Message in a Bottle
Obsahy(1)
Komediální příběh o tom, jak těžké je dát maminku a tatínka zase dohromady. Malý Honza tráví týden s tatínkem na lodi. Mohly by to být skvělé prázdniny, ale Honzu trápí, že se jeho rodiče nedávno rozešli a tatínek už nebydlí doma. Rád by o tom mluvil a ještě raději by tatínka přesvědčil k návratu, ale ten hovory na toto téma rozhodně odmítá. Honza si všimne láhve, která plave ve vodě blízko člunu a je v ní prázdný kousek papíru. Dostane nápad. Na papír napíše vzkaz: VRAŤ SE DOMŮ! TROSEČNÍK. Teď už jde jen o to, vzkaz tatínkovi nenápadně předat a doufat, že mu dojde, jak moc jim chybí. Jenže to nebude vůbec tak snadné, jak se Honzovi zdálo. Všechny sebevynalézavější pokusy doručit láhev a přimět tatínka, aby ji otevřel a přečetl si vzkaz, končí nezdarem. Jakoby tatínek něco tušil! Komediální příběh, který je součástí mezinárodního projektu EBU, natočil režisér Karel Janák. (Česká televize)
(více)Recenze (4)
Moderní pohádka o tom, že rozchodem rodičů trpí děti. ()
...přestože zde byl opět nádech tajemna a kouzel,jako v rybičce, je zde příjemný děj, milá snaha o spojení rodiny, a trpělivost malého lodníka je obdivuhodná... ()
Nemám moc rád takové ty poněkud vyděračské rodinné filmy, kde se třeba dva partneři díky dětem zase dají dohromady. My vlastně nevíme, proč se rozešli, jenom ta loď v tom asi roli nehrála, protože pán taky musel někde pracovat, minimálně aby si vydělal na naftu... Je pravda, že sled scének, kde všude se může nacházet láhev, je vtipný, ale to jsou asi tak tři minuty těsně před koncem, jinak vlastně celou dobu čekáme na pointu, kterou odhadneme hned v úvodu, a na to je těch 15 minut moc dlouhých a vyplněných vatou. Víc ze vztahu kluka a otce by mi nevadilo. ()
Nevím, bylo-li to krátkometrážností díla, ale přišlo mi to takové nějaké přepjaté a nahozené rychlými tahy štětce... Fascinuje mne, že někdo plýtvá materiálem na látku, která by se nechala vyjádřit dvěma rozvitými větami... Navíc ilustrovat klukovo pekelné chtění, aby tata přelouskal obsah láhve tím, že si, v průběhu několika minut, zlikviduje veškeré náhradní oblečení, ukazovalo spíš na nějakou duševní poruchu než touhu po stmelené smečce... Bylo docela vtipné, jak zatrápenou láhev kapitán nacházel všude možně i nemožně, ale vtípek byl téměř přehlédnutelný... No a happyend, který pominul veškeré předešlé různice je také trochu naivní – proto to asi běželo na Déčku. Mamča, ač neměla mnoho prostoru, byla jako vždy velice přitažlivá. Několik hvězd qůli ní. Zajímavosť: Taclíkovo obytná loď kotvila v loděnici Slavoj Vyšehrad, takto nejstarší a nejváženější loděnici u nás. Pravda, spíš tam kotví plachetnice, ale z Kavek je tam málem vidět, čili asi proto ta lokace. ()
Reklama