Stranger Things

Poctivá nápodoba, atmosféra, vzhled, ideje, dobré úmysly, genderové role, cruisery, všechno je správně, ale ne do dostatečné hloubky a detailu, aby se umělé, na zakázku vyrobené podle známé představy, vyrovnalo nezbytnosti a jedinečnosti originálu. Nápodoba nemá vlastní subatomární strukturu, úplnou genezi, vlastní moudrost, začíná od určité vrstvy kousek pod povrchem, nad prázdnem. Tohle je celé tak správně odvozené, že to sice hladí, ale přitom nebere dech. Zábavní produkt místo živého tvora. Přičinlivé pohlazení bez původního vzrušení, které jen lechtá a mechanicky obrušuje pokožku. Kvalitně vyrobené, ale pořád jen šidítko. *~ EDIT: Na nově vzniklé další série už jsem se nedívala. (01.12.2017)

Dneska je kolem každého druhého lepšího seriálu takový hype... a Stranger Things není výjimkou. Ano, je to nostalgicky boží, hudba je jak z návštěv starých dobrých videoheren s pinbally a Pacmanem a postavy odpovídají své době svou naivitou a přístupem (děti ovládnout svět!). Cítím tam tolik filmů a seriálů, od Super 8, přes Akta X až po pohádkovost podsvěta ala Labyrint, až bych si někdy zahrál kvíz, co tam z důležitého období nebylo zmíněné. Ani ST se nevyhne slabším momentům a otázkám, třeba jak/proč Bill přežil v podsvětě nebo proč jsou vojáci v tajné základně tak nemožní. Tajemnost okolo mnoha otázek se mi ale líbí, stejně jako telepatický výzkum a jeho dějová linie. Osobně si 5* nechávám pro potvrzení v 2. sezoně, která začíná "blobovským" pomrkáváním a jen doufám, že se zatlačí na tempo. Prostor tam je. (02.10.2016)

Moc nechápu, proč se tu ze serošku naprostá většina pomobáze posrala naplacato, leda, že by se místní ohyzdové rádi koukali na haranty, co na tom jsou ne-li hůře, pak alespoň podobně. Oscilace mezi napínákem pro dorostlé a ítý atmosférou, určenou fuckanům, z toho skutečně dělá žuvačku pro celou rodinu. Prostě se může na gauči trojáku uprdelit táta, co se rád bojí i něčeho jiného, než mámy, máma, která si tím najde dobrou výmluvu, proč opět odložit vytírání podlahy, na kterou se už natvrdo lepí i holinky s hodně hlubokým vzorkem a potěr, co by čuměl na cokoliv raději, než se naučil třeba číst, psát nebo si nevplétat holuby do lykansky husté, umaštěné kštice prepubescentního mongola. Aby to nevyznělo přespříliš přísně - autistická slečinka hraje jako z partesu, za to dvacet procent navíc, a občas se podaří i vybudovat skutečně tísnivou atmosféru. Kterou bohužel srazí další záběr (a že jich je) na nebohého chlapce, co si při nějaké strašné nehodě prohodil horní čelist se spodní a ještě mu přitom vypadala většina řezáků, oči se zbasedovali a zbytek těla čapnul dermatitidu hrubšího zrna. Ne, sorry, přeháním.) Prostě jsou tam odporní všichni, i ta slečna, co má být femme fekale. Představa bližší kooperace s ní se dá shrnout slovy klasika - no to mi ho zandej! (09.12.2016)

K totálnímu kingovskému pastiši tomu chybí jen prepubertální gangbang. Nicméně za úchyly jsme pořád, protože stejně všichni se zatajeným dechem čekáme, až si dvě děcka dají pusu, #MilevenIsMyCrack. 2. série: Jako dospěláci dodneška čekají na svůj dopis z Bradavic, já odteď čekám, až mě Steve adoptuje. (31.03.2019)

Bezkonkurenčně nejlepší letošní letní novinka. Osmdesátková nostalgie, která potěší zejména fanoušky hororových a mysteriózních klasik. Inspirace Spielbergem, Carpenterem a Kingem je tu víc než patrná. Celá ta stylizace do 80. let se neskutečně povedla, ať už jde o samotný děj, tak úvodní titulky a parádní výběr hudby. Přes řadu úmyslných žánrových klišé vás nenechá seriál ani na chvíli vydechnout, zkrátka závislost od první chvíle. A jsem ráda, že se můj oblíbenec David Harbour dočkal takhle skvělé role. 1. série - 100% Dufferovi to opět dokázali. Navíc si opravdu stylově pohráli s pravidly pro pokračování a skutečně nám naservírovali všeho víc. Jen blázen by od druhé řady čekal naprosto stejný feeling jako u první série. Tohle je zkrátka pokračování a podle toho k tomu museli tvůrci přistoupit. 2. série - 100% (18.07.2016)