Kaos
Scénář:
Tonino GuerraKamera:
Giuseppe LanciHudba:
Nicola PiovaniHrají:
Margarita Lozano, Claudio Bigagli, Omero Antonutti, Franco Franchi, Ciccio Ingrassia, Matilde Piana, Regina Bianchi, Giuliano Taviani, Laura De Marchi (více)Obsahy(1)
Čtyři tváře Sicílie. Italský film natočený na motivy Novel na celý rok Luigiho Pirandella. Prolog: Vysoko ve skalách chytí pastýři krkavce, sedícího jako samička na vejcích. To je pro ně důvod, aby ptáka začali týrat. Házejí po něm vejce a nakonec mu na krk uvážou zvonec. Krkavec krouží nad krajinou, ze své výše pozoruje „chaos" lidských životů a duší. A tam, kam zamíří svůj let, se po čtyřikráte odehraje příběh... „Jsem synem Chaosu. Ne přeneseně, zcela skutečně. Narodil jsem se ve vsi poblíž hustého lesa, kterému místní lidé říkali Cavusu, což je nářeční zkomolenina řeckého slova „chaos"." Těmito slovy Luigiho Pirandella je uveden snímek Kaos Paola a Vittoria Tavianiových. Čtyři příběhy filmu, jeho prolog a epilog, převzali tvůrci z Pirandellova rozsáhlého cyklu Novely na celý rok (psal je v letech 1901–1919, souhrnně vyšly roku 1922), jenž měl podat co nejcelistvější obraz Sicílie a všech tamních společenských vrstev.
Bratři Tavianiové si vybrali příběhy z venkovského prostředí a usilovali nejen o postižení přirozenosti, krásy, bizarnosti a krutosti tohoto mikrosvěta, ale i hodnot nadčasových: takřka mýtických forem myšlení a prožívání. Vyprávějí o matce, upínající se k synům v zámoří a odmítající toho, kterého má nablízku (Jiný syn), o manželovi, který zatajil před ženou svou chorobu podněcovanou úplňkem měsíce (Měsíční nemoc), o hrnčíři, jenž sám sebe uvězní v obřím džbánu (Džbán), o chudých horalech, dožadujících se vlastního hřbitova (Rekviem)... Vyprávějí o tom všem s klasickým nadhledem (ten je ostatně symbolizován leitmotivem letícího krkavce a pohledem z jeho perspektivy) a s neobvyklou, až udivující stylizací rytmu a obrazového ztvárnění. Sami bratři Tavianiové o Kaosu řekli: „...Pirandello ve vesnických povídkách přistupuje ke svým hrdinům s ostychem, respektem a soucitem k jejich těžké práci, s pochopením pro jejich pověry a předsudky. Nám se však zamlouvá ještě něco jiného: povídky, které jsme vybrali, nevymyslel autor, vyprávěla mu je jeho matka Maristelle... Jestliže Fellini tvoří skutečnost v divadle, my vytváříme divadlo ve skutečnosti. Proto milujeme Sicílii. Tam je epika vždy přirozená." (citace z polského Filmu 18/87, str. 15) (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (18)
Filmy Tavianiových bývají úzce spjaty s regionem, ve kterém se odehrávají - "Padre padrone" se Sardinií, "Noc sv. Vavřince" a "Floreal" s Toskánskem. "Kaos" je doslova apoteózou Sicílie a to nejen díky Pirandellově předloze. Už od úvodních leteckých záběrů je snímek nabytý specifickou sicilskou atmosférou a vedle "Geparda" je jednou z nejzajímavějších výpovědí o tomto osobitém ostrově. ()
Rozhodně se nejedná o snímek, který bych vyloženě vyhledával, ale na to, že se na první pohled jedná o celkem obyčejné povídky, podařilo se bratrům Tavianiovým podání, které je takové lidské, ale přitom hluboké, a to jak ve chvíli, kdy se jedná o zamyšlení, tak i o momenty, které mají spíše pobavit. ()
Záběry na sicilskou krajinu i s letícím vogelem sice byly i s hudbou docela hezký, ale jednotlivý příběhy už zas tolik ne a celkovej dojem zmíněný panoramata moc nevylepšily. Povídka TŘETÍ SYN byla zajímavá tak do půlky, kdy matka zjistí důvod proč jí zbylí synové ze zámoří neodpovídaj na její dopisy, ovšem důvod proč nesnáší onoho třetího synátora mě nechal fakt chladnym, 40%. NÁMĚSÍČNÍK byl o něco slabší, nevim no, takovej vlkodlak přenesenej na Sicílii, 30%. AMFORA pojednávající o hrnčíři, kterej sám sebe uvězní ve džbánu, byla asi nejzáživnější z povídek, ale zároveň i takovou slabší Chytrou horákyní po sicilsku, 70%. REQUIEM mě teda nebavil skoro vůbec, protestování vesničanů kvůli prosazení hřbitova, neústupnej majitel pozemků z vyšších kruhů, pochod zpátky do vsi, pak nějakej dědek nad hrobem, nuda 10%. To jsem ale ještě netušil, že závěrečnej epilog ROZHOVOR S MATKOU bude naprostej propadák. Důchodce vracející se po letech z Říma do rodný sicilský vsi vede kdesi na zámku nudný hovory s duchem dávno zesnulý matky, 0%. Takže i když se to v součtu i přes stopáž a předevšim díky povídkovýmu zpracování sledovat dalo, výsledek mě teda nijak zvlášť neuchvátil. ()
Tak jsem se už konečně dostal k bratrům Tavianiovým a musím přiznat, že jsem byl jejich poetikou a vypravěčským uměním mile překvapen. Autoři umně střídají popis tragických vzpomínek staré matky a její soužití s nechtěným synem v jedné povídce, s mysteriózním příběhem novomanžela posedlého měsíčním úplňkem v jiné. Občas se ze zákoutí vynoří humorný okamžik, aby byl v zápětí zahnán některou smutnou událostí. Silným zážitkem je nostalgická výpověď spisovatele Luigiho Pirandella a jeho snový rozhovor s matkou v závěrečné (páté) povídce. Doprovázeni tóny Mozartovy Figarovy svatby můžeme vychutnávat obrázky z drsné a nehostinné Sicilské přírody a se zatajeným dechem sledovat let černého havrana se zvonečkem zavěšeným na krku k dalšímu lidskému příběhu... Zajímavý film! ()
Jestli vůbec může jeden (nebo dva) umělec prokázat poctu jinému umělci, pak to bratří Tavianiové udělali Luigimu Pirandellovi. Jedna filmová povídka lepší než druhá a druhá atd., celkem pět; mně se nejvíc líbila hned ta první... Havran, úplněk, kameny a kameny - dá se o tomto film skutečně říct něco víc.? Asi ne, proto i recenzí je tu proskrovnu. Pozn.: K neuspořádanosti, etropii, samotě, měl LP vždycky blízko; "Io sono figlio del caos" (Jsem synem chaosu), napsal ve fragmentu své biografie. Možná cítil i jeho fyzickou blízkost, do Càvusu (chaosu, odvozeno zřejmě z řečtiny) utekla jeho rodina v roce jeho narození před cholerou. Epilog: "Il dolore fa le cose piu belle - V bolesti jsou věci krásnější." ()
Galerie (15)
Photo © MK2 Productions
Reklama