Vlčí žena v Londýně

V celé vlkodlačí sérii je to asi nejvíc odlišný film od zbytku. Zápletka filmu je hned od začátku prezentovaná dost slušně kamuflovaným mysteriózním způsobem a přesouvá se docela plynule do detektivního žánru, kde divákovi nabídne několik možností odhadování následujícího děje a tipování podezřelých a jejich motivů. To je docela zábavné a celé to vypadá zajímavě, jenže tohle je jen první půlka filmu. V té druhé začne film nějakým zvláštním způsobem uspávat až se to málem dostává až na hranici neúnosnosti a to je co říct u filmu co trvá jen jednu hodinu. Navíc celou zápletku ještě uměle protahujou a pak už to i ztrácí ten nápad a tajemství, protože někdy od třetí třetiny už je to jasné a autoři už nevěděli co s tím. Vlčí žena v Londýně sice měla docela sympatické obsazení, ale ani to ji moc nezachránilo. Takže kdo chce nějaké vlčí ženy, tak je tu Ginger Snaps, protože u tohohle hrozí, že by člověk mohl zaspat a o nic by nepřišel :). (20.03.2011)

V letech kdy se universalovská horrorová produkce takřka výhradně soustředila na samá béčka (většinou dobrá) se najednou vyloupl snímek, který nejenže nepůsobil pouze jako nastavovaná kaše téhož, ale docela svěže zkombinoval klasické vlkodlačí schéma s kriminálkou a červenou knihovnou. Zároveň nabídl i neokoukané obsazení a ne pouze recyklaci kdysi slavných jmen. Obvzláště půvabné jednadvacetileté "vlčátko" June Lockhart a představitelka tetičky se vyvedly. Vzhledem k délce nemá film šanci začít nudit a tak Yarbroughově filmu škodí jen "hra" na velkou pointu, která je jasná asi tak od třetí minuty stopáže. Vlčí žena se tedy navzdory roku vzniku může směle řadit spíše k dodnes nepřekonané produkci Universalu z třicátých let, byť kvality "výstavních" kousků z tohoto zlatého období přeci jen ani zdaleka nedosahuje. (16.03.2008)

Střela vedle. O kousek, ale vedle. Po k nepřežití dlouhém červenoknihovnovém úvodu o tom, jak si bohatá dceruška bere synáčka továrníčkova (respektive právníčkova), se to naštěstí zvrtlo do celkem atmosférické kriminálky s vlkodlačí zápletkou, což naštěstí dojem zachránilo, park plný keřů utopených v husté mlze povznášel scény z něj mezi nejlepší.. Jinak to totiž moc nefungovalo, od prvního rozhovoru Carrol s matkou bylo jasné, kudy povede cesta, takže celá ta linie byla krutě nevěrohodná. K tomu obě mladé holky nebyly vůbec hezké, tudíž ani v tomto ohledu nebylo na co se dívat. Napínavý závěr dojem sice značně vylepšil, ale i tak se po parádním názvu She-Wolf of London dostavilo nečekané, ale o to smutnější zklamání. (11.02.2014)

Co to sakra bylo? Tento díl vlkodlačí série jsem viděl jako poslední a sliboval jsem si od toho alespoň dobré rozloučení s touto tématikou. Přišlo zklamání. Film trvá pouze hodinu a i tak nudí a navíc je strašně průhledný. Nejvíce mě před puštěním filmu zajímalo, jak si filmaři poradí s maskou Vlčí ženy. Očekával jsem nějakou kombinaci přitažlivosti a strachu. Filmaři to ale vymysleli neuvěřitelně. Oni její tvář vůbec neukázali!!!!!!!!! Tohle je snad jediný fakt, který jsem ve filmu neočekával. Jinak trapný závěr už radši komentovat nebudu. (31.03.2008)

Diváci, ktorí vtedy vyrazili do kina na horor, museli byť celkom vytočení. Veľmi fajn žánrový odklon od tradičnej schémy s niekoľkými rekvapivými prvkami. Najmä výberom obetí (decko, mimoriadne sympatická postava s nábehom byť jednou z hlavných). Pointa už nie je tak prekvapivá ako kedysi, no aj tak ide o obstojnú detektívku s diabolským tempom. A myslím, že tu našla inšpiráciu aj jedna veľká klasika a mnoho žánrových tovarov. Silných 7/10 (19.11.2020)