Hon na pačlověky

Kolja po Novozélandsku od režiséra parádní indie komedie Co děláme v temnotách. A neméně dobrý. Malý tlustý sráč a grumpy děda (k nepoznání zarostlý a starý Sam Neill) putují krajinou pána Prstenů, vehementně se stírají, občas nožíkem uloví divočáka, a utíkají před militantní sociální pracovnicí a jejími tanky. Životní moudra co z toho vzejdou jsou zjevná a samozřejmě poněkud kýčovitá, ale když bezmála slzíte smíchy, je vám to upřímně jedno. Kadence humoru a dobré nálady je tady totiž nemalá. 8/10 (25.06.2018)

Vcelku příjemný film se skvělým Samem Neillem a zajímavým obézním spratkem v hlavní roli, který hrál více než přesvědčivě. Velkým plusem je příroda Nového Zélandu, která doslova oku lahodí a také chválím perfektní scénu s obrovským divokým prasetem. Humoru je poméně, ale kouká se na to hezky, přesto na 4* se necítím. 70% (08.03.2017)

Dechberoucí reálie Nového Zélandu, na které je "nabalena" překvapivě citlivá a svým způsobem dramatická příběhová linie, jež je protkána skvělými gagy a zajímavě zvoleným soundtrackem. Hunt for the Wilderpeople je dalším skvělým počinem Taiky Waititiho, který je ale tentokrát umocněn skvělým Samem Neillem v roli paličatého "samorosta", který si postupem času vybuduje křehký a zároveň zvláštně silný vztah k hlavnímu hrdinovi. PS: Režisérský styl Waititiho se mi moc zamlouvá, takže doufám, že něco z tohoto originálního stylu přenese i do nového přírůstku MCU jménem Thor: Ragnarok. „I didn't choose the skuxx life, the skuxx life chose me.“ (04.10.2016)

Kvůli Jojo Rabbit jsem se prostě musel vydat na stezku za zhlédnutím filmů od Taiky, protože mě svým jedinečným stylem začíná bavit čím dál tím více. A Hunt for Wilderpeople opět zahřál svou lidskostí u srdíčka. V jádru velice jednoduchý příběh bez nějaké inovativní zápletky, ale tím svým podáním si mě film získal. Sam Neill se dá rozhodně zařadit mezi ten největší tahák filmu, jeho suchý humor mě párkrát slušně rozesmál, a Julian Dennison už je pak tou pomyslnou třešničkou na dortu. Ta absurdnost, která z filmu číší na každém kroku, mě vůbec nevadila, ba naopak bych si teď ten film bez této obrovské nadsázky nedokázal vskutku ani představit. Jak jsem již zmiňoval, tak humorem je film protkán po celou dobu stopáže nazdory tomu, že opět přijde taktéž i vážnými chvilkami, z kterých vám do smíchu fakticky není.....A tím si mě Waititi zviklal na svou stranu, ta jeho schopnost bezchybně namixovat tyto dva žánry k sobě. Za mě dávám 79 % (12.02.2020)

Waititi to má v sobě. Film, který je po celou dobu prvoplánovou a nepolevující kritikou zakomplexovanosti a sterility současného světa, ale zároveň nepřestává chrlit zábavné dějové zvraty, metaforické nápady a sem tam i parádní hlášky, které mi zůstanou na mysli ještě dlouho. A kde nestačí čitelně nalajnovaný vývoj jednoduchého příběhu, tam pomáhá dobře fungující chemie mezi svévolným Rickym a zatvrzelým Samem Neillem, který si připisuje další nezapomenutelnou roli. Vyzbrojen salvou filmových odkazů unikl Waititi do divokého území nekonečné ironie a nadsázky, kde se neztratil, ale dokázal sloučit záměrnou dějovou extravaganci a ztřeštěnost s chytrou komorní story, která sice nedosáhne žádné myšlenkové inspirativnosti, ale na povrchu je tak zábavná a funkční, že by se řada nezávislých autorů mohla učit. Doufejme, že se Taika v Hollywoodu nespálí... 80% (22.04.2017)