Umberto D.

Vittorio De Sica se stejně jako v Zloději kol vrací k sociálnímu tématu. Ukazuje poválečnou Italskou bídu. Hlavní hrdina je sedmdesátiletý chlapík, jemuž penze nestačí ani na nájem ani na to, aby mohl mít svého zamilovaného psíka. Popravdě ten pes to zachraňuje a konec mne fakt emocionálně dostal. Je zajímavé, že Carlo Battisti si zahrál jen v tomto jediném filmu, vidíme však, že svůj part zahrál zcela s přehledem. (11.05.2009)

Pro italský neorealismus obligátní téma boje jednotlivce s nepříznivou sociální situací, tentokrát zaměřené na přežívání starého pána, kterému zbyl jediný opravdový přítel - pes Flik. Je skoro trestuhodné, že Carlo Battisti se už nikdy v žádném dalším filmu neobjevil (původní profesí byl lingvista, což ještě zvyšuje hodnotu jeho výkonu). Před kamerou působil jako naturščik neuvěřitelně přirozeně a na jeho Umberta Domenica Ferrariho jen tak nezapomenete. (27.07.2010)

Umberto Domenico Ferrari je starší pán na dôchodku,ktorý má oporu vo svojom psíkovi Flickovi,ktorý je pre neho všetko na svete... Všetko by bolo v poriadku,keď by mal každý mesiac na nájomné,aby totálne nesympatická domáca,ktorá sa vyžíva v tom,že ho má možnosť ponižovať,zhadzovať,lebo dôchodok je taký nízky,že platiť drahé nájomné je pre neho veľkou ťarchou.Tak premýšla,čo ďalej,jeho myšlienky sú depresívne,melancholické,snaží sa na ulici predávať predmety,aby mal z čoho platiť,ale nedarí sa mu to uskutočniť,aspoň,že v dome existuje jedna mladá slečna menom Mária,ktorá robí poskoka nechutnej domácej,tak Umberto sa aspoň na chvíľu odbremení od problémov,že sa porozprávajú,Mária mu chce dať elánu do života... Vittorio De Sica je majster talianského filmu v tom,ako navodzuje atmosféru beznádeje,bezvýchodiskovej situácie,kde postavy trpia nie pre svoju neschopnosť,ale pre neochotu,neschopnosť iných,ktorí sú toho na príčine... Carlo Battisti,ktorý hrá utrápeného pána je asi neherec,preto som mal pocit maximálneho autentického príbehu,ktorý je aktuálny aj v dnešnej dobe,keď nezamestnanosť trhá rekordy,napr..v Grécku,či Španielsku,kde prípad pána Umberta môže byť pokojne aj tam,či hocikde inde... Dôležité dielo kinematografie,kde som mal po celý čas pocit niečoho,čo mi vyrážalo dych tým prístupom vyššej spoločnosti,ktorá hýrila a iná spoločnosť mala na starosti svoju vlastnú existenciu,čo ďalej,preto sa jedná o nesmierne poučujúce existenciálne dielo. Výborne dielo s uveriteľnými civilnými hereckými výkonmi ústrednej dvojice,pričom za spomenutie stojí výkon slúžky Márie,ktorá sa volá aj v skutočnosti Maria-Pia Casilio,ktorá vytvára excelentnú ženu,ktorá nie je tiež za vodou... (22.04.2014)

Z tohto filmu vám môže prísť jedine zle. Na bľuvanie z toho, že raz 80% z nás skončí pravdepodobne takto len preto, lebo tí na ktorých k0k0ty sme pracovali, nám nedoprajú. Ľudstvo svoj vrchol už zažilo, teraz prichádza pád, ktorý tu bol pred 60 až 90 rokmi. NÁVRAT NA VÝSLNIE slobody. Bez peňazí, bez názoru, bez života. UMBERTO D. je posol, ktorý by mohol niečo napovedať dnešným kreténom, to by však museli mať dušu. A slúžku Máriu. (04.10.2015)

Umberto D. vypráví jednoduchý příběh o starším muži z Říma, který pobírá penzi a bydlí v pronajatém pokoji se svým psem Flickem. Italský neorealismus (kam můžeme film bez pochyb zařadit) si vybíral postavy z nízké sociální skupiny na hranici chudoby. Umberta nemůžeme však jednoznačně zařadit mezi tento typ lidí. Divák si po několika chvílích zcela logicky zařadí hlavní postavu podle mluvy, chování, oblékání i zájmů do střední vrstvy obyvatel. Umberto pracoval nejspíše na pozici úředníka a nyní pobírá penzi. Po válce je však Itálie rozvrácená a státní zaměstnanec přišel o značnou část své finanční jistoty. O to je snad Umbertova situace horší. Narozdíl od postav jiných neorealistických snímků (např.Děti ulice nebo Zloději kol), které nikdy nevystoupili ze světa chudých, musí tento muž na prahu života od základu změnit své každodenní návyky. Umberto se dostane na pokraj zhroucení, především snad proto, že už není schopen se přizpůsobit. Rozhodne se k radikálnímu kroku - opustit jediného věrného přítele psíka Flicka a nakonec i život. Nejasně ukončená hlavní linie filmu, další typický znak italského neorealismu, byla nejvíce vytýkána právě De Sicovy, který často opustil postavy téměř ve stejné situaci jako na počátku snímku. Takový konec byl pro mnohé diváky špatně stravitelný, pro vytvoření realističnosti je však nejvíce vhodný. Umberto D. patří mezi nejpůsobivější díla světové kinematografie nejen o stáří, ale i o věrném přátelství a neustálém boji o vlastní život. (13.08.2006)