Neviditelný

Scénáristické fiasko. Jakožto zdejší hororový expert pochopitelně dokážu vnímat detaily, které obyčejný návštěvník kina nepostřehne, ale rozhodně nemám ve zvyku pranýřovat scénáristy kvůli každé malichernosti. Pokud není narušena koheze posuzovaného díla a tedy i zásadně znehodnocena moje výsledná divácká zkušenost, tak zůstávám vůči jejich pokleskům poměrně benevolentní. Bohužel v případě snímku The Invisible Man už Leigh Whannell překročil únosnou mez a jako scénárista dočista selhal. Nefunguje zde absolutně nic. Prominul bych mu ohranou zápletku, ale nikoliv kumulaci nevěrohodné interakce postav, jejich nesmyslného rozhodování, absenci kontinuity důsledků konání a logiky, atd. Velká škoda, protože se jinak mohlo jednat o vskutku znamenitý hororový (techno-)thriller. Už během samotné expozice režisér velmi umně buduje napětí, přičemž se následně opírá o rafinované záběrování prázdného prostoru a výborný zvukový design. Film nicméně doplácí na předlouhou stopáž, která neumožňuje napětí efektivně gradovat. Mimo jiné i proto, že se pan Neviditelný až překvapivě rychle stává viditelnou variací marvelovského superpadoucha. Whannell mě ohromně zklamal a já tak snímku The Invisible Man mohu udělit pouhé dvě hvězdy. (01.03.2020)

Neočekával jsem od The Invisible Man vyloženě Hororovou pecku, takže ve finále, jsem celkem spokojený. Natočeno je to perfektně, budování atmosféry a napětí též, jen mi moc nesedla Elisabeth Moss, uměl bych si v této roli představit hezčí a sympatičtější blonďatou MILFku - hvězda dolů. Ale dnes je 4.4. a já mám narozeniny, takže tu čtyrku dám =) (scény v léčebně TOP) (04.04.2020)

Tleskám! Je to opravdu strašidelné. Umí to skvěle podat představu, že i když jste sami v místnosti, tak to tak vlastně vůbec nemusí být. Vnímám v poslední době velkou péči o hororový žánr, že to už není jen o tom, že nějaký maniak běhá po lese s mačetou a likviduje nebohé lidi, jen z toho důvodu že ho to baví nebo že prostě chce. Tady se už dostáváme do zcela jiných scénáristických výšin. Neviditelný srší nápady, stříká z něj napětí a hlavní hrdinka sice není žádná modelka, ale to trápení má v obličeji zcela jasně napsané. 85% (26.05.2020)

(65%) Viděno v kině. Hurá! Tento film jsem viděl v kině ATLAS díky ČSFD projekci. NEVIDITELNÝ nebyl nijak extra zvlášť mnou chystaný film, ale přesto jsem byl zvědav jak si s tím režisér Whannell poradí. Whannell je zajímavý kousek. Hrál jednu z hlavních rolí v prvním dílu skvělé hororové série SAW. Poté na zbytku dílů série spolupracoval a pak později zrežíroval filmy Annabelle 3 (nic moc teda) a UPRAGDE (Jo, to už se povedlo). No a tento NEVIDITELNÝ? Dost rozporuplné! Nevím jak to přesně zhodnotit abych se zbytečně nerozkecával. Zkusím to tedy zestručnit. Úvod je vcelku zajímavý, ale pak to začne být do cca ½ půli filmu dost natahované, i když se tu děje kupa zajímavých věcí. Zejména je to vše pěkně zahrané včetně herců a výborní filmové hudby. Ale stále je to u mě stále to vše, co jsem už dávno viděl. Lekačky jsou průměrné, tak v první části snímku obstojné, pak nic moc. Druhá část filmu je už zajímavější, ale stále nic nového. Herecké obsazení je tak nějak optimální včetně hlavní hrdinky, která byla vcelku dobrá, ale někdy trochu přehrávala. A finále je už pro mě úplně tupé a čekané. A musím říci, že i v jistém slova smyslu hloupé. Efekty a technická stránka je slušná, ale nějaké to napětí? To tu rozhodně v některých pasážích je, ale náhle se to změní v TOTÁLNĚ PŘESTŘELENÉ A AŽ NADLEHČENÉ SCÉNY, které jsou téměř v smíchu. Nevím, dále to raději komentovat nebudu. Možná si to ještě někdy podruhé ještě pustím, ale víc jak lehký nadprůměr nebo lepší průměr z toho asi nevyvodím. I tak shlédnutí nelituji, nebylo to špatné. (08.03.2020)

Plánovala to do „detailů“ a nakonec pláchla z ultramoderní vily kdesi u San Franciska před manželem-tyranem. Řezal ji, organizoval život, nutil názory, psychicky týral. Ukryje se u svého kamaráda a jeho dcery a záhy zjistí, že její milý zemřel. Vlastní rukou. Nutno ale připomenout, že byl pracháč, expert na moderní technologie a optiku a v domě měl laboratoř s přístroji, které opravdu nestály 250 dolarů. Dvě a dvě jsou čtyři, a naše hrdinka, která se postupně dostává zpět do „normálního“ života, má neodbytné zdání, že ho pořád cítí a že jí chce dál znepříjemňovat život. Její pocit ohrožení a neklidného očekávání je skvostný, rozuměj, že prvních 45 minut je velmi solidních. Kamera volí nápadité záběry, v prázdných místnostech můžeme očekávat neviditelná nebezpečí, která jednou přijdou, jindy nás jen mile šponují. Úplně bych se nechtěl pouštět do toho, jak se cítí oběť domácího násilí, protože i tady ten neviditelný konflikt okolí nevidí, respektive mu nevěří. Jenže pak přijde druhá polovina, která naplno odkrývá hlavní slabinu snímku: scénář. Pitomé se stává pitomějším, každá třetí scéna drhne a vyskakují nejrůznější otázky. Opravdu ji chce její milý zpět, když dělá kroky, kdy je ona krůček od smrti/kriminálu? Elisabeth Moss prakticky pokračuje s depresivní postavou z dystopického seriálu Příběh služebnice. Hraje slušně, ovšem hodně mi neseděla změna rolí. Na začátku je bezmocnou troskou, která se bojí vyjít před barák pro poštu, za pár dní osnuje složitý plán pomsty. A pak zase dolů a nahoru. A není taková sama. Třeba u jejího milého skutečně chybí důsledky jeho konání. Navíc myslím, že měla příležitosti dokázat okolí, že není blázen. Jenže tempo se místy zadrhne (a celkově je to dlouhé), takže pro diváky je prostor o tom všem přemýšlet. Za mě nakonec jen slušná jednohubka. Vím, že leckdo nebude souhlasit, ale raději si dám 20 let starého, trikově vymazleného a lákavě zvráceného Verhoevena. (24.03.2020)