Nosferatu - Fantom noci

Írsky spisovateľ Abraham Bram Stoker vydal v roku 1897 svoj najslávnejší román. Zrodil sa gróf Dracula. Príbeh o krvilačnom šľachticovi z Transylvánie sa stal legendou. Táto kniha je vďačným námetom pre filmárov. Od počiatkov kreatívnej kinematografie až po súčastnosť sa natočilo nespočet filmových adaptácií tejto literárnej predlohy. Nemecko-francúzska verzia z roku 1979 je hodne zaujímavá. Je spracovaná v podmanivom gotickom štýle. Obsadiť Klausa Kinskiho do úlohy Draculu bola skvelá voľba. **** (15.06.2016)

herzogova verze draculy se misty znacne odchyluje od genialniho originalu a v tomto pripade je to bohuzel spis ke skode veci, herzoguv ambientni styl vypraveni dej spise zpomaluje a casto je kladen duraz na nepodstatne sceny (namornik na lodi) na ukor tech dulezitych, ktere mnohdy nejsou podany patricne sugestivne. jinak nosferatu v podstate nema chybu, vsichni herci jsou skveli (a to vcetne jonathana harkera, ktery byl v prisernem podani keanu reevese kamenem urazu i v jinak skvele coppolove verzi), tradicni kraut-rock soundtrack je spravne temny a prirodni scenerie jsou fantasticke, i kdyz je jich mozna misty uz trochu moc na ukor deje. kombinaci herzogovy zachmurene atmosfery a hudby s coppolovou drsnosti, krvavosti a vernosti originalu by mohla vzniknout idealni drakulovska adaptace. (29.08.2008)

Tvorbu Wernera Herzoga jsem sice teprve letos začal více objevovat, ale na základě 4 starších filmů, které jsem od Herzoga doposud viděl, by mě vážně nenapadlo, že režisér takových kvalit má potřebu na vrcholu svých sil zahazovat tak výjimečný talent v adaptaci zcela brakového horrorového příběhu. Na druhé straně každý má z času na čas právo na jisté úlety a Herzog jako režisér si svůj úlet vybral zde. Jak se mi v průběhu let podařilo vidět už tři adaptace slavného Draculy a tahle je z nich nejnovější, mám z nich zatím pocit, že čím je to novější a nákladnější, tím je to také horší... S postavou záhadného Draculy se tu vůbec nepracuje tak, aby z něj sálalo jisté tajemství nebo napětí, naopak svým hrůzostrašným zjevem s tváří a pohledem mrtvoly dává od počátku bez přetvářky svému hostovi znát, že „bude hůř“. Již ve své první scéně začíná Dracula pít příchozímu úředníkovi z rány krev, takže se jen divím panu Jonathanovi, že po takové zkušenosti neutekl pryč dveřmi poblíž hned (tedy divil jsem se mu ve stejném smyslu hned po prvním spatření netvora), ale naopak jal se pro to dobrovolně absolovat na zámku v Karpatech další dny a počkat, než se v Draculově obydlí totálně zblázní. Docela jsem se pobavil u scén, kdy Dracula sám před kamerou vyjadřuje svoje choutky na útok, zejména během Drákulovy kreace uprostřed tmy na lodi jsem se výtlemu neubránil. Ty zakomponované výjevy létajícího netopýra, údajně vypůjčené z přírodopisného dokumentu, pak tomu nasadily korunu. Za zdařilou považuji první půlhodinu do příchodu na zámek a všechny poetické exteriérní záběry, ať už v holandském městě nebo uprostřed čarokrásné slovenské přírody. Škoda tak krásných záběrů pro něco tak ubohého... [45%] (05.10.2021)

Herzogova pohádka zahalená v oparu snu je kouzelná ve dvou věcech. Jednak střídáním nálad, které nejdou nikdy úplně na dřeň, ale zajistí magičnost celku ať už prostřednictvím hudby a nebo nasnímáním, které umí prodat vybrané lokace, chvilky pocty klasice Murnaua i úplné obyčejnosti (čarokrásná Adjani za okenní tabulí, odraz přijíždějícího kočáru na vodní hladině). A pak tím, jak se kromě úvodních minut s mexickými mumiemi vyhne hrůze, ale děsům se přitom nevyhýbá.. Nemohl jsem si pomoct, ale Kinskiho hrabě s latexovýma ušima mi nejen vizuálně připomínal Alana Harpera z Dva a půl chlapa. Ta osamělost, to držení těla vzbuzující soucit. Ve společnosti oblíbený jako mor a když už jednou dojde láska naplnění, stane se něco horšího nežli kuropění.. (02.02.2024)

Smysl remaků obecně nechápu a do jednoho mi přijdou zbytečné. Tento se mi ale přesto líbil (byť pro člověka obeznámeného se Stokerovou předlohou, eventuálně Murnauovou klasikou, je děj v podstatě zcela prost jakéhokoli překvapení, protože ho člověk ví dopředu). A to především díky skvělému obsazení, výtečné masce Draculy (byť s těmi zuby u sebe vypadá spíš jako veverka než upír), nádherným lokacím a povedené hudbě - to vše podporuje velmi působivou atmosféru, kterou je celý snímek prodchnutý. Osobně mi to bohužel nepřišlo ani trochu strašidelné, ale přesto mě to bavilo, a některé motivy to podle mě zajímavě ozvláštnily (hlavně ty krysy). Pro mě coby fandu upírských filmů toto bylo velmi příjemným rozšířením filmových obzorů. (27.03.2017)