Můj soused Totoro

Mei a Totoro sú moji najväčší obľúbenci z tejto rozprávky. I keď Totoro na obrazovke vždy dlho nepobudol nemohla som sa dočkať kedy ho znova ukážu. Scéna na zastávke je moja najobľúbenejšia vždy sa pri nej škerím ako malé decko a pištím, že aj ja chcem Totora :) No a malá rozkošná upišťaná Mei, ktorá všade padá, behá, skúma, zdúva sa... a tam som sa proste našla. Super, že to nebolo dáko prehnané dlhé, toto si určite ešte tak 100x pustím. (12.04.2012)

Nakreslený je to jistě krásně (nebo namalovaný? Občas se to nedá poznat). Jenže to je tak všecko. Děj? Doslova o ničem. Nejdřív se zabydlují, pak se ta malá ztratí. Mezitím najdou Totora a proletí se spolu ve vzduchu. Japonskej dabing je uřvanej, rozhodně pro neasiata až příliš (myslím to tak, že oni všichni mluví hrozně řízně, jak kdyby furt nadávali). Jenže kromě hezkýho zpracování jsem v tom neviděl pražáden důvod. Americký dabingy, ani jeden (pro společnost Troma a pro Disney), vidět nechci. Tím to musí zatraceně ztratit. Nejvíc mě dostalo, že ty hlasy těch holek patřily už tehdy třicetiletým ženským (a představitelka Mei byla dokonce o 3 roky straší jak Satsuke). (31.05.2006)

Je sice ocivine, ze Miyazaki tento film nasmeroval hlavne pre detske publikum, avsak ta neobicajna krasa, ktoru dokaze vlozit do jednotlivych obrazov, ta magia ktora z obrazovky na divaka priam sala, ta fantazia a jemna, prenadherna animacia.......aj ked budem mat 60 (ak sa dozijem) tak si to pozriem znova. (9/10) (07.08.2007)

Nejikoničtější postava studia Ghibli, to je Totoro. Není se ale čemu divit, ve hře o ikonu studia je sice mnoho zajímavých a silných postav, které doprovází duch odhodlání, ovšem nikdo z nich není tak okouzlující a ohromující jako právě velký chlupatý Totoro s chytlavou ústřední melodií. Film nevypráví prakticky žádný příběh a pouze sleduje dvě mladé, opravdu ukřičené, holčičky, které se snaží prozkoumat okolí svého nového bydliště a zabydlet se zde. Objevení chlupatého kamaráda ovšem změní celý nádech snímku a fantazie každého jedince dostává pořádně zabrat, a to hlavně v podobě nezapomenutelného „kočkobusu“. Pozdější část filmu se kvůli faktoru nemocné matky nese v trochu dramatičtějším duchu, přičemž každá sekunda s Totorem je vysvobození z napínavého až nepříjemného segmentu. Naštěstí se závěrečná pointa povede a svou nesoudržností nutí k zamyšlení. Totoro je postava, kterou by chtěl mít každý ve svém nejbližším lese a navštěvovat jej den co den. Jeden z nejkrásnějších Miyazakiho filmů. [85%] | Kino (30.01.2017)

Miyazakiho filmy se v zásadě dělí do dvou skupin - na filmy pro odrostlejší, kam spadá například Princezna Mononoke; a filmy pro menší a nejmenší, kam spadá právě Totoro. (Protnutím obou tendencí je pak Ponyo.) Bez ohledu na cílové publikum však mají společnou jednu věc: rovnocenné zaujetí jejich tvůrce veškerými věcmi, ať už jsou všední či nevšední, nízké či vysoké, které mu umožňuje, aby jeden každý z jeho animovaných výjevů - sluncem rozpálená polní cesta nebo jezírko, do kterého dopadají kapky dešťové vody - obsahoval vedle poetičnosti také srovnatelnou míru autenticity. Neboť Miyazaki nahlíží svět nikoli jako weberovsky odkouzlený, ale naopak jako naplněný nekonečným romantickým potenciálem. Totorem pak zdařile ukazuje, jaké to je, vidět svět jako na počátku, se zalíbením a údivem dítěte, které je stále ještě schopno vídat lesní duchy a kočičí autobusy, kde už je dospělí dávno nevidí. V Totorovi nejde ani tak o příběh - odehraje se toho v něm opravdu minimum -, ale spíše o kouzlo izolovaných situací, o různá povznášející setkání s tajuplnou podstatou světa. Díky tomu mohou jednotlivé - nejen, ale převážně - přírodní obrazy a zvuky opakovaně předstupovat před příběh v podobě plnohodnotných postav, nikoli zůstávat pouhou kulisou či pozadím pro lidské vyprávění, jak je obvyklé. Tak jako má v šintoistické tradici každé božstvo (kami) přiděleno určité místo, které nikdy neopouští, tak i každý obraz a zvuk v Miyazakiho filmech oplývá specifickou duší, atmosférou, vlastní hmatatelností. Tráva působí dojmem živoucí poddajnosti, listí dojmem vzdušné lehkosti, voda mokrosti, hlína zemitosti, kamení tvrdosti. (13.06.2012)