Upír z Feratu

Pod kapotou béčkového sci-fi hororu bublá podobenství jak od Věry Chytilové a je vtipné, že ani po tolika letech mu nedošel benzín (teda krev). Spíš naopak. Koukat na Upíra z Feratu v době, kdy se testují chytrá auta bez řidiče a řeší se otázka všech možných alternativních pohonů, které by upírsky nevysávaly životní prostředí, přináší slušnou zábavu. Kdo chce zatěžovat okolí hříchem automobilismu, ať za to platí vlastní krví. Sebedestruktivní propojení člověka a stroje, hrozba nárůstu techniky, která odlidšťuje toho, kdo sedí uvnitř. Za tím účelem dokonce Herz opakovaným motivem parafrázuje Bradburyho Zástup! Překvapí i téma virální reklamy… Třešničkou jsou úvodní titulky coby galerie závodnických obrazů Theodora Pištěka a scéna, kdy Schmidův podivín podává Menzelovi výklad o vampyrismu při ilustračním promítání hororu s Jurajem Herzem jako Drákulou. (21.09.2019)

Jsem ochotný uznat, že za plytký děj a propady v atmosféře můžou cenzorské zásahy. Ale nikdy Herzovi neodpustím, že prováhal jedinečnou možnost rozmlžit závěr do dvou možných vysvětlení. Příběh si o to přímo říkal, a nebylo by potřeba ani moc přepisovat. Když už mu na Barrandově nedovolili natočit syrový horor, ani plnohodnotné sci-fi, mohl zásahy obejít natočením mysteriózního psychodramatu. V něm by snad obstál i ten Menzel v hlavní roli. (18.01.2021)

Jako nápad zajímavé, ale jako by tomu něco chybělo a něco přebývalo. Mně osobně nejvíc irituje postava Madame Ferat - přesně takhle si komunisti představovali zlou kapitalistku. Autíčko bylo nádherné. Dneska už si asi málokdo vzpomene, že před premiérou filmu bylo vystavené ve výloze obchodního domu Družba na Václavském náměstí a tísnily se tam davy - každý chtěl vidět, co by Škodovka dokázala vyrobit, kdyby... (25.06.2007)

V konečném hodnocení mi z toho vyšel průměrný film, který neuškodí, ale ani moc nenadchne. Najde se zde několik docela zajímavých momentů jenže díky tehdejšímu režimu a cenzuře nemohl režisér nabídnout divákům to co by si zasloužili. Těch několik scén, které připomínají hororový žánr nemůžu ohodnotit víc jak 50%. Možná by neuškodilo natočit v dnešní době něco podobného, protože upíří auto se zas tak často na filmovém plátně neobjeví. (13.12.2009)

Zatímco Herzovo setkání s Josefem Nesvadbou lze považovat za provokativně inspirativní, jiná česká setkání s žánry hororu nebo sci-fi je nutné tolerovat skutečně jen jako experimenty či pokusy. A i když je výsledná podoba filmu Upír z Feratu Herzem označena za pouhý fragment jím zamýšleného filmu, i tak zůstalo zajímavé svědectví o české poctě klasického expresionistického skvostu. Není ostatně náhodou, že Herzogův německý remake Nosferatu: Phantom der Nacht vzniká o pouhé dva roky dříve. Herz ovšem tvořil v podmínkách státního filmu, odkázán byl na mladoboleslavskou automobilku a k dispozici měl vysloveně nevyrovnanou hereckou sestavu. Sám toužil patřit mezi herce, které spojuje role upíra Nosferatu a proto se obsadil do fragmentů němého filmu komentovaných nezaměnitelně ironicky ypsilonkovskou dikcí obdařeného Schmida (zde v roli parafrázující Van Helsinga). Hlavní ženskou roli svěřil své oblíbené Veškrnce, pro kterou měl vždycky slabost a opakovaně v ní dokázal probudit jinou polohu jejího mladého talentu. Zajímavě pracoval s Menzelem i Čepkem, podivným tajemstvím obestřel stařičkou Blanku Waleskou, ale mnoho nedokázal vykřesat z Jany Břežkové, které snad šlo uvěřit polohu závodnice, ale cokoli dalšího už byl problém. Samostatnou kapitolou zůstává poživačná sapfická madame Ferat svěřená Zdence Procházkové, toho času již česko-rakouské herečce. Ze Švankmajerových nápadů mnoho nezbylo, ale odkaz na něj alespoň stvrzuje prostřih na jeho Rakvičkárnu. Mohlo to být skvělé gore srovnatelné se západními filmy té doby, takto máme alespoň zajímavější psychologické drama s jednotlivými prvky pro český film nevídanými. (26.08.2020)