I sovversivi

Jo, jo aj Palmiro Togliatti / vodca italskych komancov, teda pardon, komunistov/ patril do vseobecneho rozhladu, volakedy v auguste 1964 umrel - no a reziser Taviani natocil film otom, jak kadejake podivinske fiktivne postavy reaguju na je ho smrt. Najdeme vo filme kadejake ludske emocie, od zufalstva az po meditacie nad vlastnym zivotom. Film sleduje osudy venezuelskeho imigranta, dalej sleduje manzelku stranickeho funkcionara, ktora navyse podlahla sexualnym deviaciam, fotografa a filmoveho rezisera. Taviani sa samozrejme pohral s kazdou jednou filmovou scenkou - a vidim tam rezisersky talent, kazda filmova scenka bola natocena s laskou a pre divaka. Po artovej stranke film funguje perfektne - dufam, ze to neuvidia nepriatelia artu ako stuntmanmike povedzme : 77 % (09.06.2018)

Převážně sebeironická mozaika zachycující stav italské krajní levice po smrti jejího dlouholetého mistra Palmira Togliattiho, složená ze střípků čtyř více méně oddělených příběhových linií, nemajících spojení mezi sebou navzájem, ale každá se jednotlivě vztahuje k pohřbu zasloužilého vůdce strany. A jako u většiny filmů s takovouto strukturou, některé přiléhají k tématu více, některé méně… Sledování krátkého výseku z života postav, z nichž každá může hrdě říct druhé: „jsem komunista, víc komunista než ty!“, ukazuje, že název filmu je skutečně sarkastický. Tito „podvratníci“ nepodvrací řád už dokonce ani slovy, oni na to totiž nemají čas – každý z nich se utápí ve vlastních problémech a nejistotě osobních strastí, a kde pak vzít čas myslet na revoluční budoucnost, když si člověk neumí uspořádat budoucnost vlastní? Ale na pohřeb si, horko těžko, čas snad ještě najdou. Nikterak překvapivě tak je skutečným posledním vzdání pocty italskému vůdci až „ciao“ venezuelského komunisty… Film po obsahové stránce spíše ocení diváci alespoň faktograficky obeznámenější s dobovou atmosférou (i když příběh je plně fikční), nicméně často velice nápaditou a svěží formu ocení dozajista všichni. (20.07.2014)

Nepříliš přehledný, ale dost průhledný film, jehož motto vyjádřil krátce a jasně Dionysos ****: "Tito „podvratníci“ (moje pozn.: v dnešním žargonu spíš "disidenti") nepodvrací řád už dokonce ani slovy, oni na to totiž nemají čas – každý z nich se utápí ve vlastních problémech a nejistotě osobních strastí, a kde pak vzít čas myslet na revoluční budoucnost, když si člověk neumí uspořádat budoucnost vlastní?" A tak jen něco trochu málo k rámcovému hrdinovi filmu Palmiru Togliattimu který po obnovení italské KS až do své smrti (viz film), představoval západní komunistickou koncepci (ve vazbě na Moskvu). Dokladem jeho vlivu na italské masy je (vedle dokumentované pohřbu) pokus o jeho zavraždění v červenci 1948. Italský tisk komentuje tuto událost po 70 letech: "Togliatti sopravvisse, ma l’attentato ebbe comunque grosse conseguenze: in tutta Italia furono organizzati scioperi e cortei di protesta e per qualche giorno sembrò che stesse per iniziare una guerra civile, o una rivoluzione comunista. - Togliatti přežil, avšak tento atentát měl nicméně závažné důsledky: v celé Itálii byly organizovány stávky a protestní demonstrace, a několik dní se zdálo, že dojde k občanské válce nebo komunistické revoluci." Při těchto nepokojích bylo 30 mrtvých a na 800 zraněných. To je tedy rámec, který se musel dotknout filmu mistrů Tavianových. (18.11.2018)