Krátký film o zabíjení

Takový nepříjemný pocit v žaludku a celkovou tíseň ve mě vyvovalo naposledy Requiem za sen. Krátký film o zabíjení vypráví svým působivým obrazem, plným zajímavě použitých kamerových filtrů, dodávající filmu tísňivou, bezútěšnou atmosféru. Dialogy jsou velice úsporné, na divákovi leží nelehký úkol - přebrat si to všechno v hlavě sám. (08.09.2007)

Ufff, už dlouho mě žádný film nedokázal tak zdeprimovat. Trier hadr. Všudypřítomné hnusné ulice socialistického Polska. Příběh mladíka, který je odsouzen k smrti za vraždu (velmi naturalisticky zobrazenou) a jeho mladého advokáta, který si vyčítá, že ho nedokázal lépe obhajovat. Film spíš než na dialogy spoléhá na dlouhé sugestivní záběry lidského zoufalství. Režisér dosáhl svého, ale narozdíl od Krátkého filmu o lásce už to podruhé vidět nemusím...:/ (29.11.2004)

Pred niekoľkými rokmi to spolu s Krátkym filmom o láske (tiež výborný ) to odvysielala STV2 v pôvodnom znení a musím povedať, že som bol trošku šokovaný. Filmu dominuje jedna extrémne brutálna vražda taxikára, ktorá s vami určite zamáva, pretože je veľmi realisticky natočená. Je jedným z tých, ktoré by mal vidieť každý kto to s filmom myslí vážne. Keď zoberieme do úvahy rok výroby 1987, musel to byť (on aj zaozaj bol) poriadny šok vidieť takú brutálnu vraždu, takpovediac v priamom prenose. Nemalý škandál spôsobil na festivale v Cannes, kde ľudia počas filmu kričali a keď film skončil, vypukli veľké ovácie. Ako tvrdí režisér: "Zabíjanie je ťažká práca. Všade krv, ľudia nariekajú, bránia sa a dusenie je dlhý proces. Aby ste niekomu rozbili lebku, treba sa namakať. Toto všetko sme do filmu dostali". Celý film sa nesie v depresívnej atmosfére a končí sa popravou, ktorá je tiež realistická. Nič pre slabšie povahy. Odporúčam hlavne tým, ktorí vedia oceniť ťažké psychologické filmy.90%. (11.02.2009)

Filmová variace na Dostojevského Zločin a trest přenesená z daleké Rusi do polské Varšavy éry reálného socialismu, která je skutečně příznakově volenými kulisami k první části filmu - Lazarovo zločinu. Má všechny Raskolnikovské rysy, chladnou promyšlenost, naturalisticky krvavou podstatu (namísto sekery kámen), oběť s morálně pochybnou obživou (lichvářku a její setru nahradil arogantní taxikář), jen bez Nietzscheovské linie vyvolenosti a naprosté svobody umožňující ,,Nadčlověku" brát i životy... Formálně hodně neotřelá práce se světlem, kamerovým rastrem a originálně komponovanými záběry, překrývání části objektivu kamerovou maskou zaostřující divákův pohled na expresi detailu (obvykle lidské tváře), vynikající hudbou a úděsnou kulisou socialistického Polska se vším tím bahnem, paneláky, otřískanými auty, nerudnými lidmi, závistí, zlobou...(To věrně známe i u nás...) Pak se dějová osa náhle láme (motiv dopadení je přeskočen, není podstatný) a přichází druhá část filmu - část trestu... Jestli Kieslowskému něco jde, tak je to práce s herci (úžasná proměna hlavního hrdiny - Jacka Lazara) a zaostření na detail (např. zvláštně odosobněná scéna přípravy popravčí místnosti, nebo naturalistický výjev kapek tělesných tekutin dopadajících na tác do propadla...). Krzysztof Kieslowski nebyl zkrátka obyčejný režisér, ale jednoznačně velká osobnost světové režie, která nejenom tímhle filmem dokázala, že k vyjádření názoru (tady o nepřiměřenosti a etické rozporuplnosti trestu smrti) a vytvoření silného uměleckého díla nepotřebujete hollywoodské studio ani oslňující rozpočet, dokonce ani ne zcela svobodnou společnost... U nás to samé dokázal třeba František Vláčil... Podobné filmy: Mrtvý muž přichází, Život Davida Galea, Capote, Zločin a trest, Krátký film o lásce (16.10.2008)

"Od doby Kaina žádný trest nenapravil a neodstrašil svět před pácháním trestných činů." Dvě vraždy aneb zločin a trest na polský způsob. Jedna brutální, bezdůvodná, spáchaná dvacetiletým mladíkem. Druhá odstrašující v podobě trestu formou popravy na základě práva potažmo společnosti. Syrové, působivé, znepokojivé a s jasným tahem na branku. První polovina má tak sugestivní kameru a atmosféru, že se jí může rovnat snad jen ta ze Spalovače mrtvol. Druhá se zase nebojí vznést morální dilema a herecké, již tak značně nadprůměrné, výkony v ní dosahují vrcholu. Kieslowski rozhodně nic a nikoho neidealizuje, neodsuzuje, nevynáší soudy. A proč tedy neudělím plné hodnocení? Zatím mi přijde, že kolem poloviny stopáže je tam zbytečně hluchá pasáž. Ovšem vzhledem k tomu jak ve mě Krátký film o zabíjení zraje, tak to možná nebude trvat dlouho a to plné hodnocení mu stejně udělím... (24.01.2008)