Atentát v Ambassadoru

Síla i smůla tkví v půvabné nenápadnosti, s níž líčí průsečíky lidských osudů jednoho dne v jednom hotelu, vcelku obyčejného až do chvíle, kdy tu padnou osudné výstřely. Poctivý a podmanivý film z jiných časů zdobí "jen" úžasná souhra prvoligových hvězd a nápad vyprávět o "Bobbym" prostřednictvím jiných, od personálu přes volební štáb po náhodné hosty. Sám Kennedy se objevuje pouze v archivních záběrech či jako silueta snímaná zezadu; žádná "náhradní" herecká tvář neruší pocit autenticity, násobený retrostylem 60. let včetně hudby v čele se Simonem a Garfunkelem. (14.06.2020)

Několik lidí prožívá svůj celkem obyčejný den a jediné, co je spojuje, je přítomnost v hotelu Ambassador, kam má ten večer přijet horký favorit na post budoucího prezidenta USA Robert Kennedy. Někteří z nich se znají, někteří spolu pracují, ale všechny spojí nakonec ona nešťatná událost atentátu na "jejich Bobbyho". Z toho závěru docela zamrazí, ale i ony předchozí dílky skládačky, jednotlivé příběhy a osudy jsou hrozně zajímavě podané. (28.11.2007)

Puzzle několika příběhů odehrávajících se na pozadí demokratických voleb v Kalifornii. Nutno říci, že příběhy jsou kvalitou nevyrovnané, poslepované jsou ale velmi dobře a jako celek to funguje. Estevez dokázal filmu vtisknout patřičné emoce a určitou myšlenkouvou hloubku. Bobbyho si navíc užijete i bez nějaké velké předešlé znalosti politických dějin USA a to rozhodně není nedůležité. (14.08.2008)

Docela jsem měl chuť zajít do hotelu Ambassador a říci "Zrychlete to přátelé, zrychlete to." Jenže pak přišel konec a já byl pekelně rád, že to nikdo nezrychlil. Moje další chuť byla, že sem prostě zkopíruji řeč Roberta Francise Kennedyho, jenže by mě k tomu chyběla závěrečná obrazová část filmu, protože přesně tohle spojení společně s hudbou mělo v sobě obrovskou emocionální i myšlenkovou sílu. No a mám taky chuť se zde vyjádřit k hercům a to bez slůvka "jenže". Takže z pánské hvězdné pěchoty na mě udělal největší dojem Emilio Estevez a z dámské prvoligové herecké sestavy Sharon Stone. Teď už mám jen jedinou chuť, skončit tenhle komentář. (21.10.2007)

Snad ještě nikdy jsem neviděl tak skvělé propojení autentických dokumentárních záběrů s těmi reálnými. Nemyslím tím po estetické stránce, ale to jak Kenedyho proslovy ve filmu působí a fungují. Hlavně v závěru se možná dokáže český divák alespoň na chvíli vcítit do nesmírného patosu, který neodmyslitlně prostupuje americkou poltiku a snad ho i chápat. Oceňuji, že velká koncentrace hvězd zde není jen marketingový tah, ale fungující strategie Emilia Esteveze, coby režiséra. Taková Sharon Stone, či Shia Le Beouf dokáží z těch pár minut co mají k dispozici vytěžit maximum. Slavní herci zde naopak zdůrazňují osud, všech obyčejných svědků atentátu. (08.07.2009)