Hon na pačlověky

Taika Waititi mě poslední parodií na upíry rozesmál na tolik, jako hodně dlouho nikdo jiný. Předpokládal jsem tedy, že Hon na pačlověky bude v podobném duchu, jenže to jsem se trošku přepočítal. Rozhodně se nejedná o nevtipný film. Jen mi dobrý nápad a omezený vtip přetlačila novozélandská krajina, která je tou hlavní a nejdůležitější postavou celého filmu. Jasně, taky v tom má dost prsty ten malej tlustej kluk, co prezentuje národ Maorů potlačený současným komerčním světem, ve kterém v jeho případě vládne černej gang raperů v čele s Jay-Z. Jenže jsem se nemohl zbavit dojmu, že jeho postava je občas trošku za hranou v porovnání s tím, v čem jsem žil já. Po filmu jsem měl až skoro pocit, že dnešním mladým přestávám rozumět a to jsem jejich součástí byl ještě před nedávnou dobou. Taika Waititi to ale směřoval dobře a tak dnešní moderní svět chytře postavil proti samotné přírodě, ze které Maorové vychází, a i když byl závěr dost brutálně přepálenej, tak mě to pořád na necelé dvě hodiny dokázalo bavit. (07.04.2017)

O hloupých pro hloupé. Už jsme zase u toho, když se smějeme, že někdo upadl. Dokud se Waititi cachtal v indie vodách (Eagle vs Shark) dala se občasná superprimitivnost schovat pod romantickou podivnost nebo pocity melancholie a bizarnosti, jenže tady už je to jen a pouze na první signální. Chápu, že tady nemůžu hledat ani hloubku ani originální přístup k filmařině, ale asi by mi stačilo, kdyby Waititi nepsal postavy a jejich dialogy tak, že doslovné znění vtipu vytušíte 15 vteřin před jeho vyřknutím. Tak tudy ne, jdu si pustit Swiss Army Mana po sedmé #kviff2016. (04.07.2016)

Čas od času mě napadne, že bych si sestavil takovou mou alternativní Top Ten, nazvanou třeba Hated Top Ten, z mých nejneoblíbenějších herců, herkyň a filmů. A jedno z prvních míst (ne-li první místo) v žebříčku herců jsem měl rezervováno pro Sama Hnusáka Neilla, který mi svým hnusným nesympatickým xichtem zhnusil už velkou spoustu bijáků, především kdysi Merlina, na kterého jsem se tolik těšil. Ale po Wilderpeoplech už to neplatí. Možná to způsobila ta vousiska, díky kterým jeho držku není tolik vidět, ale Neill se mi jako samorostlý misantropický bushman líbil a bavil mě (nikdy bych nevěřil, že tohle někdy napíšu!). Líbil se mi i přidrzlý maorský buřt, líbili se mi vlastně všichni herci i herkyně, líbila se mi hudba, která mi připomínala Jarmuschova Dead Mana, i děj filmu mi ho často připomínal (a on ten buřt mi vlastně připomínal Farmerova Nobodyho), hodně se mi líbila i nádherná novozélandská bush... Nebo je to "ten" bush? Prostě les, to je fuk... Zatímco "laskavý humor" (fujtajxl) a patetický kýč ve filmech českých mě znechucuje, v tomhle novozélandském mi docela sedl (snad až na už přespříliš přeslazený epilog). Ale toho zkaženého Merlina ti, Neille, stejně nikdy neodpustím! (23.02.2017)

Tentokrát nám Taika naservíroval pekný príbeh o zbližovaní sa problémového chlapca s nevrlým starcom. A nebol by to on, keby si zase nevybral talentovaného malého herca, nepoužil vo filme zaujímavé postavičky, kopec výborných hlášok a momentov. Bolo to menej bláznivé ako jeho Boy, ale bolo to vskutku pompiózne. (02.10.2016)

Vlastně trochu zklamání... i když hned úvodem zaujaly minimální nároky kladené na uchazeče o náhradní péči, dle kterých se dalo usuzovat směřování věcí příštích, avšak zdaleka ne tak "pompiózních" jak bych si přála. Ale jelikož je Taika Waititi můj oblíbenec, budu zaujatá a tato skutečnost se může projevit neobjektivním, nadržovacím hodnocením... Na druhou stranu - pro nějakou tu vyloženě nepovedenou skeč by bylo chybou nevychutnat si i někdy příště netuctovou změť zajímavé hudby, krásné přírody, svérázných charakterů, trefných odkazů i originálních špeků. Konečně, kdo z nás by nechtěl být alespoň občas pačlověkem, už jen proto, že ke všemu, co chcete v životě udělat, potřebujete formuláře... vyplníte ho a pošlou vás do vyššího poschodí, tam musíte vyplnit další formulář, abyste potvrdili, že jste to vy, kdo vyplnil ten první... Přesně. (10.01.2018)