Reklama

Reklama

Právo podle Motleyové

(festivalový název)
  • USA Motley's Law

VOD (1)

Obsahy(1)

Američanka Kimberley Motleyová je právnička. Jako jediné cizince se jí podařilo získat povolení vykonávat advokátní praxi v Afghánistánu. Kimberley obhajuje cizince lapené, ať už důvodně, či nikoli, v síti afghánského právního a politického systému. Kamera ji zblízka doprovází, když neúnavně obchází úřady, aby vykonávaly své povinnosti. Také jménem svých klientů poukazuje na nelogičnost obžalob, které leckdy nereflektují liberální ani tradiční výklad práva. Neustupuje ani pod hrozbou atentátu. Do Afghánistánu původně přijela vydělat peníze, nikoli hrát úlohu zachránkyně, nakonec ale zastupuje i chudé místní obyvatele, kteří její pomoc potřebují. (Jeden svět)

(více)

Recenze (2)

Harry_ 

všechny recenze uživatele

Obsah filmu je v anotaci dobře popsán (s drobnou chybou, že není jediná cizinka-právnička, ale jediná, kdo smí být u soudu). Z technického hlediska lze obdivovat odvahu filmařů a vytrvalost - dokument točili dva roky. Ani mě nenapadá, jak to natočit lépe, chtělo by to více záběrů ze soudních pří a jednání s klienty, ale to prý nebylo možné, narozdíl od Motley nemohli v zemi být dlouhodobě. Originální je samozřejmě samotný námět, koho by napadlo jet vydělávat do Afghánistánu? Samotná Kim je prostě asertivní až drzá Američanka, která se nebojí a dělá svou práci. Je pravděpodobné, že rozdělí diváky na příznivce a ty, kterým bude velmi nesympatická. Film je zajímavý, ukazuje zákulisí unikátního právního systému v Afghánistánu, kde se kombinují středověké praktiky práva šaría a pokusu o demokracii západního stylu. Je to ale typická rozvojová země plná korupce a smýšlení, že nás ještě musí deset let někdo financovat a pak se možná postavíme na vlastní nohy. Z dokumentu je tak podvědomě cítit i stále častější diskuse, zda je lepší nechat si vyvíjet zemi vlastní cestou nebo importovat demokracii, na kterou nejsou připraveni. V případě Afghánistánu mi přijde, že je to země, kterou přes 50 let řídí někdo jiní, než sami Afghánci. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Má si divák uvědomit, že obsah filmu nepodporuje premisu o Motleyové záslužném konání, ale naopak ji soustavně vyvrací? Název filmu i výmluvné foto na plakátu by tomu napovídaly. A nebo dokumentaristka ve skutečnosti neví, jak nesympatická její postava vlastně je? Je jejím rafinovaným záměrem představit M. v její obnažené sobeckosti, pokus o nastavení krutého zrcadla, nebo je za výsledným tvarem snímku jen autorská slepota? Anotace mě také mate, protože takového člověka, jakého popisuje - světici -, ve filmu určitě neuvidíte. *** M. je normální drahá soukromá právnička, v Afghánistánu podniká pět let, poslední roky jako obhájkyně u soudu, a protože je jedinou cizinkou s přístupem k soudním jednáním, hledí toho využívat ke svému nemalému finančnímu a jinému prospěchu. Tvrdí, i sama sobě, že prosazuje právo, ale pozor, nikoli afghánské, ale prostě právo - že by americké? Nebo má vlastní představu? Právo Motleyové? Ano, obhajuje "práva afghánských žen", to dělává zadarmo, respektive výměnou za reputaci, slávu, jsou-li chudé, a bere případy zadržovaných cizinců, a to tedy za veliké peníze – o ty jí jde víc, ačkoli ráda tvrdí, že za práva se bere raději. Kerá žena by ale ráda nevypadala dobře, že? Práci nevzala z žádných humánních důvodů, ale pro peníze, původně na rok, ale peníze pak potřebovala dál, říká to sama a působí jako sebepřesvědčená nesympatická mrcha. Ostatně stačí se podívat na plakát. -- Vážně má tak málo empatie, že před dětmi v ženské věznici říká, že čokoládu zapomněla přinést! Dokázali byste projevit tak malou míru obyčejného lidského vnímání? -- Je sprostá jako dlaždič, záštiplná, nesoucitná, bez porozumění cizí kultuře, chová se jako pravá Američanka, někdo, kdo si myslí, že kam vkročí, přinese vlastní zákon, může hulákat a původní kultura ani křehká situace ho nemusí zajímat. Rovnou křičí, dřív než by poslouchala zorientovala se, pochopila komplikované poměry. *** Potud by to bylo fajn, divák pronikne tezi o tom, jak by chtěla Motleyová vypadat před světem, i její popření, když se podíváme, jak skutečně jedná, chová se a uvažuje, a dokument si užije. -- Druhá potíž ale je, že ani dokument sám nemá ucelenou formu, tvar, zcelující výpověď, je to jen nakupený materiál, řada nesrozumitelných výsečí, v první části z rozličných nejasných jednání s místními autoritami v Afghánistánu, kdy M. pokaždé nad někým arogantně a nafrněně kroutí očima a nadává, anebo z jejího stěžování si u večerní sklenice vína v jejím lokálním bytě, kdy je s mírou alkoholu bezdůvodně čím dál sprostější... V druhé části pak následují stejně chaoticky nakupené scény z jejího života v USA, kam se periodicky vrací k manželovi a dětem, které už jen dotvrzují její založení: typická konzumní americká rodina s nekomplikovanými názory, nákladný dům, auto, zařízení, rozjívené děti bez vnímavé a pečující matky, rozmazlované sladkostmi, mikiny, baseballky, makeupy, sousedské barbecues, sobectví, zášť a ochota si svět vykládat podle příhodných teorií, které jsou zrovna po ruce... V životě M. není nic opravdového, vlastního, jen kopie kopií postojů, názorů, bezmyšlenkovitá reprodukce, nápodoba... a předražená laciná cinkrlátka, na která vydělává v Afghánistánu. *** Ocitla se v pozoruhodných podmínkách, v čase a v zemi, které si zaslouží pozornost, pochopení a přístup, jaký by skutečně mohl v reálných situacích konkrétním lidem pomoci, ale ona je hloupá a ani my se nemůžeme přes její sebestřednost o Afghánistánu, o formální právní situaci a postavení místních žen a o způsobech, jak jim pomoci, nic podstatného dozvědět. *** Dokument se tak proměňuje v "pouhé" osobní odzrcadlení nepěkné nátury jakési americké právničky, která se považuje za dobročinnou světici. Není to málo, ale ta nepřehlednost a zřejmě formální nezvládnutost je únavná a iritující. *~~ () (méně) (více)

Reklama

Galerie (8)

Reklama

Reklama