Lektionen in Finsternis
Leçons de ténèbres
Obsahy(1)
V hodinovém filmovém eseji z roku 1992 se Werner Herzog opět vrací ke svým stěžejním tématům hrůzy a destrukce, které však posouvá z roviny individuální do roviny nadosobní a univerzální: zhroucení jedince přechází v kolaps celého světa. Rozpoutané destruktivní síly v člověku vedou k zániku jeho samotného i prostředí, v němž existuje. Herzog se nechal volně inspirovat událostmi z války v Perském zálivu z let 1990–1991. Konkrétní dopady války, zejména v poničeném Kuvajtu, jsou však pouze výchozím materiálem ke koncentrované vizuálně-akustické meditaci o projevech zla nezávisle na aktuálních politických podmínkách. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Zajímavý Herzogův film o znečišťování a ropě (+ je i protiválečný), ve kterém jsou skvělé záběry, ať už letecké nebo pozemní. Jenže ani tak mě to nedokázalo natolik nadchnout, abych dal plný počet. Navíc poselství je jasné už od začátku a pak se vše jen opakuje dokola, takže to mohlo být i o něco kratší. I přes tu příjemnou stopáž. Slabé 4* ()
Už v Barace mne fascinovaly letecké záběry hořících naftových polí za kuvajtské války. Herzogovy Lekce temnoty se tomuto fenoménu věnují podrobněji. Nejde však o žádnou analýzu irácké ofenzivy. Spíše nám typicky po herzogovsku nabízí audiovizuální meditativní báseň, opěvující krásu ohnivých květů zla (i katastrofa může být svérázným způsobem nádherná, přinejmenším pro nezúčastněné). Film sestává z velmi dlouhých pohyblivých záběrů zdevastované krajiny a záchranných akcí na naftových polích. Zajímavých je i několik rozhovorů s oběťmi války. Zhruba od tří čtvrtin snímku mě ale přepadávaly pocity, že autoři už přece jenom trochu vaří z vody (nafty, chcete-li) a film se zbytečně natahuje, když již "všechny indicie byly vyjeveny". ()
Ten den jsem měla po filmové stránce náročný, proto jsem si možná nemohla stroprocentně vychutnat Herzogův dokumentární film Lekce temnoty. Každopádně jsem se snažila vnímat maximálně. Filmové eseje jsou na percepci náročné vždycky. Lekce temnoty má zajímavé téma, které je ještě zajímavěji podané. Herzog není prvoplánově dojímavý. Téma války v Zálivu podává z pohledu, jenž nevede směrem od jednotlivých postižených lidí. Naopak se snaží pokrýt skutečnost jako celek. Jediný člověk, žena, které zavraždili manžela, všechno bere jako boží úděl. Proto ani ona dostatečné emoce nepřinese. Není to chyba, je to jen jiné. Hudba je parádní. A celkově to má zvláštní náboj - jen se musíte dobře uvolnit a pak si tu duchovní rovinu vychutnáte do sytosti. ()
No. Prostě se mi to moc nelíbilo. Propojením hořících ropných polí po Golf War (radějí bych je viděl na Pine Valley Golf Course), hudby z přelomu 19. a 20. století a citací z Apokalypsy vzniklo těžko uchopitelné memento bez časových soudržných bodů, akademické varování před ničením životního prostředí, které sice někomu může připadat poetické, ale jinému jen jako lesík hned za vesnicí, plný cárů toaletního papíru. ()
,,...TERAZ MÔŽU BYŤ SPOKOJNÍ. ZASE MAJÚ ČO HASIŤ." __ S prispením správne vybratej hudby a viacerých vhodných citácií (napr. Zjavenie sv. Jána z Biblie) zobrazil Werner Herzog hasenie ropných polí priam ako postapokalyptickú poému s pohlcujúcou vizuálnou stránkou. Ako divák žasne nad vyobrazeným horiacej planiny zastrenej hustým čiernym dymom, môže si akurát položiť otázku: Ako sa tam tak rýchlo Herzog dostal? Výpovede dvoch náhodných žien postihnutých vojnou napokon ani nie sú natoľko potrebné. Spomínané ,,Koyaanisqatsi" je koncipované inak, avšak nepochybujem, že sa ním pri tvorbe tohto dokumentu Herzog inšpiroval. (182. hodnotenie, 17. komentár k filmu) ()
Galerie (23)
Photo © Werner Herzog Filmproduktion
Reklama