Potomci lidí

Soundtrack John Tavener: 1. Hush - Deep Purple [4:25] ,2. Witness (1 Hope) - Roots Manuva [4:14] ,3. Tomorrow Never Knows - Junior Parker [3:30] ,4. Sleepy Shores - Michael Price [2:52] ,5. The Court of the Crimson - King Crimson [4:49] ,6. Backward - Kode9 and the Spaceape [4:33] ,7. Wait - The Kills [4:47] ,8. There is an Ocean - Donovan [4:47] ,9. Ruby Tuesday - Franco Battiato [3:37] ,10. Money Honey - Pressure/Warrior Queen [3:46] ,11. Arbeit Macht Frei - The Libertines [1:15] ,12. Indian Stomp - Cyrus [3:29] ,13. Bring on the Lucie (Freda Peeple) - John Lennon [4:13] ,14. Running the World - Jarvis Cocker [4:43], (15.05.2011)

Bravurní podobenství zániku lidstva korunují technické prostředky vyprávění. Hudba je velmi zajímavou mixáží apokalyptického chóru, nepříjemných ruchů a šlágrů, které zní přímo ve fikčním světě (z rádia a futuristické hifi soustavy). Musím přiznat, že na „Ruby Tuesday“ po shlédnutí „Potomků lidí“ už nikdy nezapomenu... Podobně účinným prostředkem je střih, který místy zcela absentuje a nechá film plynout v neuvěřitelně dlouhých a syrových celcích. Dává tak vyniknout expresivní práci ruční kamery Emmanuela Lubezkiho (mj. snímal i Burtonovu „Sleepy Hollow“). Ta dodává svým roztřeseným okem punc autenticity jak dialogickým scénám, tak akčním sekvencím, které jsou až nezdravě bezprostřední a působivé. Obrovské uznání zaslouží herecká družina v čele s výborným Clivem Owenem... není pochyb o tom, že tahle drsná maskulinní tvář je vybavena jemným vnitřním herectvím a přirozenou křehkostí, přející civilním polohám. Micheal Caine v roli Jaspera znovu dokládá, co je to sílící charisma stáří... Neznámá tvář Claire Hope-Ashitey září a bez velkých problémů se vyrovná hvězdě jako Julianne Moore. Hlavní hvězdou je ale Alfonso Cuarón, který po své potterovské anabázi konečně odevzdává práci, jež ho řadí mezi režisérské hvězdy první velikosti. Způsob, jakým pracuje s velkými celky záběrů, jakým pracuje s lidskými tvářemi, jakým graduje intenzitu filmu, jakým s minimálními prostředky navozuje atmosféru budoucího světa a způsob a jakým minimálními prostředky zrcadlí v budoucím světě rozkladný stav světa našeho, je hodný obdivu a uznání. „Potomci lidí“ nejsou planým moralizováním, ani vybičovaným katastrofickým filmem, který by se opíral o schéma a vše vypovídající symboly. Je to ve své podstatě film komorní, drsně autentický a upřímný. Na malém vzorku lidstva předkládá hrůznou vizi konce humanity, která je ve svém rozuzlení až symbolicky nadnesená... není pochyb o tom, že tohle „science fiction“ není nic jiného než mrazivá hyperbola dneška. Pro mě určitě dosavadní divácký zážitek roku. (12.11.2006)

„Zakaždým, keď majú naši politici problémy, vybuchne bomba.“ ___ Tak ako aj mnoho iných sci-fi filmov i Children of Men verí, že aktivita jednotlivcov, ba dokonca aktivizmus je protiliekom na neovládateľný nadnárodný kapitalizmus, ktorý kvôli zisku zdevastoval životné prostredie a otrávil množstvo ľudí. Narozdiel od mnoho iných ale odmieta šablónovité riešenie. Žiadna ideálna absolútna odpoveď neexistuje, zmysel nemá číry odovzdaný nihilizmus a nejde ani len o to poriadne si zanadávať. Naopak, Children of Men veľavravne oslavuje človeka, jeho nepredvídateľnosť, lásku k životu a potrebu hľadania zmyslu života. Prvé dve minúty kopírujú Touch of Evil z roku 1958 (pamätáte si na tú virtuóznu jazdu kamerou zakončenou explóziou bomby, ktorej hrdina unikne len o vlások?) a aj potom sa môže v zmesi xenofóbie a politickej korupcie s brilantnými akčnými scénami objaviť mnoho paralel. Občas to vyzerá, že si snímka odhryzla príliš veľké sústo. Každá scéna nesie alegorický alebo politický podtón, od krízy potravinovej a energetickej cez vojnu s terorizmom, imigračné tábory a povstania až po náboženské metafory (Theo znamená „Boh“). Nič z toho ale nestojí v ceste svižnej zápletke plnej zvratov, ktoré udržujú diváka v napätí. Koniec-koncov v našom svete tiež všetko súvisí so všetkým, takže tento portrét je plne oprávnený. „Drž ju pevne.“, radí Theo na člne Kee, už s dieťaťom. Režisér Alfonso Cuarón tým hlasuje pre návrat k menším, ľudským merítkam. Neverte žiadnej organizácii, ktorá presiahne priamy medziľudský kontakt (národnému štátu, nadnárodným firmám, či médiám). Súčasne sa v detskom smiechu, ktorý uzatvára celý film, ozýva otázka: Máme naozaj ľudstvo tak radi, aby nám stálo za záchranu? 80% (14.05.2010)

