Potomci lidí

Alfonso Cuarón předvedl svoji vizi blízké budoucnosti takovým stylem, že Vás do ní totálně vtáhnul. Nesedíte v kině, ale chodíte po ulicích, absolvujete honičky v autech i přestřelky mezi armádou a anarchisty - protože Cuarónovým majstrštykem je v tomto případě kamera. A zdejší kamera napsala novou kapitolu filmového umu... nadprůměrné dlouhé záběry vrcholí snad desetiminutovou šokující kamerovou kreací, kdy se hlavní hrdina potácí mezi salvami kulek a dělových koulí. Scéna je natolik reálná, že s lehkostí smete jakoukoliv konkurenci do odpadkového koše. A tak je to vlastně se vším v Cuarónově díle. Svět roku 2027 je vykreslen jako temná díra, na jejímž páchnoucím dně je lidská společnost. Teroristické útoky tu jsou na denním pořádku, města jsou špinavá a studená, podél silnic trčí do vzduchu místo patníků kopyta upálených zvířat...Cuarón stvořil budoucnost s neuvěřitelnou precizností a neskutečně reálně, že to snad musí být varování, do jakého stavu bychom se mohli jednoho dne dostat. Nesnaží se vyskládat na hromadu futuristické vymoženosti techniky (i když se jich pár najde a jsou ok), ale chce ukázat společnost, když se proti ní postaví sama Matka příroda (nerodící se děti). O bezvadnou autentičnost filmu se starají také výborní herci, především Clive Owen, věčně zachmuřený alkoholik a Michael Caine, coby staromódní hipík. Julianne Moore musela kvůli scénáři snad už po dvaceti minutách zaklepat na nebeskou bránu, ale scéna, ve které se tak stane, je jedním z vrcholů filmu. Každý má svojí představu o budoucnosti. Já doufám, že nebude tak syrová a zásadní jako ve výtečných Potomcích lidí...76 miliónů dolarů(rozpočet)/69 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (10.11.2006)

Strhující film dosti reálně zobrazující naši blízkou budoucnost. Svět v roce 2027 - bída, špína, lidé žijí v neutěšených sociálních podmínkách, ale přesto se to od přítomnosti zas až tak diametrálně neliší. Znásobte si dnešní problémy Evropy a dostanete něco, co se prostředí Potomků lidí až nepříjmně podobá. Tento sociální a politický přesah dává filmu jakýsi nesmlouvavý podtón a hlavní dějové lince poskytuje dostatečně pevný základ pro to, aby jí divák mohl brát za reálnou a fakticky důležitou. Kamera se pohybuje pravidelně pár kroků za hlavním hrdinou a v několika scénách přímo vtáhne diváka do dění na obrazovce, takže vy pak probíháte prudkou přestřelkou, autobusem plným skrývajících se ubožáků, polorozbořenou budovou. Všechno to působí nesmírně živě a zároveň depresivně, ke konci světýlko naděje v podobě dítěte ale opravdu funguje tak, jak má. (21.01.2008)

Obsah je dost prázdný. Dal by se vyřknout v jedné košatější větě a nic podstatné by nebylo opomenuto. Originální nápad má tak sice minimum vychytaných detailů (tohle prostě není "hravá budoucnost"), ale Cuarón dává téhle pochybné báchorce tak neskutečně naléhavý podtón, že se s ním nedokáži přít. Mnohé scény mi vzaly dech a musel jsem si je pustit několikrát za sebou. Od Blade Runnera jsem neviděl tak "uvěřitelnou" filmovou vizi blížících se zítřků... (26.02.2007)

Po dlouhé době vynikající sci-fi s ekologicko-apokalyptickým nádechem, které mě vtáhlo do děje jako málokterý thriller speciálně k tomu určený. Úžasně depresivní atmosféra bez zbytečně levných atributů, které se k jejímu vytvoření obvykle v jiných podobně laděných filmech používají a hlavně dynamika filmu s doslova úžasnými záběry - zvláště předlouhá scéna (bez jediného střihu!) přepadení auta a následné honičky a střelby je tak úchvatná, že jsem jen němě koukal a přemýšlel, jak se tohle vlastně točí. Stejně tak válečná scéna z tábora imigrantů s ulpělou krví na čočce ručně snímané kamery je srovnatelná s expozicí ve Vojínu Ryanovi... Ale tenhle film netvoří jen takovéto jednotlivosti (geniální střih, geniální kamera, skvělá hudba, skvělé herecké výkony, skvěle tvořená scéna, úžasně cíleně a přesně volené lokace...), ale právě jejich dokonalé složení v celek, který navodí na dvě hodiny pocit, že postuláty tohoto filmu jsou mou nynější realitou a zbývá jen přemýšlet o tom, jaké je to žít ve světě bez dětí, který si svou funkčnost zachovává už jen díky civilizační kinetice... Zřejmá je i hyperbola k dnešku. Je to ten svět, do něhož spějeme? (12.02.2007)

Ze všech filmových premiér roku 2006 ve mě Potomci lidí zanechali největší dojem a protože jsem v jejich případě neváhal jít do kina, byl jsem odměněn zážitkem na velkém plátně. Je to film, který je famózním způsobem natočený, jde o majstrštyk Alfonse Cuaróna, kde je z každého záběru cítit rukopis mimořádně nadaného filmaře. S Potomky lidí mám nicméně jeden problém. Je to natočené skvěle, jenže jde o to, co je natočeno. Literární předloha P.D. Jamesové je pouhým průměrem scifistického žánru a v mé knihovně se najdou stovky románů a povídek, které by si tak precizní zfilmování zasloužily mnohem víc. Základní motiv, tedy skutečnost, že se přestaly rodit děti, je ve své podstatě nesmyslná, a lze jej vnímat pouze jako podobenství. Jenže s božím trestem ve sci-fi snímku mám trošku problém. Navíc ten svět paní spisovatelky není dvakrát funkční. Proč by se měla planeta propadnout do chaosu a pouze Velká Británie přežívat jako ostrůvek stability. Ve chvílích krize obvykle nastupují staré osvědčené diktatury, je jedno jakého ražení, a ve světě, kde převládají starší lidé, převládá i touha po stabilitě. Přesto všechno mají Potomci lidí spolehlivých 90 % celkového dojmu. Spojují tři základní předpoklady pro vznik dobrého filmu - originální příběh, silné téma a osobité zpracování. Prakticky každá scéna je zachycena s pozoruhodnou invencí a přesvědčivostí. Nejsilnější dojem si odnáší divák ze zachycení bitevních scén z masakrovaného utečeneckého tábora. Cuarón má mimořádnou schopnost vyprávět dramatický příběh a nepotřebuje k tomu zběsilý klipovitý střih nebo roztřesenou kameru jako notoričtí béčkaři. Zároveň kýčovitě nedojímá a nebo nechce jenom lacině bavit. Je to po režijní stránce alarmující a mimořádně emotivní snímek. Už dneska patří do zlatého fondu děl sci-fi. (24.01.2008)