Spalovač mrtvol

#4 Když jsem zhruba před rokem otevřel knihu, musel jsem ji s nechutí po pár stranách odložit. Nyní už vím čím to bylo, že mě tak strašně moc nebavila. Zapojil jsem příliš málo fantazie. Tenhle problém ale film naprosto odboural a přede mnou jsou tak výjevy, které jsou tak silné a "jiné", že film nakonec odboural i mě. Celá atmosféra, tvořená především monology pana Kopfrkingla (Už jen to jméno!) ale také hudbou (!) a kamerou (!) je tak hrozivá, mrazivá a tajemná, že jsem bez znalosti děje takřka od začátku měl takové to velmi nepříjemné tušení toho, že vím, jak to celé dopadne (sick). A vůbec to nevadilo, protože jsem byl po celou dobu příliš zaneprázdněný s tím být správně napjatý, než přišla ta slova "Konec". Zkrátka, Spalovač mrtvol je výborný text s ještě lepším podtextem a můžu všem jen vřele doporučit. (18.05.2011)

Predpokladam, ze to zo mna robi filmoveho analfabeta a ignoranta, ale mne sa Spalovac mrtvol ani za mak nepacil. Bola som z neho frustrovana a unudena, na filme mi cez hudbu, kameru, absurdne postavy, zvratenost, morbidnost a nechutnost vadilo naozaj vsetko. Je mi to luto, ale nebudem sa tvarit inak, je to len film a videla som mnoho inych, lepsich, z doby pred a aj z doby po Spalovacovi. (Videne 07.08.2010) Edit: S odstupom casu este znizujem, nie je to fer voci filmom, ktorym som dala tri a pritom boli z mojho pohladu ovela lepsie :) (07.08.2010)

Jeden z vrcholů československé filmové tvorby, který se stal kultovním nejen u nás, ale po celém světě. To co zde předvádí Rudolf Hrušínský je absolutní vrchol herectví. Výborné ztvárnění toho co dokáže nátlak udělat s člověk. Juraj Herz se už svým třetím filmem nesmazatelným písmem zapsal do dějin kinematografie. Nevím kdy naposledy jsem viděl film, při kterém mě tak mrazilo v zádech. (09.12.2007)

Totální psychologický snímek staví na životním výkonu Rudolfa Hrušínského, který se na oněch 95 minut stal oním omezeným človíčkem, z jehož činů a mluvy pramení všechen ten děs, který neurčitě cítíte. Když k tomu přidáte úžasnou Vlastu Chramostovou, šílené pojetí kamery Stanislava Miloty a zcela a naprosto psychotickou hudbu Zdeňka Lišky, ještě rádi uvidíte pana Kopfrkingla odjíždět tam do dáli, do světa kde už nikdo nebude trpět...nejsilnější tuzemský film, jaký jsem viděl, a dost možná že nejsilnější vůbec. (25.05.2005)

Blažený, ba přímo nebeský snímek. Hypnoticky snová atmosféra jde ruku v ruce s inovativním technickým zpracováním. Požehnaná záležitost, abych tak řekl lidských rozměrů, nemající v naší čarukrásné zemi konkurenci. Ani v krásném okolním světě se nenajde mnoho lepších filmů. A Rudolf Hrušínský? Požehnaný to herec, který již nemusí mít pocit, že pro nás dělá málo. (13.01.2008)