Svět pod hlavou

Mám sice velké obavy z toho, jak se to celé vyřeší, ale ta cesta, po které se tenhle polda žene na rudý Mars, se mi zatím zatraceně líbí. Dobový pocit vynikající, skoro jako Pouta na pokračování bez vyšinutého hlavního hrdiny. No, i když...;) A to obsazení včetně vedlejších rolí, to je naprostá lahůdka - zatím samozřejmě vedou Sloky Luboše Nováčka a dokonalá vlasová kreace Marka Taclíka:))) Nechci si navozovat ten pocit, že nakonec budu kvůli scénáři hlavní linie muset jít s hodnocením dolů, tak zatím dám 70%. Ale po čtyřech dílech si myslím, že téhle práci v žánru "retro, které nemá být sranda" je třeba vzdát čest. Takže "Čest práci." A po velkém slavném finále si dovolím říct, že se nevyhnutelné těžkosti spojené s vysvětlením, co a proč se to vlastně dělo, podařilo zvládnout uspokojivě. Ne ideálně, ale uspokojivě, byť toho nevysvětlitelného (a nevysvětlovaného) mysteriózna bylo trochu víc, než bych rád viděl. Na druhou stranu blázinec a blouznění hlavního hrdiny, kterému se zjeví "maminka" jsou scény jako z Twin Peaks;) Postupné přitvrzování, ke kterému v průběhu seriálu dochází, myslím záměr tvůrců naplnilo beze zbytku, a Jan Budař si (s handicapem fyzické podoby se soudruhem Uljanovem) připisuje další z velmi "hezkých" záporných postav. 80% (23.01.2017)

Takže vážení, nakupte okurčičky, večer bude sledovačka Back to the future! Návrat do budoucnosti ve stejně komediálním duchu jako tehdy, v roce mého narození. Téma omšelé jako zvonáče, ale s tak sympatickými herci a bravurně zvládnutou chemií mezi nimi, že jsem nijak výrazně netrpěl při sledování (řekněme že reálie doby opravdu nedokážu posoudit, jsem o tři roky mladší než filmový Filip). Václav Neužil neurazil, ale ani nijak nepotěšil, pak tu ale byl skvostně tragikomický Kopta, neodolatelní hajzlíci typu Budař a Hanuš (radost podívat), parádně odporný psychiatr Malý (toho chlapa taky žeru), ležérní blázen nejtvrdšího flegmatického jádra Pospíchal, velmi sympatická sestřička Judit, vyrovnávající tu šeď bělobou orchideje na smetišti, případně standardně hláškující Trojan, aspirující na svatozář reakčních živlů z Vatikánu. K tomu závadová mládež s vlasy mastnějšími než omega 3 a rozbité obkladačky ze západního diverzantského prostředí. Tohle si lze vychutnat i za střízliva. Ano, spoustu věcí bylo nedotažených, resp. nevěrohodných, ale nebudu hnidopišsky kazit tomuto seriálu kádrový posudek, ne? Pár hlášek mi v paměti určitě zůstane: "Maj neprůstřelný alibi." "Však ty už to, Klémo, nějak prostřelíš." Pro mě osobně jeden z nejsympatičtějších seriálků porevolučních dob o dobách předrevolučních. (28.10.2018)

Svět pod hlavou jsem zaznamenal čirou náhodou, když jsem si omylem nahrál druhou epizodu. Jsem tady v pozici kolemjdoucího, který pochytí část náhodně odposlouchaného hovoru a na jeho základě si otipuje diskutující. Takový "assessment" může být pochopitelně zavádějící a nespravedlivý, nicméně uplatňujeme ho v životě často a pomáhá nám vystříhat se zbytečných zklamání a ztrát času. Zajímalo by mě, jestli podíl Ondřeje Štindla na scénáři je dominantní, protože jinak si s ním, resp. s jeho publicistikou, velice dobře rozumím a jeho filmové kritiky mě oslovují. Tady jsem byl ale víc než na rozpacích. Vlastně mám i zásadní problém s tím, jaký žánr seriálu přiřadit. Nejvíc ze všeho mi to totiž přišlo jako parodie nikoliv snad života v Československu 80. let, ale spíš zkreslených představ, které dnešní generace o životě v něm a fungování jeho systému má. Jenže záměr byl evidentně jiný. Zkrátka se to nějak tvůrcům vymklo z rukou. Postavy na mě působily jako karikatury, vůbec jsem měl pocit, že se nepohybuju na půdě psychologického dramatu, ale nějaké sofistikované komedie. Ovšem zahrané jenom velmi nedbale a navíc - jakkoliv mysteriózní žánr jsem jasně identifikoval, právě mysteriózní linie mi přišla absolutně nezvládnutá. On totiž mysteriózní žánr je jeden z nejtěžších a chce to vážit na lékárnických vahách, kde ubrat a naopak přibrat, aby do sebe kolečka zapadla a výsledek stál za to. (04.02.2017)

Začátek a konec nejslabší. To mezi tím je hodně fajn variace na britský Life on Mars v českých kulisách. Dějově se to příjemně stupňuje - zpočátku dobová socialistická pohodička a ke konci solidní thriller. Trochu jsem se obával, jak Češi naloží s fantasy orámcováním děje a obával jsem se oprávněné. Zatímco britský originál je promyšlený a ve finále do sebe všechno ve smyslu jak a proč pěkně zaklapne, česká verze v tomhle ohledu strašně skřípe, není ani zdaleka tak ambiciózní a řada náznaků nakonec není pořádně vysvětlena nebo rovnou nedává smysl. Je to trochu škoda, protože takhle solidně zpracované fantastické prvky a různé psycho výjevy nejsou u českého seriálu zrovna běžné a od běžné kriminálky to Svět pod hlavou dost výrazně odlišuje a zatraktivňuje. Dobová atmosféra a zvolená prostředí jsou ale parádní, stejně jako obsazení a hodně rychle jsem si na partičku okolo Filipa Marvana zvykl (Judit Bárdos typově navíc příjemně připomíná Annie). Určitě bych zvládl i větší počet dílů, epizodické zápletky v mých očích často překonaly originál. Zaujal mě i opening, který v lehce upravené podobě používá slova Sama Tylera z originálu, ale po vizuální stránce už je odlišný a využívá zajímavou symboliku prolínající se celým seriálem. Právě ona práce se symboly je jedna z věcí, co mě na Světě pod hlavou bavila a proto je škoda, že samotná logika fungování onoho druhého světa nemá až tak uspokojivě jasně dané hranice, jak bych očekával, a seriálu to společně s nevyváženým tempem úplně zbytečně podráží nohy. (07.06.2021)

Seriál se mě získal někdy od čtvrtého pátého dílu. Zajímavé bylo propojení nenarozeného Filipa s Filipem v kómatu. Pobavily nejen Sloky, ale i sledovačky Majora Zemana nebo polákovská trma vrma se Šarikem v podání Kryštofa Hádka. V závěrečných dvou dílech mě rušily na 80. léta nereálné vyšetřovací metody a rozsudek pro Martina Plachého. Pochopil bych, kdyby zemřel při útěku na hranicích, ale poprava zaváněla mírnou propagandou... (06.03.2017)