Aguirre, hněv Boží

Pekelný roadtrip po řece a fascinující bezskrupulózní mizera šplhající na vrchol moci a propadající stihomamu. Film vás přenese do dusné, těžko prostupné džungle i na hnědou řeku skrývající viditelného (příroda) i neviditelného (indiáni) nepřítele a navzdory řidšímu ději a zbytečně dlouhým záběrům vás udrží v napětí, jak tahle absurdní výprava skončí. A to třebaže tu není moc komu držet palce - Španělé, idiotsky tahající do džungle brnění, děla a ženy a chovající se k indiánům jako hovada, si mnoho sympatií nezaslouží. Ale zas takový majstrštyk bych z toho nedělal. Výprava je parádní, scénář tasí řadu fajn epizodek a dobových detailů a Kinskiho xicht funguje spolehlivě, ale charakter Aguirreho mohl být ukázaný plastičtěji, příběh mohl být vyhrocenější a závěr taky nepatří k nejuspokojivějším. Ale pokud jako já milujete říční a jungle filmy, není o čem. Příští zastávka: Fitzcarraldo. (24.02.2021)

Podmaňující účinek filmu je neuvěřitelný, ač nechápu proč ho nedokážu dostat z hlavy. Úvodní scéna je výjimečná, zvláštní, dokumentární a realistická a následná výprava za Eldoradem, Městem ze zlata, je ukázkou kouzelně ďábelského herectví Klause Kinskiho. On je Aguirre, hněv boží, který může způsobit, že ptáci ze stromu budou padat mrtví, když on bude chtít. Závěr, v kterém je kamera fantastickou součástí prostředí a postav a dokonale dotváří atmosféru filmu, která se nedá jen tak popsat slovy, ale musí se zkusit, protože někoho nechá chladným od první minuty do konce a někdo bude jen tupě zírat stejně jako já. Werner Herzog spojil těžké natáčení s naturalistickým pojetím a s hudbou dodal filmu opravdu silné zbraně jak zaujmout... Musím se podívat znovu, protože nevěřím, že ten snímek je natolik jiný (viděl jsem ho ve 2 hodiny ráno a nedokázal zavřít ani na sekundu oči...) a na kolik je podobný Apokalypse, kterou mi tolik připomíná. Neznám zajímavější film o hledání a snaze naplnit svou touhu jako je tento. (26.07.2008)

Film jsem navštívil v rámci Projektu 100. První záběry mě nadchly a čekal jsem na příběh. Během další půl hodiny jsem toužil odejít. Nakonec jsem u filmu přemýšlel nad vším možným, všiml jsem si odcházejícího kamaráda, pak se z Aquirre stala alespoň trochu komedie, tak jsem poslední půl hodinu statečně vydržel. Po projekci jsem udělal malý průzkum mezi místními klubáky a reakce byly hodně, hodně záporné. Pak kouknu sem a nerozumím tomu. Mám tomu rozumět tak, že nudný, utahaný film bez náplně, bez nějakých zapamatováni hodných scén, zajímavých myšlenek, prakticky bez všeho, kvůli čemu mám filmy rád, je nějaké hodnotné dílo??? Všemi deseti raději doporučuji Misi s Robertem de Nirem. (29.02.2008)

Podivně odtažité a nelidské takovým tím nechtěným způsobem. Kinski celou dobu hledí někam v dáli a v hlavě si představuje, že podává nadlidský výkon, ale v mých očích působil velmi směšně. Čekal jsem zdrcující příběh o lidské odvaze tváří v tvář nehostinným podmínkám a dostal jsem nudný dokument o cestě džunglí. Jediný obdivuhodný aspekt na celém filmu je fakt, že se natáčel ve skutečné džungli, což muselo být samo o sobě hrozné peklo. Vůbec jsem nebyl překvapený, když jsem se dočetl,, že Herzog neměl žádný pevně stanovený řád a všechno točil spontánně, protože to tak vypadá. Spousta záběrů má nulovou vypovídající hodnotu a herci kolikrát hledí za kameru, jakoby čekali na pokyn režiséra. Sledovat příběhy o natáčení bylo mnohem mnohem zajímavější, než prosedět hodinu a půl u samotného filmu. (19.11.2023)

´Aguirre, hněv boží´ je opravdu zvláštní film. Dílo se silným tématem a pro mně záhadnou hypnotizující silou. Není to sice poutavá podívaná, ale jako celek tenhle film funguje. Herzog portrétuje španělského dobrodruha Aguirra (Klaus Kinski), který se bezhlavě žene za svojí představou úspěchu a bohatství i za cenu zkázy členů své výpravy a postupně propadá až v šílenství. Film plyne velmi pomalu, asi jako řeka, na které se na vorech plavila Aguirrova výprava. Jestli je pravda, že herci neznali ještě deset minut před natáčením scény své dialogy, tak na filmu je to hodně znát. Herci skutečně občas vypadají, jako by nevěděli co hrát, chílema připomínají členy nějakého ochotnického divadelního spolku, Herzog však vše postavil na démonickém zjevu Klause Kinskiho, který ani hrát moc nemusel, stačilo, že JE. Některé momenty působí dost surrealisticky, (bizarní scéna s useknutou hlavou), někdy až přímo komicky (např. černoch na voru praví "Toto není loď, to kolem není džungle", vzápětí přiletí šíp a zabodne se mu do nohy, černoch se stoickým klidem poznamená "Toto není šíp.", přiběhne Kinski, zakřičí "To je skutečný šíp, kryj se!" a vystřelí těsně u černochova ucha z děla, což černochovi vyloudí veliký úsměv na tváři.:o) ) Nicméně dávám čtyři*, ten film na mně skutečně nějakým záhadným způsobem působil (možná i díky zasněné hypnotické hudbě) a to do té míry, že jsem byl celou dobu zvědavý, co přijde v následujících minutách. Rozhodně je to film, který stojí za to vidět. (28.06.2005)