitější hodnota. (Na druhou stranu, měl bych být opatrný v soudech, když jsem žádnou podobnou zkouškou neprošel...). (03.01.2007)

Tancujúci Stalin a Hitler a cukríky padajúce z "neba". Na tieto scény asi nikdy nezabudnem. Na druhej strane, Hitlerjugend, židovská otázka, druhá svetová vojna, skoro všetci okolo mňa sa veľmi často smiali, smiala som sa tiež, ale väčšinou som len zhrozene alebo znechutene pozerala, čo sa na plátne deje. Fuj tá demagógia v akejkoľvek podobe, či už u boľševikov alebo u nacistov. (Lumiére - 1.4.2012 - Febiofest) (01.04.2012)

Hodně zajímavý, poměrně bizardní příběh o cestě od jedněch pomatenců pějící ódy na Stalina, k ještě větším pomatencům pějící ódy na Hitelara. Vymývačka mozku par excelence, zvláště scéna s měřením lebky mě pobavila. Jenom těch náhod bylo trochu moc, zajímalo by mě kolik je věrný přepis a co je dramatické "vylepšení". (11.07.2010)