Ze všech filmových premiér roku 2006 ve mě Potomci lidí zanechali největší dojem a protože jsem v jejich případě neváhal jít do kina, byl jsem odměněn zážitkem na velkém plátně. Je to film, který je famózním způsobem natočený, jde o majstrštyk Alfonse Cuaróna, kde je z každého záběru cítit rukopis mimořádně nadaného filmaře. S Potomky lidí mám nicméně jeden problém. Je to natočené skvěle, jenže jde o to, co je natočeno. Literární předloha P.D. Jamesové je pouhým průměrem scifistického žánru a v mé knihovně se najdou stovky románů a povídek, které by si tak precizní zfilmování zasloužily mnohem víc. Základní motiv, tedy skutečnost, že se přestaly rodit děti, je ve své podstatě nesmyslná, a lze jej vnímat pouze jako podobenství. Jenže s božím trestem ve sci-fi snímku mám trošku problém. Navíc ten svět paní spisovatelky není dvakrát funkční. Proč by se měla planeta propadnout do chaosu a pouze Velká Británie přežívat jako ostrůvek stability. Ve chvílích krize obvykle nastupují staré osvědčené diktatury, je jedno jakého ražení, a ve světě, kde převládají starší lidé, převládá i touha po stabilitě. Přesto všechno mají Potomci lidí spolehlivých 90 % celkového dojmu. Spojují tři základní předpoklady pro vznik dobrého filmu - originální příběh, silné téma a osobité zpracování. Prakticky každá scéna je zachycena s pozoruhodnou invencí a přesvědčivostí. Nejsilnější dojem si odnáší divák ze zachycení bitevních scén z masakrovaného utečeneckého tábora. Cuarón má mimořádnou schopnost vyprávět dramatický příběh a nepotřebuje k tomu zběsilý klipovitý střih nebo roztřesenou kameru jako notoričtí béčkaři. Zároveň kýčovitě nedojímá a nebo nechce jenom lacině bavit. Je to po režijní stránce alarmující a mimořádně emotivní snímek. Už dneska patří do zlatého fondu děl sci-fi. (24.01.2008)

Tak to bychom měli. Ty tři hvězdy rozhodně nejsou způsobeny nadměrným očekáváním, na to už jsem opatrný. Ani to neznamená, že je film špatný. Prostě jen není zas nijak excelentní, což je škoda. Výchozí myšlenka a precizní technické zpracování (ty dvě dlouhé scény bez střihu opravdu stojí zato) si přímo říkají o chirurgicky precizní scénář a propracovaný děj. A to je kámen úrazu. Zaprvé ta údajně silně totalitní společnost není až na pár detailů (všudypřítomná varování před zločiny, závory a ploty) nijak přesvědčivě zpodobněna. Přitom při vší té totalitě z lidí celkem nevyzařuje žádný pocit ohrožení, nadvláda i odboj se se vlastně točí jedině kolem imigrantů (a říkám si jestli by je spíš v takový situaci nepotřebovali), Ryby a jejich velitelka si po Londýně vykračujou jak na pikniku, žijou si vesele na statku u silnice a tak vůbec. A zadruhé. Motivy postav a jejich reakce byly někdy velmi, řekněme podivné a nelogické. Například když Kee jen tak Theodorovi uvěří, že jí chtejí Ryby zneužít a dítě jí sebrat. A celá ta cesta za nějakým Human Projectem, o kterém vlastně nikdo nic neví, byla jen takovou berličkou na to, jak protáhnout diváka zajímavými lokacemi. Navíc přestože se děj a akce snaží tvářit ultrarealisticky, stejně se zas našlo místečko si uprostřed hvízajících kulek vylévat své dojmy. A když bylo to dítě pro všechny tak důležité, jak to, že je ti vojáci při tom dojemném odchodu z bojiště nesebrali? Všechno to by se dalo ovšem přejít, kdyby následovala nějaká opravdu dobrá pointa nebo prostě působivý konec, což bohužel nenásleduje, naopak konec je nemastný neslaný, jak píše Gimp, tedy až na dětské hlasy v titulcích. Vzato kol a kolem, Potomci lidí jsou výbornou vizuálně technickou pastvou s velkým potenciálem, ale bohužel silně nedotaženým scénářem. (10.11.2006)