Potomci lidí

Svým způsobem je globální neschopnost mít děti tou nejhorší pohromou, jaká se lidstvu může stát. Proč je to nejhorší katastrofa? Protože je pomalá a beznadějná. Dívat se na své vlastní prokletí je to nejhorší. Dívat se tváří v tvář své smrtelnosti, takový pohled málokdo ustojí zdravý. V té chvíli totiž už bude celkem jedno, co po nás zůstane, a jestli vůbec něco. Stejně nebude nikdo, kdo by to užíval a pokud, nebudou to lidi. Je to velice sobecký přístup, ale člověk je sobecký od přirozenosti. Kdysi jsem četl od Briana Aldisse román Pokolení starců, který je vlastně o tomtéž, jen propracovanější a detailnější o době dlouhé několik desítek let. Pokud se vám líbil tenhle film, tu knížku si určitě přečtěte. Film je ponurý, temný a depresivní, ale zároveň velice svižně natočený a zábavný. Scény z uprchlického ghetta mi hodně připomněly Greengrassovu Krvavou neděli tím svým skoro dokumentárním stylem, ruční kamerou a dlouhými záběry na zbytečně se vzájemně zabíjející lidi. Největší slabinou je, že film nic nevysvětluje. Nemám ponětí, proč tam lidé najednou nemůžou mít děti. Když jsem nad tím přemýšlel, vyšly mi jenom dva důvody, proč jsou neplodní. Za prvé, je to jejich vlastní práce. Další z biologických bomb, tentokrát na zničení nepřítele nejzákeřnějším způsobem a zevnitř se vymkla zpod kontroly. Druhý důvod je, že to byla práce pánaboha, taková druhá potopa světa. Řekl bych, že to je ta druhá možnost, protože kdyby to bylo nějakým virem nebo bakterií nebo látkou, působilo by to nejen na lidi, ale i na zvířata. A ve filmu žije prokazatelně nejmíň jedna kočka. Herecky měli trochu víc prostoru jen Clive Owen a Michael Caine a taky toho využili, ale jinak jen šedej průměr. To a příliš sentimentální a hloupý závěr mi ale nezabrání přidat tenhle film na čtvrtou nejlepší pozici mnou viděných filmů tohoto desetiletí (ostaních šest příčlí zatím stále čeká). (07.09.2007)

Nemít Potomci lidí až přespříliš jednoduchý děj, tak jim vlastně není co vyčíst. On by ani ten děj nevadil, ale výsledkem je pouze slepenec hromady neskutečně intenzivních scén, které však nepůsobí příliš konzistentně jako jeden celek. I bez nonstop několikaminutových bezestřihových scén by stály Potomci lidí za hřích. Ovšem ty scény zde jsou a právě ony jsou tou pomyslnou třešinkou na dortu, která Potomky pozvedává na jasnou "must see" záležitost jaká v našich kinech dlouho nebyla. A asi i zase dlouho nebude. (10.11.2006)

Proč jsou ženy neplodné? Proč nerodí děti? Že by snědli čápy? Rozhněvali Boha? Theo by mohl řešit i jednodušší otázky. Třeba co je horší než Jasperova muzika. Jenomže pak spatří ZÁZRAK!.... Atmosféra - výborná! Filmové smysly dostávají zabrat. Obraz i zvuk - to je nářez. Na druhé straně je tu nevyrovnaná úroveň vyprávění. Někdy se děj prostě jen tak vleče. Ovšem i tento neduh zmizí zhruba po hodince a vyšší obrátky vydrží až do konce. Teda skoro. Já bych totiž chtěl ten konec zajímavější. Jsem v rozpacích. Tak nějak si myslím, že 4 hvězdy jsou moc, ale dávám je. Pořád na ten film totiž musím myslet. A chci ho vidět znovu! (12.03.2007)

|| Scenár: Alfonso Cuarón, Timothy J. Sexton, David Arata, Mark Fergus and Hawk Ostby, Clive Owen / The Children of Men by P. D. James | Hudba: John Tavener, Christophe Beck, Jeff Danna | Produkcia: Marc Abraham, Brian Grazer, Jeffrey Katzenberg, Eric Newman, Iain Smith, Hilary Shor, Tony Smith, Ron Howard, Thomas Bliss, Armyan Bernstein, Jake Eberts | Distribúcia: Universal Pictures, DreamWorks | Štúdio: Strike Entertainment, Relativity Media, Hit and Run Productions, Imagine Entertainment | Rozpočet: 76 miliónov $ | Tržby: 69,959,751 $ || Viac než ťažký film. Ale ja nerád trpím... Nič to ale nemení na fakte, že je to vybrúsený kus, s obrovským nadhľadom a osobným šmrncom Cuaróna. Už dávno som tak nikomu nedržal palce, ako Theovi a Kee... (25.06.2011)

V podstatě katastrofický film, pojatý ale naprosto jinak, než co si kdokoliv pod tímto žánrem představí. Žádní hrdinové předem předurčeni zemřít, žádné televizní reportáže, žádné vysvětlování... Film nás vrhne do neuvěřitelně realisticky zobrazeného světa blízké budoucnosti, která ale není nijak přehnaně futuristická (mají v kancelářích lepší monitory, to je asi tak vše), prostě vypadá jako náš svět po pár letech anarchie. Ruiny, smog, posprejované zdi, vzpoury, žádné viditelné digitální efekty. Dokonalá forma postavená na příběhu, který v podstatě nemá prolog a konec je víc než otevřený, ale nedělá z diváků blbce, poměrně zdatně se vyhýbá spoustě klišé a z postav nedělá nadlidi. 90% (31.01.2007)