Bellavista

Potrét této neobyčejné ženy a prostředí, ve kterém žije, zapůsobí téměř na každého velmi hlubokým dojmem. Film je jen dalším potvrzením reputace již zkušeného dokumentaristy Schreinera, který se pomalu ale jistě zařadil mezi nejuznávanější tvůrce evropského nehraného filmu. Tento film však rozhodně není ukázkou toho, jak „autor“ vnucuje světu svou osobní vizi. Je spíše pozoruhodným příkladem blízké spolupráce, kterou umělec se svým subjektem navázal, a v jejímž rámci nejsou tradiční nálepky na místě. Giuliana Pachnerová vyniká vyjadřovací schopností a jiskrnou inteligencí, často však propadá zasmušilosti a necítí se dobře ve své (zjizvené) kůži. Má za sebou těžký, tragediemi poznamenaný život. Ve středním věku se konečně vrátila do rodinného sídla pro hosty Bellavista, postaveného ve velkém švýcarském stylu v Sappadě, malebném koutku italských Alp. Sappada tvoří jazykovou enklávu, kde spolu starousedlíci včetně paní Pachnerové hovoří německobavorskotyrolským dialektem, navzdory stále více dominující italštině. Tento dávný pocit izolace ještě zesiluje její pesimistický pohled na svět nad úvahami o bolestných průrvách pocitu viny, smutku a vzpomínek. (Doc Alliance Films)