Hon na pačlověky

„Nabízíme 10000 dolarů každému, kdo je najde, mrtvé anebo živé…aha, živé. Měli by být živí.“ Vše se odvíjí od toho, zda si dokážete najít cestu k dětskému hrdinovi. Pokud ne, asi se nebudete bavit a film se vám nakonec zprotiví. Mně se to ovšem postupně, po malých krůčkách, podařilo. Zřejmě díky humoru (který spojuje). Paleta vtípků je různorodá, od těch černějších přes ironické, absurdní, střelené až po vyloženě parodické. Tvůrci do snímku zařadili celou řadu filmových odkazů a sem tam si do hollywoodských „bijáků“ hezky rýpnou (nejvíc se podle mě podařila pasáž jak vystřižená z Thelmy a Louise). A nejen humor je různorodý, podobně je to i s žánry, takže některé scény jsou možná až zbytečně vážné či naopak směšné, přesto si myslím, že to pěkně drží pohromadě (i přes např. záhadně mizejícího psa či pušku…nebo to byl záměr?). Waititi mě tedy pobavil i potřetí a já se těším na naše další filmové setkání, tentokrát to bylo za solidní 4*. „Utečeš i dnes v noci?“ - „Ještě nevím.“ - „Ne, mně to nevadí. Jen buď zpátky na snídani.“ - „Ok.“ (17.02.2019)

"Faulkner is cauc-asian? Well, they got that wrong because you're obviously white." ____ Mám neskutečnou slabost pro tyhle feel-good dobrodružný tragikomedie, který se odehrávají v lůně přírody (viz. moje milovaná existenciální parodie 'Švýcarák', kritika konformismu 'Captain Fantastic', anebo norská oslava cynismu 'Proti přírodě') - navíc tentokrát pod rafinovanou tvůrčí taktovku Taiky Waititiho, jednoho z mála současných tvůrců v rámci mainstreamu, jehož kreativní spektrum a sofistikovaný smysl pro absurdno si nedokážu dostatečně vynachválit.... Jeho snímky mají vždy jedno zásadní pojítko - a to dětského protagonistu, z jehož perspektivy celý snímek i protentokrát sledujeme - a přestože premisa narativu může být sebevíc jednoduchá, je poutavá, vizuálně atraktivní a velice divácky vstřícná. Sam Neil od dob Jurskýho Parku navíc nebyl v tak šarmantní roli - pokud neberu v potaz inspektora Campbella, démonickýho záporáka z majstrštyku Peaky Blinders.... Výtky každopádně mám: jakožto ochránce zvířat jsem u loveckých pasáží kurevsky trpěl (do pejči lidi, od narození jsem vegetarián, a přesto jsem maskulinní švihák ( ͡° ͜ʖ ͡°)) a megalomansky laděná antiklimatická konkluze absolutně kazí finální dojem, a absolutně nezapadá do relevance kontextu snímku. Když vezmu v úvahu Taikův šílený smysl pro absurdno, šlo z daného matroše potenciálně vyšťavit mnohem víc - kdyby blaženě rozjímal nad půvabnou krásou neochvějný novozélandský přírody, implementoval několik excentrických situačních gagů, a reflektoval generační rozkol, udělal by líp. Možná jsem moc přísnej, ale tentokrát mě víceméně zklamal.... Verdikt: 7,9 pačuráků z 10 ____ "I didn't choose the skuxx life, the skuxx life chose me!" (16.07.2020)

Vcelku příjemný film se skvělým Samem Neillem a zajímavým obézním spratkem v hlavní roli, který hrál více než přesvědčivě. Velkým plusem je příroda Nového Zélandu, která doslova oku lahodí a také chválím perfektní scénu s obrovským divokým prasetem. Humoru je poméně, ale kouká se na to hezky, přesto na 4* se necítím. 70% (08.03.2017)

Po fenomenálním Co děláme v temnotách nám Oscarka Navaltiti evidentně řádně zpychnul a přihakoval si to tentokráte s povrchní, tupou, trapnou a nudnou bushoidní koljovinou, kterou tu může přebushit jen těch pár obvyklých, tolik citlivých karlovarských homoklád nebo obstarožní otylá maorská chovatelka wombatů, a za níž by zasloužil akorát tak hlavu do Svěráku. Když už, kurva, nemám na originální poetiku, humor ani solidní historku a vypomáhám si otravným vykalkulovaným mletím kýčovitých hoven, měl by být aspoň ten „ubohý“ odvrhnutý chlapeček buď rektorvoucně lostomiloušký nebo sympatický, a ne odporný neherecký domorodý prasnic, odkojený Tupákem, jehož máte od první minuty neodolatelnou chuť lhostejně zaříznout a předhodit vakovlkům. Příjemně nevrlý Zdeněk to sice kapku vytrhnul, ale kde nic není, ani zmrd nebere, a já se jen tak tak udržel, abych to neposlal rovnou do Te Whanganui-a-Tara-le. (09.10.2016)

+3* Skoro bych nazval, že jde o rodinný film, kdyby se v průběhu děje z úst postav nevyluzovalo tolik sprostých slov. Ale je fakt, že tak pubescenti a často i mladší běžně mluví a tak má vlastně film reálný podklad. V hlavní roli tu hraje úžasná novozélandská krajina a maorové. Pro část je příroda stále domovem a ostatní se už přizpůsobili společnosti a z toho kontrastu vychází spousta vtipných momentů. Za sebe musím říct, že jsem se bavil dobře a film je na hraně mezi 3, 4 hvězdičkami, ale přece jen něco malinko vyšší známce chybí, například méně předvídatelný konec. Třeba někdy při zopakování přidám hvězdu a zatím jen doporučuji, pokud chcete přinést trochu exotiky do Vašeho bytu. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (04.03.2018)