Potomci lidí

Film Potomci lidí mě mírně zklamaly, samozřejmě myšlenka s vymíráním lidsta kvůli nerození dětí je originální a zajímavej, jenže originální příběh sám o sobě film neudělá. Podle mě velkým problémem je, že některý pasáže sou děsně zdlouhavy a po nějaký tý chvilce i lehce nudící, kdyby bylo daleko víc napínavých pasáží jako je například napadení auta, tak bych byl nadmíru spokojen, jenže ono to podobných scén má velice pomálu, spíš se Guarón neustále snažil dbát na to, aby z budoucnosti udělal špinavou díru a navodil dojem dokonalý realističnosti, to se mu jako povedlo, né že né, podle mě je tohle jeden z nejrealističtějších filmů co jsem kdy viděl, jenže jaksi už zapoměl dodat filmu trochu víc dynamičnosti a tu realističnost zdaleka nevyužil v akci, tak jak bych si přestavoval, což je ohromná škoda, kór když si vzpomenu na tu ruční kameru a naprosto dokonalý záběry na jeden zátah z auta, tak bych Guaróna nejradši nakopal do kou... no prostě do filmu měl začlenit daleko víc podobných scén. Sice na konci se to Guarón snažil ještě rychle dohnat a celkem se mu to dařilo, ale tam ta ruční kamera spíš dělala až moc velkej chaos, i když je pravda, že to opět vypadalo dokonale realisticky, ale zase to nebylo úplně nejlíp přehledný. Jediný s čim sem byl naprosto spokojenej byl výber herců, Clive Owen se pro tu roli snad narodil a Michael Caine je jako hipísák fakt boží. Škoda jen, že se ve filmu moc neohřeje Julianne Moore, zcela jistě by měla filmu ještě co nabídnout. Taky určitě ještě za vyzdvyhnutí stojí Ejiofor, toho jsem poprvé viděl v záporná roli a nemůžu říct, že by mu to nesedělo. Když tenhle film vezmu celkově, tak to bohužel u mě na víc než 4* nemá, ale kdo má rád temnou vizi budoucnosti alá 12 opic jako já, i když né tak propracovanou, tak by si tohle určitě neměl nechat ujít, ale neměl by od toho očekávat, že to bude nejlepší sci-fi všech dob (18.11.2006)

Na Potomcích Lidí je dokonale vidět relativita hodnocení, respektive trvalost jeho hodnoty. Živě si pamatuju, jak se Children Of Men během několika týdnů prodraly do první desítky nejlepších filmů na CSFD, ne-li těsně pod vrchol. A o deset let později, kdy jsem se konečně propracoval k tomu, abych se na ně podíval, ejhle 78% a místo kdesi mimo první třístovku. A je tomu tak nejspíš dobře. Nemůžu samozřejmě říct, jak bych hodnotil před deseti lety, kdy jsem samozřejmě řešil úplně jiné věci (respektive toho moc neřešil ani řešit nemusel;)), a taky toho neměl z hlediska filmového za sebou zdaleka tolik, ale pokud jde o dnešek... no, Alfonso Cuarón sice velmi přesvědčivě vymaloval hroutící se společnost, nacházející se tváří v tvář vlastnímu vymření, ale ono to vizuálně bohužel víc než co jiného připomíná Brazil. A v tomhle ohledu filmu nepomáhá ani role Michaela Cainea, která je objektivně skvěle zahraná. Ony tu v zásadě herecké výkony stojí za uznalé zamručení v podstatě všechny, ale dějově jsou Potomci bohužel dost slabí. Je to škoda, protože jinak by "Cuarónův" svět působil v podstatě realisticky. Takhle máme "kvalitní" dystopii, která působí správně bezvýchodně, máme i poměrně nejednoznačné postavy, máme několik překvapivých momentů, a hlavně i na dnešní poměry velmi působivé dloooooouhééééé akční (AKČNÍ) nestříhané záběry, které jsou samy o sobě uměleckými díly (asi jako Dunkerque ve Wrightově Pokání). Není to málo, ale rozhodně to není dost na obhájení humbuku, který tento film v době svého uvedení do kin vyvolal. Tím méně pak na nějaký jeho "historický" význam. Je to vynikající řemeslo na všech frontách krom té scénáristické. Ale přesto se mi těch necelých 80% výsledného hodnocení zdá trochu moc. Ode mě 70%. (14.10.2016)

