Zjizvená tvář

V době, kdy ženy byly opravdu hezké a kdy gangster nebyl idiot v teplákách se zlatým řetězem, ale elegán v obleku se samopalem u pasu, vznikl v Hollywoodu film, který se zalíbil samotnému Alu Capone. Zjizvená tvář s Paulem Munim bude mít navždy tu smůlu, že bude většinou diváků srovnávána s De Palmovým geniálním remakem z roku 1983, jednou z mála dobrých předělávek ve filmových dějinách. Tam, kde Howard Hawks a Ben Hecht neměli dost prostoru, dokázal Oliver Stone využít prázdná místa ve scénáři a povýšit dobrou gangsterskou klasiku na depresivní příběh, který se díky brutálnímu De Palmově podání vryl do paměti nejen fandům mafiánského žánru. Původní verze vůbec není špatným filmem, ale ze srovnání s následovníkem vychází bohužel jako méně zajímavý počin. (1 028., 29. XII. 2014) (29.12.2014)

2.222 komentár na čsfd som priradil filmu Scarface, ktorý bol prvým z množstva "gangesterských" filmov a určil tak trend, ktorom sa bude tento žáner vyvíjať. Nie je to zlé, najmä ak beriem do úvahy rok vzniku ale tento film patrí k jednému z mála filmov dnes už z filmového praveku, ktorý má príliš neupútal. Samozrejme že tam bolo pár výborných záberov (útoky na reštaurácie, vyhodený mafián pre barom, poprava skupiny mafiánov inou skupinou, ktorá sa zamaskovala za policajtov - čo sa mimochodom ešte dlho potom v mafiánskych kruhoch využívalo) avšak vzťahy medzi jednotlivými postavami, nie príliš dobré dialógy a celkovo o čosi slabší dej ma prinútili udeiť filmu nižšie hodnotenie, aj keď to je v tomto roku mojim zvykom a zatiaľ u mňa prevažujú hodnotenia pod 3*. Možno som sa stal o niečo kritickejším užívateľom, ktovie. (07.03.2020)

Upřímně řečeno, ony ty „žánrotvorné“ předkodexové gangsterky jsou ale strašně na jedno brdo – ve všech se opakuje stejná dějová kostra i jednotlivé peripetie, všechny jsou jistě svým způsobem autentické díky tomu, že vyprávějí tehdejšími prostředky o tehdejší žhavé současnosti, všechny přímočaře sázejí na diváckou atraktivitu zlobivých hochů, všechny to stejně průhledně vydávají za tepání zlořádů (tu vysvětlujícími titulky, tam nějakou tou neorganicky vlepenou scénou s rozhořčenými občany) – když jste viděli jednu, viděli jste všechny. Nicméně kdybych si měl teď zpětně tu jednu vybrat, byla by to nejspíš právě Hawksova Zjizvená tvář, která už je stylově vykrystalizovaná, velice slušně odsýpá, Paul Muni v hlavní roli strká živelností a šířkou hereckého rejstříku do kapsy Cagneye i Robinsony a působivost závěrečných scén v obleženém domě, kde se Hawks vrací k expresivitě němého filmu (míněno jen v dobrém – na vytřeštěné oči Ann Dvorakové hned tak nezapomenu), je zcela nadžánrová (alternativní konec se soudem a popravou je nejen pokrytecký, ale navíc tuhle působivost nepěkně rozmělňuje). (16.02.2019)

Na rozdíl od mnohých jiných jsem novější verzi s Pacinem neviděl, takže nemůžu zatím srovnávat (už teď ale vím, že si De Palmův počin někdy musím dát). Zpočátku jsem měl s hlavním (anti)hrdinou problém, svým neustálým šklebením působil jako karikatura (naivně jsem čekal „profil“ drsňáka) a vůbec mi ten nucený humor neseděl (pousmál jsem se snad jen nad schováním zbraní u holiče a naopak mě strašně iritoval neschopný poskok, hlavně telefonováním). Postupně se mi ale podařilo na Tonyho zvyknout a dokonce mu i čím dál víc fandit (vadil mi pak jenom jeho „přístup“ k sestře). Příběh jako takový mě vcelku bavil, ale ač budu znít jako věčně nespokojený divák, kratší délka filmu paradoxně uškodila (scéna s „časovým“ Tommy Gunem sice nebyl špatný nápad, ale 2-hodinová stopáž by snímku slušela více, občasná zkratkovitost je bohužel cítit). Technická stránka ušla (třeba taková jízda autem…na jednu stranu nechtěně úsměvná zadní projekce a na druhou naopak parádní automobilová honička). Konec byl samozřejmě předem jasný, ale ani trochu se mi nelíbil (tvůrci měli potřebu udělat v závěru z Tonyho sraba a ještě k tomu prosícího, což byl od nich vyloženě hnus). Tento docela dost nevyrovnaný snímek tak hodnotím pouze lepším průměrem, rozhodlo u mě to otravně moralistní vyznění (nejvíc citelné právě ke konci), které pohřbilo původně dobře myšlenou výzvu vládě. (12.04.2015)

Zjizvená tvář z roku 1932 je předobrazem pozdějšího slavného stejnojmenného De Palmova filmu s nepřekonatelným Al Pacinem ve své životní roli. Tato původní verze taky nebyla špatná, docela jsem koukal kolik si toho De Palma pro svůj pozdější film odtud vzal (kromě jména Tony, nápisu World is Yours, také Tonyho nenávist vůči milencům jeho sestry anebo jeho lásku k ženě svého šéfa), ale na druhou stranu mě děj filmu příliš nebavil (zároveň ale ani nenudil), dost jsem se ztrácel, měl jsem trochu problém porozumět americké angličtině (což se mi snad ještě u žádného filmu z 30. let nestalo) a kromě několika hlavních postav jsem se moc neorientoval v tom, kdo je kdo a asi jsem příliš moc a zbytečně srovnával s pozdějším remakem. Snimek sám o sobě byl ale dobře natočen. Docela mě ve filmu bavily přestřelky (střelba z samopalů tvoří velkou většinu snímku), pěkné bylo ztvárnění masakru na den Svatého Valentýna a závěrečná scéna. Hned zezačátku mě pobavilo upozornění, že všechny události jsou podle pravdy a dotaz na vládu, co s tím hodlá dělat. (31.01.2009)