Ring

Velká škoda, že díky americkému remaku je hlavní zápletka Ringu už zprofanovaná natolik, že přestože jsem ho neviděl, onu historku o prokleté videokazetě jsem už z doslechu i parodie bývalých spolužaček na vánočním večírku dávno dobře znal a když jsem si tedy hned na začátku uvědomil, že o tohle zde půjde a vzpomněl na ty spolužačky, zmocňovalo se mě nad samotným dějem spíše nechtěné pobavení. To mi spočátku můj zážitek i kazilo... Naštěstí je celková atmosféra filmu natolik silná, že do 15ti minut ze mne vyhnala poslední zbytky dojmu, že by mělo jít o lacinou frašku a pohltila mě do hrůzyplného napětí s děsivým a zároveň fascinujícím odhalováním tajemných zákoutí velkého nadpřirozeného zla číhajícího na lidi zapleteného do nebezpečného „kruhu“ i v moderní elektrotechnické době. Všechny ty pomalé komorní scény, v nichž film důkladně zachází i do psychiky postav, pomáhají budovat velmi silnou atmosféru tohoto mysteriózně vystavěného příběhu. Právě ta velká záhada, která se za určitým zlem skrývá a velmi pozvolna se odhaluje, dokáže leckdy úspěšně nahnat strach mnohem víc, než roztěkané litry krve a zohavená těla...                                                                                     * * * K hororům mám zvláštní vztah. Na jedné straně tento žánr stále nemám příliš v oblibě, protože ho mám až příliš spojený s řadou laciných filmových škvárů, jaké už pár desítek let vznikají jako na běžícím pásu. Přesto právě kvůli takovým výjimečným žánrovým skvostům jako Ring rád do hororových vod z času na čas zavítám a těší mě, že už poněkolikáté za sebou jsem v tomto případě měl tu čest s filmem, který bych se nebál vidět jako opravdový klenot žánru. Jediné, co mě zklamalo, byl jakýsi náhlý závěr, ale jelikož stejný režisér natočil o rok později i pokračování, věřím, že nejen na pokračování osudu malého Yôichi ještě teprve dojde. [90%] (28.11.2021)

Snad poprvé v historii se mi líbil remake více než původní Japonský originál. U remaku jsem měl neustále strach, atmosféra byla šílená a herci fantastičtí, ale v originálu mi tohle všechno scházelo. Až na dvě scény jsem se nudil a to se mi u Japonských hororů nestává. Navíc u Ring jsem čekal, že se strachy po*eru. Nestalo se. (14.02.2012)

Jeden z mála případů (snad jediný), kdy je americký remake lepší než původná japonský originál. Ringu má sice originální příběh (volně převedený z výborné knižní předlohy Kodži Suzukiho - tam byl ale hlavní hrdina chlap a Sadako měla koule), ale zpracování spíš než horror připomíná mysteriózní detektivku a na to, že byste se snad i báli, radši předem zapomeňte. Atmosféra je mizivá a nalíčení Sadako a zvlášť její "děsivé" opilecké oko působí chvílema až neskutečně trapně. (03.07.2007)

Jak tak koukám, tak mám úplně jiný vkus než většina hodnotících. Atmosféra? Moc se jí nekonalo. Že by přišel nějaký strach? Ale no tak, mnohem více jsem se bála u americké verze (ano, je to tak). Hlavní postava byla na můj vkus někdy až moc hysterická. Bohužel, film se mi moc nelíbil. Četla jsem knihu, i její pokračování, takže se nekonal moment překvapení. Jsem zklamaná, protože jsem se opravdu chtěla bát a ono nic. Znám lepší japonské horory, co se atmosféry týče. Pro mě byl film nemastný neslaný. Jediné velké plus má u mě OST. Myslím, že bez něj by skončilo v propadlišti dějin. Navíc *!!SPOILER!!* konec je sice stejný jako v knize, ale tady jsem se musela smát - pojď, pojedeme zabít dědečka... (04.12.2011)

Já už se na ty děsivý filmy snad opravdu nebudu dívat (s výjímkou Shyamalanových ;-) U mě největší strach vyvolalo to, že jsem viděl jeho amerického bratránka dřív, takže jsem si říkal..."kdy to přijde?" Remake je z hlediska děsivosti + - na stejné úrovni, jen má nějaké lepší vychytávky (voda a tak podobně.) Největší zápor tohoto příběhu však považuji v tom, že japonský originál diváka navádí mnohem víc a nenechá mu prostor pro vlastní uvažování...i když názory na to se samozřjmě liší. Mě to připadlo takhle... (21.07.2003)