MOST!

Skvěle vypointovaný komediální seriál o vážných věcech. Petr Kolečko a Jan Prušinovský se odvážně pustili do materiálu, na kterém si mohli snadno nabít nosy, ale za pomoci nekorektního humoru namířeného snad rovnoměrně do všech směrů společnosti to ustáli. Martin Hofmann ukazuje, že je skvělý komediální herec. Erika Stárková a Jan Cina vytvořili postavu, na jakou si u nás zatím nikdo netroufl, a udělali z ní nejspíš nejsympatičtější seriálovou postavu vůbec. Bonusem jsem mnohé slavné písně použité v naprosto nečekaných kontextech, při kterých jsem smíchy málem padal z pohovky. (26.02.2019)

Zatímco v půli světa se dnes žilo předáváním přehnaně korektních Oscarů, celé Česko žije posledním dílem MOSTU!, svěžího seriálu, který vtipně a trefně reflektuje českou náturu a do poslední kapky dojí v této době právě potřebný nekorektní humor toho nejhlubšího zrna. Díru do světa (nebo do české kinematografie) bych v tom nehledal, nicméně za vysokou sledovanost jsem rád a je fajn vidět jednou za čas dílo, které se díky silnému tvůrčímu vedení zkrátka trefí do černého. (25.02.2019)

Ano, u nás na severu je malebně. A že Most není jen město, ale i životní styl, o tom něco jako buranka z Mostu vím. Přijeďte někdy k nám, garantuju vám, že tu za den potkáte minimálně pět Luďků. Prušinovský, Kolečko a Hofmann v nejlepší formě, taková nekorektní podívaná tu v televizi dlouho nebyla. Citlivky to pohorší, hovada (jako já) se zasmějou. V horším případě to urazí všechny, co se v tom uvidí jak ve vlastním zrcadle. PS: Komu nedošlo, o čem že to celé bylo, doporučuji si ještě jednou pustit závěrečnou řeč. "On ty sny měl, na rozdíl od nás..." A ty pondělky mi budou chybět, díky za ně! (15.01.2019)

První polovinu se to plouží kupředu jako kombinace depresivní utahanosti Kober a užovek bez pointy a těch horších aspektů Vyšehradu a Lajny (nespojitý sled situačně komediálních scének, které by být mohly i nemusely a nikdo by nepoznal rozdíl). Pak to ovšem Snědá tíseň celé propojí, Dáša je z chlapa degradována na ženskou, což znamená, že odteď pro Luďanovo pohodlí může leda tak držet hubu a krok, a já se zabouchla. Humor tu šokantně nepramení z identity, tj. nepovažuje se samo o sobě za děsnou řachandu, že Franta je Rom, Dáša transsexuálka a Luďan z nižší třídy, ale z průserů, do nichž se postavy vlastními charakterovými nedostatky vmanipulovávají, z intersekcionálních absurdit (kupříkladu Franta + Dáša není problém proto, že spolu randí cis chlap a transsexuálka, ale protože se cigán sápe na bělošku) a z používání jazyka, který pro jednou nepůsobí jako až příliš inteligentně načinaný výběr ze Slovníku nespisovné češtiny, ale jako něco, co člověk v reálu fakt vyplodí (nemluvě o tom, že když Dáša o pařížáku pronese, že ho měla ráda jako malej kluk, je to vtipnější i informativnější, než když v jednom z předchozích dílů udílí wikipedickou přednášku o tom, jak jí doktoři ušili super pičku). Závěrečný díl je takové malé zjevení – aspoň v tom fikčním světě jde totálně rozdělenou společnost poupravit tak, abychom ve výsledku neměli neustále chuť se vzájemně pozabíjet. Ech, no co, don’t stop believing. (27.02.2019)

Po prvním díle nevim. Nejmíň o ligu lepší než Trpaslík, ale čekal jsem pokus o poctivé socioautentično a ono je to spíš jako nějaký sitcom s kontextu zbavenými "typickými" figurkami. Takže v Severce se samozřejmě sejdeme všichni, včetně Cikána Franty reprezentujícho romskou menšinu. Vtípky na něj (a taky celá kausa "Dáša") se tváří nekorektně a fobisticky jako lid sám, přitom ale fungují jako velmi zřetelné sdělení divákovi, jak jsme antifobní, otevření, všelidští a vůbec. Druhý díl už úplně nepokrytě jede na výchovné vlně. Pořád mě to ještě baví, ale mám pocit, že téměř výhradně zásluhou Hofmannova Luďana, který se od začátku stal mým hrdinou. Od třetího dílu zvrat. Parádně se to rozjelo, chci víc. Přestože vypořádání se s místním kmotříčkem Romanem je opravdu únosné jen v sitcomu, přestože jsem doufal, že Luďan bude pár dílu vybírat a dostávat se tak do čím dál "hlubších rozporů", přestože některými velmi slabými místy a ochotnicky prvoplánovými řešeními (neúspěch s gymplačkou) mě tvůrci upomínají na slušně řečeno nevydařeného Trpaslíka. Přes to všechno to začíná mít drajv, v čemž pokračuje i čtvrtá epizoda, která je už kritickou mezí: tady se už divák musí rozhodnout, jak celý seriál vnímat, chápat a hodnotit. Protože sluníčkové antifobní a vůbec pozitivní vychovávání diváka útočí už opravdu masivně, přímočaře, doslovně a odevšad. Nejde jen o vztah k rasovým či sexuálním menšinám, ale i o ten přepálený sociální distanc gympl-učňák. U mě krize dopadla dobře: Most! je komedie o Luďanovi z Mostu, který se po celkem poklidném luďanském životě začíná dostávat do všemožných "fobo" situací, přesněji řečeno celý jeho mosťanský život se začal dostávat do této situace. Menšinové bytosti, které ho infiltrují, útočí nejen svou existencí a osobním vztahem, ale i všemožnými pozitivními klišé. Jde to ze všech stran, nemá to konce a do pavučiny tolerance jsou neúprosně zaplétány i osoby z Luďanova okolí. Úměrně tomu na diváka útočí zase všechny ty positif-pipula edukace, tudíž se divák ocitá ve stejné situaci jako Luďan a jako on se s tím vším musí nějak poprat. Z tohoto hlediska hodnotím vysoko, navíc je nutno ocenit ortodoxní lokační autenticitu. Most! a těším se na pátý díl. (///) K hodnocení druhé půle viz můj komentář k 8. dílu. K celku ještě dodávám, že si laskavý divák může ušetřit mnohé ideové a ideologické ujímání, když si včas uvědomí, že Most! je s realitou nějak nakládající pohádka. Jo, prostě skvělá pohádka. (29.01.2019)