Lev v zimě

Nevyhnu se srovnání s britskou verzí ze '68. Oproti ní se Steward a Close představují v o něco více filmovější verzi téže divadelní hry. Více filmovějších záběrů, více pompéznějších obrazů, více filmovější hudby. Zprvu mi neseděla Glenn Close, obecně jí nijak nemusím, ale postupem filmu i byla snesitelnější a obě hlavní postavy skutečně nádherně své role zahrály. Co se královských synů týče, ti mi, proti britské verzi, byli o něco více ... ukradení, nebyli zahráni špatně, jen nijak zapamatovatelně, takové v ději se stále objevující se vedlejší postavy. Francouzský králíček se ale také povedl. Celkově se to povedlo, na 5 hvězdiček to ale nemá, přeci jen 150 minut je dost, a rovné 4 hvězdičky si po právu zaslouží Peter O'Tool a Katharine Hepburn. 3 by ale pro Patricka s Glenn byly málo. Končalovskiho adaptace tak ode mě dostane 3,5*. Sice se zobrazí hvězdičky 4, ale já budu vědět své. Já vím. Vy víte, že vím... ;) (11.08.2012)

Kašlu na nějakou historickou přesnost, výprava je mi naprosto ukradená, původní verzi jsem neviděl a je mi to jedno, protože takováhle exhibice pro dva výjimečné herce nemůže být hned tak něčím zastíněna. Milující se, nenávidějící se, neustále intrikující a duchy minulosti i budoucnosti pronásledované ústřední duo je naprosto famózní. Tolik proměn od pólu k pólu v tak rychlém sledu jsem snad ještě neviděl. Standing ovations také pro režiséra, jenž neodolal a do role spanilé francouzské princezny obsadil svou neméně spanilou choť Julii a ve výsledku pro celý film plně využitých 80%. (26.02.2007)

Znovu je na místě se zamyslet nad tím, jak je možné, že jinde televizní tvorba s klidem zastíní tu filmovou, a u nás občas člověk mívá pocit, že všechny náklady na díla naší TV by se mohly hodit do chřtánu Molochovi a vyšlo by to nastejno. Předesílám, že neznám verzi s O´Toolem a Hepburnovou, i když vzhledem k reputaci těchto herců věřím, že se jednalo o záležitost, která člověku nevypadne do druhého dne z hlavy. Ale jen s obtížemi si umím představit, že by něco mohlo zastínit tuhle verzi. A to v rámci celého historicko-dramatického žánru, nejen tohoto tématu. Obvyklá slabina - scénář - nám podává obraz událostí v živých barvách a nesklouzává k obvyklému patosu, typickému pro historické filmy stejně jako pro psa štěkání. Jazyk a obraty jsou neuvěřitelně živé a oživují i postavy samotné, které pro nás rázem přestávají být polobájnými postavami z dob zašlé slávy. Protože to byli lidé stejně jako my a 12. století mělo, přiznejme si to, do nějaké slávy daleko. Atmosféra by samozřejmě byla ničím bez herců, kteří do jednoho odvedli na svých postavách skvělou práci a Jonathan Rhys-Meyers vytvořil další ze svých bravurních úlisně androgynních kreací. Nikdo z nich ale nemůže zastínit ústřední dvojici. Patrick Stewart coby král s mocí, které se mohl rovnat málokdo v Evropě té doby, ale současně unavený, stárnoucí a roztrpčený muž, který září na politickém poli, ale prohrává na tom osobním, dává zapomenout na své dokonalé a poněkud odosobněné Picardy a Xaviery, Glenn Closeová je jako Eleanor, která s lety a prohrami neztrácí nic ze svého šarmu a pohotovosti, ale její slabina tkví v jejích vlastních citech, o kterých je přesvědčená, že dávno zahynuly, strhující, pochopitelná a děsivá současně. A jako v životě necítíme na konci ani zvláštní triumf, ani zdrcující porážku, jen posmutnělou smířlivost s faktem, že i na nejsilnějšího lva čeká jeho zima. A mnohdy nejvíc mrazí nepochopení a nesváry s těmi, kdo by měli být člověku nejbližší. Pokud jste si někdy třeba jen na okamžik mysleli o své rodině, že je děsná, pravděpodobně se jí po dvouapůlhodinovém pobytu s králem, královnou a jejich třemi potomky půjdete omluvit. A doufat, že něco podobného nepotká jednoho dne vás a vaše blízké. (10.07.2007)

Úžasný herecký koncert P. Stewarta a G. Close. Príbeh sa odohráva zväčša počas jedného dňa, na vianoce r. 1183. Rozplieta sa pred nami sieť intríg, uzatváranie a rušenie spojenectiev, kde hlavným cieľom je následníctvo na anglickom tróne. Neriešim, či sa film drží historických faktov alebo nie. To tu nie je dôležité, určite by sa našli chybičky. Na filme je najzaujímavejšia dynamika zvratov a s nimi spojená zmena emócii jednotlivých postáv, hlavne ústrednej manželskej dvojice. Najskôr láska, potom nenávisť, potom láska atď.... Herci, hlavne predstaviteľka Eleonóry, sa museli veľmi snažiť aby vyjadrili tak presvedčivo svoje postavy. Z toho dôvodu dejová linka vôbec nenudila aj keď je príbeh pomerne jednoduchý. TV film opäť raz príjemne prekvapil. 80/100 (25.04.2014)

Poznámka rýpávého historika: Na začátku druhé části filmu se Eleanor zmiňuje o syfilis, i když je známo, že syfilis se začal šířit do Evropy z Ameriky až po jejím objevení 1492. Nechci touto nepřesností film shazovat, protože v tomto filmu nejde o přesnou historickou věrnost a vyčerpávající fakticitu, ale především o herecké výkony a o zobrazení toho, co s lidmi dělá nezřízená touha po moci. (26.02.2007)