Hon na pačlověky

„Polícia na Novom Zélande takéto veci nehovorí. To hovorí polícia v Amerike. Navyše, ani nie si policajtka.“ Toto som si pozrel len kvôli režisérovi, na ktorého Thorovi: Ragnarok som sa pred pár týždňami kráľovsky bavil v kine. Honom na paľudí ma ale zaskočil. Myslel som si, že pôjde o mystifikačný projekt na spôsob Svěrákových Ropákov resp. Vaterlandu s Rodenom. Nakoniec sa z toho vykľulo niečo úplne iné. Bol som spokojný ako s hercami (Sam Neill bol vždy mojím obľúbeným hercom, ale už dávno som z neho nemal dojem, že ho nakrúcanie baví, tu však áno, hoci ide o strašne klišé postavu, ale je zahratá s láskou), tak s výpravou a osobitým humorom, tak typickým pre tohto režiséra. Ale, paradoxne, v megarozpočtovom Thorovi ho mal režisér výraznejší, než v tomto autorskom a komornom filme (čo je veľmi zvláštne). Zaujímavý film, ale to niekedy nestačí. „Je zázrak, že sme ťa našli. Utiekol si skoro dvesto metrov.“ – „Dávam si prestávku.“ (28.11.2017)

Čas od času mě napadne, že bych si sestavil takovou mou alternativní Top Ten, nazvanou třeba Hated Top Ten, z mých nejneoblíbenějších herců, herkyň a filmů. A jedno z prvních míst (ne-li první místo) v žebříčku herců jsem měl rezervováno pro Sama Hnusáka Neilla, který mi svým hnusným nesympatickým xichtem zhnusil už velkou spoustu bijáků, především kdysi Merlina, na kterého jsem se tolik těšil. Ale po Wilderpeoplech už to neplatí. Možná to způsobila ta vousiska, díky kterým jeho držku není tolik vidět, ale Neill se mi jako samorostlý misantropický bushman líbil a bavil mě (nikdy bych nevěřil, že tohle někdy napíšu!). Líbil se mi i přidrzlý maorský buřt, líbili se mi vlastně všichni herci i herkyně, líbila se mi hudba, která mi připomínala Jarmuschova Dead Mana, i děj filmu mi ho často připomínal (a on ten buřt mi vlastně připomínal Farmerova Nobodyho), hodně se mi líbila i nádherná novozélandská bush... Nebo je to "ten" bush? Prostě les, to je fuk... Zatímco "laskavý humor" (fujtajxl) a patetický kýč ve filmech českých mě znechucuje, v tomhle novozélandském mi docela sedl (snad až na už přespříliš přeslazený epilog). Ale toho zkaženého Merlina ti, Neille, stejně nikdy neodpustím! (23.02.2017)

Baví mě Waititiho verva, se kterou oživuje existující koncepty. Nebojí se nařčení z neoriginality, nesnaží se dokázat divákovi, že nabízí "víc". Místo toho takřka k dokonalosti dovádí něco, co k ní doposud nebylo přivedeno právě proto, že se filmaři báli takové čistoty provedení. K tomu mě navíc baví Waititiho budování filmového světa, která zjevně není zcela realistický, ale není ani přímo nadrealistický - zkrátka cosi mezi, co překvapivě funguje. Plus sympatické postavy. Plus dokonalý timing. (07.02.2018)

Výjimečný film. Chlapec střídá domovy až se dostane k staršímu páru v horách, po večerech utíká svých 200 metrů, aby se zase vrátil. Společný útěk před světem se starým a nepříjemným Samem Neillem je však neopakovatelnou procházkou "zapomenutým" světem, kterého v dnešním mediálně/sociálním/online světě máme pramálo. Do děje navíc kromě skvělých herců (hlavně Julian Dennison je ve své roli opravdu skvělý) dostává i Waititiho absurdní humor a obrovská technická zručnost. Například montáž dlouhých záběrů s kamerou do 360 stupňů je promyšlená do detailu. Záběry berou dech (a někdy záměrně narážejí na "toho, co nese prsten"), Waititi se nebojí proplést příběh generačním srovnáním v podobě popkulturních odkazů (jen těch opravdu "nadčasových") a vše vrcholí v touze mladého tlouštíka být nejvíc cool zloduch (a zemřít v boji, jako nejlepší z hiphoperů nebo Klingonů;-)). Hon na pačlověka je tak ve výsledku perfektní podívaná, která funguje na jedinečné vlně nadsázky. (14.02.2017)

Když jsem viděl jméno Sam Neill, věděl jsem, že se bude jednat o netradiční roli, tohoto vynikajícího herce. On byl více jak z 50% důvod, proč jsem se na "Hunt for the Wilderpeople" podíval. A přeci jen, ta role mrzutého a "neodolatelného" strýčka panu Neillovi sedí! Musím vyzdvihnout neuvěřitelnou a nádhernou krajinu Nového Zélandu. Už od prvního záběru chytáte, hltáte a dýcháte, jako by jste sami byli, v té nádherné Bushi, plné zeleně kopců, stromů a dalších nádherných míst. Ricky Vám ani nepřijde, jako nezvladatelný mladý klučina. Spíše je to dítě, které se životem nudí a nebaví ho přelétat z jedné rodiny, do druhé. Scéna, kde si Sam Neill na úkor Rickyho (vyvrátí, zlomí) kotník, je tak vtipná, že se jí nejde nesmát. Humor je na místě! A to, že v jednu chvíli se smějete a hned v další chvíli Vám zase nemusí být do zpěvu, dělá tento příběh krásným. Rickyho slézání z koně nemělo chybu! Milovník humoru si přijde na své. Je to jako v životě. Střídají se zde humorné situace, s těmi těžkými chvílemi. (05.02.2017)