Režie:
Bernardo BertolucciScénář:
Gilbert AdairKamera:
Fabio CianchettiHrají:
Michael Pitt, Eva Green, Louis Garrel, Robin Renucci, Anna Chancellor, Jean-Pierre Léaud, Jean-Pierre Kalfon, Valentin Merlet, Florian Cadiou, Lola Peploe (více)Obsahy(1)
Autor završuje snímkem SNÍLCI pomyslnou trilogii pařížských filmů, kterou zahájil KONFORMISTOU a v níž pokračoval POSLEDNÍM TANGEM V PAŘÍŽI. Tři postavy příběhu se na pozadí studentských nepokojů kolem roku 1968 v Paříži oddávají podobným hrám jako kdysi Marlon Brando a Maria Schneiderová v nejproslulejším Bertolucciho díle. Mezi experimentováním, kam až lze dojít ve svobodném sexu, si dvojice sourozenců a její náhodný host z Ameriky libují v neustálých citacích z kultovních filmů. Ventilují svou zlobu vůči nepřítomným rodičům, jejichž peníze vesele projídají. Film je Berolucciho nostalgickým ohlédnutím za vlastní minulostí. Na rozdíl od svých tehdejších radikálních postojů, dokáže dnes vidět své hrdiny s ironickým odstupem a něhou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (306)
Bertolucci je jako malé dítě, které se nedokáže soustředit na jedno téma a patřičně ho rozvíjet. Jednou si hraje s filmem jako takovým, pak přeskočí k sexem prodchnutému vztahovému dramatu jedné podivné mladé trojice, aby nakonec zauvažoval o revoluci jako o zdánlivému vyřešení všech problémů (to zdánlivého zdůrazňuji). Zkrátka se jedná o tři rozdílné kapitoly, které mě příliš nepřesvědčily o vzájemné souvislosti důležitosti v příběhu. Což je škoda, protože samy o sobě fungují více než dobře viz komentář Douglase. ()
Dost usilovně jsem v promluvách, citacích, hádkách, experimentech a hrách Isabelle, Thea a Matthewa hledal hlubokou abstrahovatelnou analogii na dobovou politickou situaci, na způsob, jakým se mladí staví ke kritice starších generací, na toxický strach ze světa mimo vlastní představivost, na opojné horizonty otevřených myslí, incest a podobně. Ale prostě se asi musím smířit s tím, že o nějaké hlubší symbolické poselství ve snímku moc nejde. Bertolucci si to tu střihnul spíš "na Allena". Je to škoda, ale ne zas až tak moc. Trochu povrchní svůdnosti totiž snímek nese. ()
Atmosférická snímka Bernarda Bertolucciho (POSLEDNÉ TANGO V PARÍŽI, ZVODNÁ KRÁSA) sa odohráva vo filmársky/divácky vďačnom Paríži. To jej dáva veľmi veľa. Samotný príbeh/scenár ej strašne nezaujímavý a ani postavy ma nedostali na svoju stranu. Okrem atmosféry je druhým (a posledným?) výrazným plusom Rojkov hŕstka otvorených erotických scén. Tie občas jemne pripomínajú až porno. Fanúšikovia Evy Green a Michaela Pitta si v nich rozhodne prídu na svoje. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/mladezi-nepristupne/368-rojkovia-4o- ()
Uvoľnený, "free" film, v ktorom môžete nájsť pár pekných myšlienok (ak chcete, nemusíte) a ktorý nezaprie, že jeho tvorca je autorom Posledného Tanga v Paríži. Eva Green je veľmi príjemný zjav a to nemám na mysli, len jej vzhľad ale aj herecké umenie, pričom dvaja zvyšný predstavitelia ústredného tria nezaostávajú. Je to primerane dekadentné, inteligentné, vizuálne pútavé, do istej miery originálne a aj "francúzsky šarmantné". ()
Veskrze milý snímek s krásně uvolněnou atmosférou - film o pobuřujícím a zároveň vlastně svým způsobem podivně nádherném "sourozeneckém" vztahu Thea a Isabelle - ale nejen o tom. Pocta starým známým dílům světové kinematografie (zajímavé prolínání originálních scén ze starších snímků a záběrů ve Snílcích) a velmi příjemné herectví pěkných mladých herců (především krásného Louise a neméně krásné Evy - Pitta moc nemusím), kteří byli i v poněkud otevřenějších scénách opravdu přirození (ano, ta tam jsou vidět také - takže nic pro puritány) dávají tušit, že celkově jde o film, na který se příjemně kouká a jehož atmosféru si člověk rád vychutná více než jednou. ()
Reklama