Children of Men je postaven na skvělých hereckých výkonech (Clive Owen má božský talent), výtečné kameře (scény na jeden jediný záběr obdivuji) a skvělé atmosféře (jedna z lepších postapokalyptických). Bohužel co se děje týče, ten už má menší mezery. Nemám ráda, když mi film ani kousíčkem nepodá vysvětlení, ale pro změnu mi přivodí ještě další otázky, na které si musím odpovědět sama. Lidstvo trpí neplodností, ale psů a jiných zvířat se to netýká? Co zásadního se změnilo, že jedna žena otěhotněla? A jak to s ní a lidstvem dopadlo? Jsem člověk s vysokou fantazií, ale najednou jsem v koncích. Problém je v tom, že jsem také člověk vysoce zvědavý. Polepšete se pane Alfonso :o) (07.11.2010)

Scénář není příliš rozvětvený, či kreativní, ale to vůbec nevadí, síla filmu je v detailech, v jednotlivých scénách a ve zpracování někdy i triviálních momentů (roztláčení auta), které jsou excelentní režií povýšeny na úplně novou úroveň. Potomci lidi jsou svým způsobem realistickým a velmi lidským filmem, jejich extrémní prožitost a sugestivnost vrcholí ve scénách jako je přepadení v lese, či na jeden zátah natočeném proběhnutí válečným polem a další... V podstatě každá údálost je zde díky dokonalým technickým aspektům filmu "větší než obykle". Obdiv patří v prvé řadě úžasné ruční kameře, dále kompozici mizanscén, která minimalisticky podtrhuje špinavé a depresivní vyznění budoucnosti i celkové montáži - psychologickému působení na diváka a emocionálnímu dopadu zasahujícímu především mozek. 9/10 (07.06.2009)

Na tento film je sebevětší množství slov množství nedostačujícím. Mimořádně talentovaný mexický režisér Alfonso Cuarón pojal tuto depresivní vizi budoucnosti podobně vyhraněně realistickým způsobem jako Paul Greengrass Let číslo 93. Navzdory ubíjející ponurosti a naprosté neúctě k životu, jsou Potomci lidí filmem o naději. Cuarón své filozoficko-náboženské sci-fi drama pojal coby divokou akční jízdu, kdy hlavní hrdinové neustále před něčím prchají, bojují o holý život, na dlouhé dialogy není čas. Osudy budoucích (dost možná) zachránců světa vám však díky skvělým hereckým výkonům nejsou ukradené. Je sympatické, že Cuarón nepodléhá obvyklým hollywoodským zákonitostem o rozsáhlosti a významnosti té které role, dokonce se nebojí odpravit před polovinou filmu jednu z největších hvězd filmu. Rozhodně nelze psát o Potomcích lidí a nezmínit jejich obrazové ztvárnění. Celková ušmudlanost světa budoucnosti teprve ve spojení s kamerou Emmanuela Lubezkiho nabývá těch správně děsivých proporcí. Mezi ty vůbec nejlepší scény nejen filmu, ale celého roku 2006, bych se nebál zařadit zhruba osmiminutové „vyhýbání se kulkám“. Všude neskutečný chaos, tanky, výbuchy, zdi se bortí, Theo (hlavní hrdina) skáče za zbytky obranného opevnění, kamera s ním, za chvíli je potřísněna krví náhodné oběti a takhle to pokračuje ještě dalších pět minut, se stále zakrvavenou kamerou – neuvěřitelné, neuvěřitelné! Absolutně nechápu, jak to Cuarón dokázal zrežírovat, buď je génius, nebo věděl, jaké trikové machry si vybrat. Ve filmu je slušné množství triků, na nichž je nejlepší to, že si jich ani nevšimnete (k velké nelibosti studia, které chtělo, aby peníze do filmu vražené byly vidět). Potomky lidí není třeba vnímat doslovně, ale třeba jako symbolické podobenství, jako biblickou alegorii o ztrátě a znovunalezení nevinnosti, každopádně to je film emocionálně mimořádně silný, oslovující diváky z řad mas i z řad mnohem kritičtějších cinefilů. Je podobně přelomový jako Let číslo 93, s tím zásadním rozdílem, že má podstatně blíž k hranému filmu než k filmu dokumentárnímu. Nebýt několika vypravěčských zaškobrtnutí (první polovina jako by se děla v opakujících se cyklech) a několika scén, jejichž potenciál nebyl dostatečně rozvinut (například Jasperova „nostalgická“), nejspíš bych ihned upravil své pořadí v žebříčku „the best of 2006“. 95% (04.01.2007)