Ulice Cloverfield 10

Velmi aktuální zpracování klasického katastrofického námětu, které v mnoha ohledech volně pokračuje ve šlépějích Spielbergovy Války světů. Goodmanova postava není v ničem přestřelená, přesně tak na mě působí obézní týpci v dokumentech o přežití - perverzní směsice racionality, bdělosti a paranoie, líznutá čímsi deviantním. Dobré rozhodnutí používat výrazně subjektivní detail, nízkou hloubku pole a vyostřený zvuk. Občas to moc příjemně dusí a tísní, někdy to moc okatě hobluje tlustou strunu a sází na "přibližně motivované" zvraty i návodně zúročené motivy. Ale jako celek to konceptu Cloverfieldu nedělá ostudu, naopak, přes veškerou modelovost je výsledkem napínavá a docela stimulující záležitost o monstru uvnitř a vně. A oslava lidské vynalézavosti. Take Shelter meets McGyver meets Im Keller. Good job. [75%] (07.04.2016)

Původně plánovaný nízkorozpočtový thriller zasazen do úplně jiného příběhu, těžící především z levné klaustrofobické atmosféry a psychologie postav, se po nalití financí od Abramse změnil v pokračování zřejmě nejlepšího filmu o mimozemských monstrech v posledních dvou dekádách, kde prim hrála výhradně akce, zběsilost, rioty a výbuchy. Oživit osm let starou žánrovou pecku je úctyhodné, tleskám, problém ovšem spočívá v tom, že děj zůstal původní a tedy šitý na míru nízkorozpočtovým nárokům a to avizované pokračování jedničky je v celém filmu všehovšudy deset závěrečných minut. Mělo to tedy smysl? Ne. Cloverfield obsažený v názvu filmu tedy působí jen jako vábnička na milovníky sci-fi, nikoliv jako odkaz na pokračování čehokoliv. Nemít to právě tento název, s originálem si to nedám do sebemenší spojitosti. To, na co většina diváků naivně čeká celý film ve výsledku za samotné čekání ani moc nestojí, jelikož sledovat hodinu a půl jak postavy nezajímavě konverzují nad špagetami, hrají monopoly, čtou módní časopisy a jednou děsně akčně nahodí filtr vzduchu, to vše za absolutně nulové atmosféry, to je zkrátka zatraceně málo na film pro masy. Poslední desetiminutovka je pak klasický šetřivý CGI bordel ve tmě, který postrádá jakoukoliv myšlenku a působí dojmem, že do filmu vlastně ani nepatří. Loňská béčková bunkrová variace na stejné téma se pak jeví jako mnohem lepší možnost ke strávení večera. 60% (08.05.2016)

Takže nakoniec fajn ale žiadna sláva a najslabší kinofilm pod ktorým je podpísaný Abrams. Primerane napínavé, adekvátne natočené, fantasticky zahrané s pekelnou seriálovou štruktúrou a nudným vizuálom. Ale pre ľudí čo tvrdia, že v súčasnosti sú lepšie seriály než filmy to bude parádny zážitok. Slabších 6/10 P.S. Spojitosť s Cloverfieldoom je iba marketingový blábol. (25.04.2016)

Konspirační sci-fi thriller (hororem bych film asi přece jenom nenazval) s více než jedním tajemstvím a zajímavou napjatou atmosférou. Výborné dialogy, gradace děje a taky závěrečné zvraty, včetně toho posledního. Úplně jiná forma filmu než Cloverfield, ale minimálně stejně tak atmosférické a hravé. Takové hrátky se žánrem bych klidně viděl rád i nadále. A pokud by tam vždy byli herci jako M. E. Winstead a perfektní Goodman, viděl bych je ještě raději. (21.09.2016)

Jistě by bylo podnětné rozebírat (virální) marketing filmu, osmdesátkové popkulturní odkazy a design (John Hughes), pozici Michelle mezi jinými soběstačnými ženskými postavami poslední doby, reflexi sílící společenské poptávky po autoritativním lídrovi nebo podrývání star systému obsazením Johna Goodmana do trochu jiné „taťkovské“ role, pro mě jde ale v první řadě o učebnicově vystavěný thriller, který důsledně zužitkovává veškeré informace poskytnuté v rámci jeho uzavřeného světa. Prakticky každý prvek, ke kterému je delším, detailním nebo hlediskovým záběrem navedena naše pozornost, lze označit za kompozičně motivovaný, ačkoli se třeba zprvu zdá, že má sloužit jenom k pobavení (infantilní koupelnový závěs s kachnou). U objektů, které se vracejí do hry s větším časovým odstupem, jsme navíc před jejich zapojením do děje nejprve slovně upozorněni, že na ně nebylo zapomenuto, aby jejich následné využití nepůsobilo jako deus ex machina (lahev s alkoholem, kterou Michelle na začátku při opouštění bytu bere ze stolu, později se o ní zmiňuje Howard a její hvězdný okamžik přichází těsně před koncem). Význam rekvizit zároveň není stálý a kupříkladu dívčí časopisy nás nejdříve upozorňují, že Howard zřejmě ztratil svou dceru, později se mění v součást zinscenovaného divadla (aby byla posílena iluze, že Michelle je jako Howardova dcera) a nakonec ve zdroj důležitých informací pro přežití. Každý dílek skládačký je dříve či později odůvodněný a je tak příznačné, že i skládání puzzle se z kratochvíle hrdinů změni ve znepokojivou nápovědu pro diváka, když Emmett dvojznačně upozorní, že pár dílků ještě chybí. A skutečně – v dané chvíli ještě neznáme celou pravdu, jak vzápětí vyjde najevo, čímž bere za své krátká nedramatická mezihra, během které zdroj ohrožení zdánlivě číhá jen venku. Podobně zneklidňující podtext má hra s hádáním slov, kdy je využito omezení vyprávěcího hlediska na Michelle – nevíme tudíž, co doopravdy ví Howard a stejně jako jeho dva „adoptivní potomci“ nedokážeme určit, zda stále hraje, nebo jim škodolibě říká pravdu. Zdánlivě zdržující scéna, ve které se Emmett a Michelle baví o svých promarněných životních šancích, je pak pro vyznění filmu naprosto klíčová a zejména jí Ulice Cloverfield 10 vděčí za emocionálně velmi silné a přitom – stejně jako celý koncept, na němž je zápletka založena (tři lidé v bunkru, z nichž minimálně jeden něco temného tají) – očistně jednoduché finále, které dává rychle zapomenout na zbytečně spektakulární (a úhlednou uzavřenost světa, v němž jsme se dosud nacházeli narušující) vyvrcholení. 85% (08.04.2016)