21 gramů

Nemám nič proti experimentom s formou. Bolo však len otázkou času kedy do toho niekto tak "praští" až to bude vadiť. A to je problém tohto filmu. Napriek tomu, že v máloktorom filme dnes nájdete také herecké výkony ako podali Naomi Watts (no nemôžem si to odpustiť ..... dobré štuple :-) ), Sean Penn ale najmä Benicio del Torro tomuto filmu čosi chýba. Pointa filmu mohla byť omnoho silnejšia keby pán Iňarritu nezostrihal film na päťsto poprehadzovaných scén ale povedzme na 30 - 40. Krátko po odchode z kina som rozmýšľal nad plným hodnotením, keď však vidím tú nekritičnosť okolo, dávam štyri (a pol). (17.06.2004)

Náladovo špinavá, ponurá, roztrasená kamera posilňuje realistickosť sledovaného sveta. Chronologická rozhádzanosť deja z troch individuálnych, vzájomne sa prelínajúcich príbehov podporuje premýšľanie nad skladaním súvislostí. Pôvodne sa mali príbehy - podobne ako v Amores Perros - odohrávať sériovo jeden za druhým, no režisér zvolil "chaotickejšiu" variantu. Celé toto formálne ambiciózne sústo sleduje citové trápenie postáv a vo výsledku víťazí. Je zaujímavé i emocionálne pôsobivé. Ale nevíťazí na celej čiare. Predsa len nejde o geniálnu skladačku s nezameniteľným rozmiestnením styčných bodov (Memento), pretože z neho jednoducho JE cítiť, že rozhádzanie dejových rovín nebolo nevyhnutné a jeho snahou je iba premeniť striebro v zlato. A nejde ani o deštrukčnú emocionálnu trhavinu (Magnólia), pretože hoci sa režisér vystríha sentimentu (čo je fajn), bojí sa bezmedzného, trierovsky krutého obnažovania ľudskej intimity (čo je škoda). Svoje postavy sníma oblečené a má k nim viac rešpektu. (09.03.2004)

Výborné drama. Pan Iñárritu zrežíroval vskutku mistrovské dílo, které mi dalo opravdu zabrat, a to ve všech směrech (proto radši hned v úvodu upozorňuju, aby se potencionální divák nenechal odradit scénami, které mu zatím nic neříkají; postupně vše do sebe zapadne jako puzzle). Snímkem se line po celou dobu silně depresivní atmosféra, kterou navíc podporuje velmi autentická kamera a také hudba. Kromě toho se může 21 Grams pochluvit výbornými hereckými výkony hlavních představitelů Penna, Tora a Wattsové (prozatím její životní role). "Kolik životů žijeme? Kolikrát zemřeme? Říká se, že v okamžiku smrti ztratíme přesně jednadvacet gramů. Všichni. A kolik se toho vejde do jednadvaceti gramů? Kolik toho zmizí? Kdy těch jednadvacet gramů ztratíme? Kolik se toho s nimi vypaří? Kolik toho získáme? KOLIK toho získáme? Jednadvacet gramů. Tolik váží pět nikláků. Tolik váží kolibřík. Čokoládová tyčinka. Jakou váhu má jednadvacet gramů?" (16.12.2007)

O tom, že život je "věc" tuze křehká, se mohli Iñárritovi diváci přesvědčit již ve snímku AMORES PERROS. 21 GRAMŮ se v určitých ohledech vydává ve stejných šlépějích. Nebojte se však, nejde o kopii či plagiát předešlého Iñárritova počinu. Jde spíše o další rozvíjení geniální myšlenky a zajímavého filmařského přístupu k (řekněme) sociální realitě. Děj totiž i tentokrát nekončí u sledování jediné "životní linie", ale opět jde o proplétání hned několik/mnoha životních osudů. Vše samozřejmě při zachování maximální realističnosti, křehkosti a současně při zachycení "citové vybičovanosti" rozličných náročných životních situací. Snímku nesmírně sluší vše: herecké výkony, hudba, zvuk... a v neposlední řadě také jakási záměrně snížená citlivost použitého filmového materiálu, která přesně dokresluje tíživou skutečnost, že život není vždycky hej. Shrnuto a podtrženo: Pokud jste si libovali při sledování Iñárritova snímku AMORES PERROS či u Andersonova opusu MAGNOLIA, pokud vám sedí komplikovanější způsob filmového zpracování alá Nolanovo dílo MEMENTO (tentokrát však ještě v o jeden řád obtížnějším hávu), pak vcelku nemáte o čem uvažovat... ten film je určen právě vám. (09.02.2004)

Jako filmolog to můžu brát, jako geniální hru s divákovou pamětí a jeho očekáváním. Ovšem jako divák, je to pro mě odzbrojující zážitek, přestože jsem proti tomu filmu ze začátku bojoval. Hledal jsem v něm různé konstrukty a věci prostě na efekt, ale čím dál víc mě Ináritu dokázal vtahovat do těch jejich životů. Nakonec jsem musel kapitulovat, zejména díky postavě perfektně ztvárněné Beniciem Del Torem. Dostal mě a já jsem za to rád. (27.03.2007)