Ring

Oproti remaku je Ringu neuvěřitelně nudnej film, u kterýho se v mém případě nedostavil ani nejmenší náznak strachu. Formálně je mnohem jednodušší, herci nepůsobili moc přesvědčivě, místy se děj strašně táhnul a nejhorší byly ubíjející vysvětlující pasáže, když už si tvůrci nevěděli rady se scénářem. Remake jsem viděl několikrát a vždycky na mě zapůsobil, takže originálu asi nelze moc přičíst k dobru, že jsem věděl jak to dopadne. Dobrej mi přišel snad jen nápad Kodži Suzukiho. Až si jeho literární předlohu přečtu tak napíšu víc. (04.09.2009)

Když my tam kvůli hrůze hodíme mladýho Brůnu, tak Japonci Sadako.. Má to na své straně originální nápad vzešlý ze Suzukiho Poltergeistem inspirované novely, jeden v rámci filmového děsu převratný televizní „výstup“, lehce cynický konec s dědečkem vyslaným na misi VHS kamikaze i významnou pozici „spouštěče“ amerických remaků japonských hororů, jenže už navždy proti tomu bude stát skutečnost, že Verbinski nabídl komplexnější strašení, které navíc většina diváků viděla jako první. Je to jen řečnická otázka, ale ty černovlasá děvčátka z J-hororů si nemohou dát vlasy do culíku, nebo alespoň použít pinetku? (13.02.2024)

Kdykoliv přede mnou někdo řekne Samara, mám chuť jej hodit do studny. Protože Sadako, aby bylo jasno. SADAKO! US remake je fajn, ale tomuhle nesahá ani po sloupnuté nehty z prstů. K blížícímu dvacetiletému výročí jsem si dal repete a je to tam pořád. To napětí, ten strach, ta atmosféra. Mám k tomu filmu zvláštní vztah. Když k nám přišel, měl jsem zrovna rozepsanou jednu povídku. A když jsem ten film viděl, bylo mi jasné, že tu povídku dopisovat nemusím a můžu ji rovnou zahodit. Protože mi její originalitu nikdo neuvěří. Ne, nebylo to "přesně o tom", ale figurovala v té povídce videokazeta a smrti na základě jejího zhlédnutí. No nic. Knihu, podle které byla natočena jsem četl až po mnoha letech po zhlédnutí tohohle. A je to jen dobře. Kniha je ještě lepší a děsivější. Takhle jsem si užil oboje. V mém soukormém žebříčku je pořadí následující: Kniha, Nakatův Ring, Verbinského remake. Ještě mě čeká korejská adaptace. (30.09.2017)

Z tohto hororu som mala dosť rozporuplné pocity. Keby som ho vzhliadla skôr ako americký remake, je dosť možné, že by sa mi jeho ponurá a nevyspytateľná atmosféra páčila viac, ale tu musím tvrdiť skôr opak. V najstrašidelnejších scénach - ktoré Američania vyžmýkali do absolútneho maxima a prinútili diváka napnúť každú čiastočku tela a mysle, tu, naopak, boli podané komorne, ticho, nevyrušovane, a tvrdenie, že "Samara nikdy nespí" bolo plne rešpektované. Japonské filmy sú môjmu srdcu čoraz bližšie, ale nepopriem fakt, že americké spracovanie na mňa dýchalo skutočným napätím, vizuálnym temnom, lepšími hereckými výkonmi, hrozivejším klavírnym motívom a nechýbalo mu to najhlavnejšie - priestor určený pre diváka na zistenie, že Samara nie je žiadne vraždiace monštrum čoby krvilačný mutant z ktoréhokoľvek béčkového hororu. Ale že jej vraždenie má aj dostatočné motívy. Japonci dali prednosť vnútornej vyzretosti diváka, ale ja som z tohto hororu tak zúfalá nebola, hoci je jasné, že pre ázijské filmy je charakteristická hojná dávka sugestívnych variantov, takže aj keď sa na plátne zrovna nič nedeje, imaginárna sila vyžarujúca tajomným spôsobom ma uisťuje, že Japonci sú v znázornení nadprirodzena, experti. A to Američanom veľakrát nepopierateľne chýba. (19.09.2008)

Americký remake byl o autobus lepší. V tomto kousku fungovalo vyloženě jen japonské umění práce s mysterioznem. V nevhodnou dobu zkratkovité a v nevhodnou dobu roztahané. Strach nebo napětí zde bylo cizí slovo, a to dokonce i ve scénce s kyblováním studny, která dávala ohromný prostor. Určitě fajn nápad, který v sobě skrýval velký potenciál. Velká škoda, že z něj vytěžili maximum až Američané. Lepší hvězda. (08.05.2018)