Holky z porcelánu

Že se to fakt skoro-ale-jako-úplně-célé bude odehrávat ve skladu mi došlo až v momentě, kdy bylo na odpískání promítačky pozdě a kdy jsem začal registrovat, že Herz občas nechává ukazovat hlavní představitelky kalhotky. Srdnatý to zápas vynikajícího režiséra s mizerným scénářem, který normalizační pitomostí doslova kypí; humorem méně – za to, že se např. „gazela“ tak povedla, mohou spíš herečtí představitelé než text. Přestože si Herz na neprobádaném území komedie vede velmi invenčně, nelze si nevšimnout, s jakým zaujetím se zmocňuje každého byť jen nepatrně melancholického momentu („žertovné“ pokusy o sebevraždu), u nichž je tak nějak víc doma. Nejzajímavějším momentem byla matrixovská, pozpátku puštěná scéna destrukce porcelánu před závěrečnými titulky a přidaná hodnota rozhovorů s režiséry Herzem a Smyczkem, kteří odhalují, jak nevábných a obhroublých téměř všech sedm set dělnic, které v továrně, kde se natáčelo, hákovalo, skutečně bylo. (04.10.2012)

Juraj Herz je jedním z mála „normalizovaných“ režisérů tzv. české nové vlny, kteří si ani v šedesátých ani v sedmdesátých letech neusnadňovali práci: v nové vlně nesklouzl k netvůrčímu žonglování s odkoukanými, konvencionalizovanými postupy a tvořil si vlastní styl, a ani po Srpnu se nevydal cestou nelidskosti, nelidskosti, která je druhým (a vlastním) jménem normalizace, nejen té kinematografické. Nebýt vesměs strašlivých písní, ztvárněných značně neimaginativními klipy, které milou komedii o krásných nohách a touhách skladnic prokládají, mohl vzniknout opravdu nadprůměrný film. Pouští se totiž odvážně po strmých a nebezpečných trasách vzpomenutých nohou do tepajícího ticha ženských snů a vykládá je s josefovskou volností tak pravdivě a otevřeně, že všechny totality pukají... Svůj podíl na tom má Andrej Barla, jehož zrakem se asi všeobecně pohrdalo a mnoho toho nenasnímal; přesto můžeme věřit, že svět viděl svýma očima (jak napovídá jeho /!/ Romance pro křídlovku). A poslední výhrada: jakkoliv se sám sklad ve většině záběrů proměňuje v nevšední jeviště, film to, co se děje mimo něj, mimo tu neobyčejnost, skrytou za zaplombovanými vraty, snižuje na pouhou realitu. Kolikrát jsem ten film viděl, i v mladších letech, a snad vždy jsem si říkal, jak by tento „sen“ (a co je víc?) produkoval Jiří Suchý. Semaforská imaginace by ono dominující bílo nechala explodovat s takovou parádou, že by na další normalizování nevybylo sil… (30.12.2017)

Tyhle holky vůbec nejsou špatný, nejen že se to ve filmu hemží samejma hereckejma hvězdama a hvězdičkama, ale ani o ten humor tu nakonec není nouze (ty si hlídej toho trabanta, ať ti ho někdo nevodnese v tašce). Když k tomu navíc přidám celkem fajně otextované a zazpívané melodie, nostalgie má pré...kdo by to byl řekl, že je tomu od vzniku snímku již předlouhých 47 let. Československá filmografie ukrývá v archivech pochopitelně mnohem větší poklady, nicméně na lepší průměr s hvězdičkou (ve skutečnosti se třema) to stačí v poho. (17.04.2021)

"Já se, prosím, vylížu". Povedený film, který mám velmi rád. Je to vlastně taková milá pocta všem ženám, muži zde hrají druhé housle. Musím se zastavit u několika postav - Míla Myslíková zde dostala zřejmě jednu ze svých nejlepších rolí vůbec. To samé se dá říci o tom Rybičkovi (tento herec měl úžasný komický potenciál, škoda, že ho náš film více nevyužil). Skvělá je paní Rosůlková, Veškrnice úžasně potrhlá a ta Slovenka... pánové... to je kus. K tomu solidní písničky, zajímavé prostředí inventury ve skladu porcelánu a máte velice povedený snímek. (23.11.2020)

8/10 Jako JO! Holky divatelne, scenar aktualni {porad}, nektere ftipy dechberouci a hlasky vice nez zapamatihodne. Ja se bavil jak uz delsi dobu ne. Herz kapku prekvapil - takovy GENDEROVY film jsem od nej opravdu necekal. Namatkou - jemnocitny Krampol nebo puntickarsky Hofmann {aka Picin z Noci nevesty} nebo nesikovny homo Hartl celou nadrazenost zenskeho plemena jenom podtrhuji. A to se mnoha macho panum nemusi libit... (04.11.2010)