Fitzcarraldo

Přes velice náročné natáčení v exotických podmínkách, s obrovským komparsem, přes hromadící se potíže a podle všeho i hodně napjaté zákulisí došel režisér Werner Herzog až do samotného konce svého obrovského tvůrčího cíle začátkem 80. let: natočit a stvořit velkolepý film o stejně tak velkém bláznu-dobrodruhovi, který si umanul dopravit pro divoké domorodce uprostřed džungle operu. Herzogovi se ten velkolepý film stvořit podařilo a tak mu ve výsledku vůbec nemám za zlé, že stejně úspěšné završení vdechl i hlavnímu hrdinovi, jehož osud žel ve skutečnosti skončil zcela jinak. Možná víc než délky jsem se bál Klause Kinského v hlavní roli, jenž už na první pohled na mě působí negativní energií a nepříjemným šílenstvím, ale musím uznat, že v postavě Briana Fitzgeralda, která těmito vlastnostmi nakonec i oplývá, bychom si teď asi stěží dovedl představit někoho jiného a o jeho zdejším výkonu se v superlatívech píše určitě právem. Jako celek byl pro mě Fitzcarraldo fascinující podívanou, s hutnou myšlenkou, strhujícím pomalým dějem v realistickém zpracování a velkolepým závěrem... i většina těch předlouhých, nekonečných záběrů z exotické přírody nebo s plavící se lodí vyvolávala ve mě jedinečnou, silně podmanivou atmosférou. 90% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (24.03.2021)

Je fakt že to bylo o poznání slabší než Aguirre, ale pořád je to výjimečné dílo. I když ne tak dechberoucí a hypnotický. Německý dabing mě vyloženě sral, navíc jim to často vůbec nesedělo do pusy. Věřím že Herzog s filmem nebyl spokojený a mohlo to být velké dílo kdyby vyšlo podle jeho představ. Jeho záměr trochu připomíná plány titulního Fitzcarralda, který je v podobě Klause Kinského výborný a tu jeho zarputilost jsem mu bezezbytku uvěřil. (30.03.2008)

Herzog je niečo ako inzitný maliar. Sám sa viackrát vyjadril, že kto chce filmy robiť, nemal by ich pozerať. Preto chápem jeho svojský spôsob réžie, keď skutočne vidno, že nepoužíva žiadny konvenčný spôsob výroby filmu. A preto tie negatíva. Neexistencia zvukového dizajnu vás pripraví o značnú časť zážitku, cez sluch sa jednoducho na vaše emócie pôsobiť nebude. Film pôsobí divne ticho, a mnohokrát nie sú nazvučené do očí bijúce zdroje zvuku v obraze. Rovnako pôsobí zvláštne aj pohyb kamery a rozzáberovanie. Akoby to natáčal jeden z indiánov vo filme, ktorý nič netuší o konvenciách filmovej reprezentácie. Presvedčí vás však to, čo sa deje pred kamerou. Už len skutočnosť, že tú loď prevliekli cez obrovský kopec budí veľmi silný dojem (nielej hlavný hrdina to musel dokázať, ale režisér sám musel tu loď dostať na kopec bez akýchkoľvek trikov)................Herzog je zároveň dedič filmárov antropológov ako bol Jean Rouch. Fyzická réžia. (13.08.2012)

V posledních dvou týdnech si pročítám články o německých filmech, koukám na různé žebříčky a projíždím si filmografie německých filmových ikon. Během této činnosti jsem velmi částo narážel na film Fitzcarraldo. Při pouštěný traileru jsem si vzpoměl, že kdysi hodně dávno jsem Fitzcarraldo viděl v kině, takže má zvědavost ještě více vygradovala a vyvolala solidní se těšení na projekci. Už v prvních minutách mně bylo jasný, že se koná bingo. Werner Herzog tu předvádí absolutní filmařinu a Klaus Kinski životní výkon, tedy jeden z několika životních výkonů. Nestačil jsem žasnout kam až je člověk schopen zajít pro uskutečnění svého snu. Klíčová scéna sice trvá skoro hodinu, ale fakt stojí za to, během ní je totiž dostatek času přemýšlet nejen o hlavním hrdinovi, ale i přirodě, přirozeným prostředí Amazonie, jak to bylo tenkrát, jak ty místa vypadají asi dnes. Co všechno muselo být třeba, aby se udělal jeden několik desítek trvající záběr na přenášející i plovoucí loď . Film je opředen tolika historkama a událostma, že je téměř povinnost filmovýho fanouška hodit po něm očima a hvězdičkama. A kdyby v životě všechny povinnosti byli jako tato, nebylo by to zlý. (14.08.2017)

Fitzcarraldo je obrazem šíleného snílkovství a mamutí vůle, člověkem z rodu géniů a bláznů, vzdáleným potomkem Dona Quijota. Jistota s jakou směřuje k cíli, který jiní nevidí, dá vzpomenout na slavnou kapitolu o odlévání zvonu z Andreje Rubleva. V obou případech je oslavována velikost těch, kdo září na pozadí šedivé průměrnosti davů. A divák nemůže nezatajovat dech. (Tato adorace síly, byť duchovní a volní, však kdesi v skrytu schovává ideál zvaný Übermensch, z nímž jsme měli už v první polovině minulého století tu čest...). ; Snímek zaujme i svou druhou rovinou, či spíše svým pozadím: totiž konfrontací křehké a zranitelné kultury s přírodou - v její děsivosti, tajemnu a posvátnosti. Operní árie znějící za starého gramofonu do netečných dálav pralesa dokáží pěkně zamrazit. (03.12.2006)