Chytilová Versus Forman
Režie:
Věra ChytilováScénář:
Věra ChytilováHrají:
Miloš Forman, Věra Chytilová, Michael Weller, Miroslav Ondříček, Elizabeth McGovern, Petr Forman, Matěj Forman, Věra KřesadlováVOD (1)
Obsahy(1)
Muž a žena, angličtina a francouzština, české kořeny, natáčení amerického filmu. Unikátní belgický dokument Věry Chytilové. Věra Chytilová byla nejen nejvýznamnější ženskou osobností filmové režie u nás, ale vždy si ji velmi cenili také ve světě. Není divu, že právě ji oslovili na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let belgičtí producenti, aby natočila dokument o svém kolegovi z československé nové vlny Miloši Formanovi. Nevíme nic o tom, jak složité muselo být v té době vycestovat na západ, natož pro režisérku, jejíž filmy patřily v Československu k nežádoucím, natož za režisérem, který v tu dobu již přes deset let žil a pracoval v USA. Nicméně povedlo se. Forman v tu dobu natáčel svůj Ragtime částečně v britských ateliérech Shepperton, uvidíme tedy mimo jiné i unikátní záběry z natáčení, Chytilová jej však navštívila i v jeho nové domovině, natočila jej při jídle, běhu, procházkách a dokonce i v posteli v jeho milovaném hotelu Chelsea i na ranči v Connecticutu. Ani jedna z uvedených činností neodradila vášnivou diskutérku od palby otázek, jež ovšem byly kladeny francouzsky, zatímco Forman odpovídal anglicky. Pouze ve chvílích největšího zápalu se oba protagonisté uchýlili k rodné češtině. Film je zajímavý nejen z hlediska obsahu, ale v jeho obrazové stránce poznáme nezaměnitelný režijní rukopis Věry Chytilové. (Česká televize)
(více)Recenze (28)
Srážka dvou různých přístupů nejen ke filmu, ale i k životu. Chytilová špatnou francouzštinou klade dotazy, kterými chce Formana dostat z jeho komfortní zóny. Ten jí odpovídá anglicky, což je i jazyk doprovodného komentáře. Pro filmového fanouška jsou zajímavé i záběry z natáčení filmu Ragtime, během nějž tento filmařský dialog vznikal. Mezi účinkujícími v záhlaví kupodivu chybí E.L. Doctorow, který se na kameru také k adaptaci vlastního románu vyjádřil. Škoda jen toho nadbytečného množství s tématem nijak nesouvisejících ilustračních záběrů. ()
Chytilová rozpráva francúzsky, Forman odpovedá anglicky a keď sú frustrovaní z nepochopenia toho druhého, plynulo prechádzajú do rodnej češtiny, aby o chvíľu znova pokračovali v jazykovom chaose pripomínajúcom bájny babylon. Nie len týmto je zaujímavý vášnivý názorový stret sedliackeho rozumu a analytickej experimentátorky, očividne tak fascinovanej ďalekou Amerikou. ()
Dvě největší osobnosti vedou smysluplný dialog, přičemž Chytilová se ptala proč a Forman odpovídal proč ne, a i když jsou oba jako voda a oheň a každej měl svůj přístup, oba dělali smysluplný filmy, každý po svém a tak to má být, závěrečný obejmutí pak bylo nefalšovaným gestem umělecké pospolitosti. ()
Moje malé filmové utrpení. Snímek, kdy jeden mluví špatnou angličtinou, jeden francouzštinou a sem tam prohodí něco česky, když zrovna nevědí, jak se co řekne, jsem zhlédla kvůli své diplomce, jinak bych se mu asi dále vyhýbala. Bylo to neskutečně únavné a vysilující, filozofující otázky Chytilové nebraly konce a já obdivovala Formana, s jakým klidem a jak rozumně na ně odpovídá. Scény sledující natáčení Ragtime nebo ty s kamerou bloudící ulicemi pak působily jako balzám na duši. Zajímavá konfrontace dvou rozdílných přístupů k natáčení, jsem ráda, že jsem si dělala poznámky, protože bude stát zato si je znovu přečíst a inspirovat se jimi, ale to je asi tak vše. Ještě že už mám film za sebou a nebudu jej snad muset nikdy vidět znovu. ()
Chytilová versus Forman je bytostným filmem bojovné režisérky. Dokumentární formát je pouze prostředkem k niterné výpovědi, formou stylizace, subjektivní životní zkušeností. Život je v pohybu, vše plyne ve svém disharmonickém souladu až ke konečné jednotě. V ní jsou otisky jednotlivého základem společenské zkušenosti, subjekty se nestávají objekty, nýbrž splývají v objektivizovanou skutečnost. Umění z fenomenologického hlediska odkrývá pravdu z její zakrytosti, pravdu ve smyslu skutečnosti. A byť jde o skutečnosti subjektivní, mají schopnost sami sebe objektivizovat, byť ne v celém svém niterném dopadu. Chytilová vnímá film jako prostředek k odhalování skutečnosti, proto své výpovědi stylizuje, aby každá jednotlivost dostala svůj význam jako jednotlivost i součást celku. Své přesvědčení sebevědomě prezentuje. Film, potažmo umění má své určení v odhalování skutečnosti, přestože se podstatná část toho, co se vydává za umění, stala pod vlivem okolností jen kulturním produktem a přestala plnit své základní určení. Zajímavá snaha o bytostné niterné sdělení. ()
Reklama