Potomci lidí

Největšími machry tohoto počinu jsou především kameraman a střihač. I když by se dalo o střihači polemizovat. On totiž tolik toho ve filmu neudělal. Všimněte si, že za celý film dojde možná ke třem, možná čtyřem střihům. Ale vlastně, méně někdy znamená více a v tomto filmu tuplem více. Mezi nejzajímavější patří samozřejmě scéna z auta a vlastně i úvodní scéna. Vše se tak odehráva v jednom záběru, že člověk úplně zapomene, že sleduje film. Jaksi ho to vtáhne do dění. Kromě této výborně stylizované kamery a promyšlené synchronizace všech zůčastněných se jedná o hutné sci-fi ze světa, kde se již nerodí děti. Něco podobného lze rovněž nalézt v románu Waltera Tevise Zpěv drozda. Potomci lidí bych bez okolků zařadil mezi top ten sci-fi filmů všech dob. (11.11.2011)

„Zakaždým, keď majú naši politici problémy, vybuchne bomba.“ ___ Tak ako aj mnoho iných sci-fi filmov i Children of Men verí, že aktivita jednotlivcov, ba dokonca aktivizmus je protiliekom na neovládateľný nadnárodný kapitalizmus, ktorý kvôli zisku zdevastoval životné prostredie a otrávil množstvo ľudí. Narozdiel od mnoho iných ale odmieta šablónovité riešenie. Žiadna ideálna absolútna odpoveď neexistuje, zmysel nemá číry odovzdaný nihilizmus a nejde ani len o to poriadne si zanadávať. Naopak, Children of Men veľavravne oslavuje človeka, jeho nepredvídateľnosť, lásku k životu a potrebu hľadania zmyslu života. Prvé dve minúty kopírujú Touch of Evil z roku 1958 (pamätáte si na tú virtuóznu jazdu kamerou zakončenou explóziou bomby, ktorej hrdina unikne len o vlások?) a aj potom sa môže v zmesi xenofóbie a politickej korupcie s brilantnými akčnými scénami objaviť mnoho paralel. Občas to vyzerá, že si snímka odhryzla príliš veľké sústo. Každá scéna nesie alegorický alebo politický podtón, od krízy potravinovej a energetickej cez vojnu s terorizmom, imigračné tábory a povstania až po náboženské metafory (Theo znamená „Boh“). Nič z toho ale nestojí v ceste svižnej zápletke plnej zvratov, ktoré udržujú diváka v napätí. Koniec-koncov v našom svete tiež všetko súvisí so všetkým, takže tento portrét je plne oprávnený. „Drž ju pevne.“, radí Theo na člne Kee, už s dieťaťom. Režisér Alfonso Cuarón tým hlasuje pre návrat k menším, ľudským merítkam. Neverte žiadnej organizácii, ktorá presiahne priamy medziľudský kontakt (národnému štátu, nadnárodným firmám, či médiám). Súčasne sa v detskom smiechu, ktorý uzatvára celý film, ozýva otázka: Máme naozaj ľudstvo tak radi, aby nám stálo za záchranu? 80% (14.05.2010)

Napúrosto neuvěřitelný film. Zcela bez nadsázky zlomové dílo v historii kinematografie. To, co Válka světů a Let č. 93 načali, Cuarón dovádí k dokonalosti. Chaos a deprese je cítít z každého filmového políčka a hranice mezi realitou a fikcí dalece přesahuje rámec běžného vnímání filmu, jako takvého. Po Potomcích Lidí už žádný film nebude jako dřív. Kdo viděl Potomky, ví, jaké je to "být součástí". V tom filmu působí skutečně úplně všechno, snad krom těch stíhaček. Cliwe Owen je fenomenální! (02.11.2006)

Po všech stránkách zajímavý film. Má - li nějakou slabší stránku, pak nevykreslenost jednotlivých postav. Ale jinak chválím kameru či triky. Ten porod byl tolik věrohodnej, že jsem až nechtěl věřit, že vše je jenom dílem kompjutru. Mohu - li si dovolit vypujčit nějaký komentář, pak KevSpa to vystihla zcela: Dokonalá forma vítězí nad poněkud ošizeným obsahem. (11.05.2009)

Svým způsobem je globální neschopnost mít děti tou nejhorší pohromou, jaká se lidstvu může stát. Proč je to nejhorší katastrofa? Protože je pomalá a beznadějná. Dívat se na své vlastní prokletí je to nejhorší. Dívat se tváří v tvář své smrtelnosti, takový pohled málokdo ustojí zdravý. V té chvíli totiž už bude celkem jedno, co po nás zůstane, a jestli vůbec něco. Stejně nebude nikdo, kdo by to užíval a pokud, nebudou to lidi. Je to velice sobecký přístup, ale člověk je sobecký od přirozenosti. Kdysi jsem četl od Briana Aldisse román Pokolení starců, který je vlastně o tomtéž, jen propracovanější a detailnější o době dlouhé několik desítek let. Pokud se vám líbil tenhle film, tu knížku si určitě přečtěte. Film je ponurý, temný a depresivní, ale zároveň velice svižně natočený a zábavný. Scény z uprchlického ghetta mi hodně připomněly Greengrassovu Krvavou neděli tím svým skoro dokumentárním stylem, ruční kamerou a dlouhými záběry na zbytečně se vzájemně zabíjející lidi. Největší slabinou je, že film nic nevysvětluje. Nemám ponětí, proč tam lidé najednou nemůžou mít děti. Když jsem nad tím přemýšlel, vyšly mi jenom dva důvody, proč jsou neplodní. Za prvé, je to jejich vlastní práce. Další z biologických bomb, tentokrát na zničení nepřítele nejzákeřnějším způsobem a zevnitř se vymkla zpod kontroly. Druhý důvod je, že to byla práce pánaboha, taková druhá potopa světa. Řekl bych, že to je ta druhá možnost, protože kdyby to bylo nějakým virem nebo bakterií nebo látkou, působilo by to nejen na lidi, ale i na zvířata. A ve filmu žije prokazatelně nejmíň jedna kočka. Herecky měli trochu víc prostoru jen Clive Owen a Michael Caine a taky toho využili, ale jinak jen šedej průměr. To a příliš sentimentální a hloupý závěr mi ale nezabrání přidat tenhle film na čtvrtou nejlepší pozici mnou viděných filmů tohoto desetiletí (ostaních šest příčlí zatím stále čeká). (07.09.2007)